Michaela Debnárová usedla do Škody Fabia R5

Jaké sny mají ženy ve tvém věku?

„V první řadě jsem nečekala, že začneme tento rozhovor narážkou na můj věk (smích). Dobře si uvědomuji, že už dávno nemám 18. Taky se netajím tím, že po získání titulu ve třídě 5 v rallysprintovém mistrovství loňského roku jsem vážně uvažovala o opuštění rally scény. Titul ve třídě byl a je pro mne obrovský úspěch a zakončit kariéru jsem chtěla krásnou tečkou. Většina žen v mém věku přemýšlí nad úplně jinými věcmi, ale když máte rally v srdci a místo krve vám v těle tepe vysokooktanový benzín, pak je těžké končit kariéru. Obzvláště i díky tomu, že od svého muže slyšíte dva roky po sobě: však už JEN jednu sezónu zvládneme a myslí tím JEŠTĚ jednu, ne UŽ JEN jednu.“

Ty sis jeden z mnoha snů na začátku února splnila, když ses svezla v R5, jaké to bylo?

„Musím říct, že tato akce byla pro mne neplánovaná. Ostatně asi všechny akce, které se dopředu neplánují, jsou o to emotivnější, a stejné to bylo i u mne. Vše začalo tím, že jsme na neděli měli naplánovanou cestu do Prahy a jelikož bydlím v Košicích, je to jako letět na měsíc… Obzvláště po českých dálnicích je cestování krapet únavné (smích). A proto, abych nebyla unavená, vyrazili jsme už v pátek s tím, že pobesedujeme na Zlínsku u kamarádů Minaříků. Sobota tedy byla volná… Moje spolujezdkyně Lucka měla drobné povinnosti při Traiva rally cupu v Kopřivnici a my se vydali na polygon za ní. Vždy, jak něco smrdí benzínem, tak mě to láká. To jsem ale netušila, že mě posadí na jednu jízdu vedle Romana Odložilíka do nové R5.“

  Přece jen místo spolujezdce, nebála ses?

„Upřímně?! Ano, bála jsem se, bála jsem se toho, že nebudu schopná diktovat, nebála jsem se jízdy s Romanem (smích). Ještě, že Roman zná erzety na polygonu nazpaměť a nepotřeboval číst rozpis. V Romana mám naprostou důvěru, neboť jsem s ním jela už před šesti roky na Slovakia ringu. Tehdy měl premiéru s Fordem Fiesta R5 a já byla šťastná, že jsem mohla být u toho. Ve fiestě R5 mne svezl i Vlastimil Majerčák těsně před sezonou 2019 na pověstné slovenské erzetě Uhorná, ale tady jsem se v lese na pravé sedačce už moc komfortně necítila. V Kopřivnici jsem doufala, že když trať nepovede lesem, že to zvládnu a jízda se mi bude líbit. Faktem ale zůstává, že pravá sedačka opravdu není určená pro mě. Přesto to byla chvílemi obrovská zábava, ale taky přiznám, že místy jsem raději hleděla do podlahy vozu (smích).“

 

Měla jsi chuť usednout i za volant?

„Hádej!!! To víš, že měla!!!! Každý jezdec se cítí příjemněji a bezpečněji, když drží v rukou volant a sám ovládá auto. Nová R5 funguje neskutečně, ale i tak bych z ní měla obrovský respekt. Tam, kde pro mne v Renaultu Clio zábava končí, tam se Roman s R5 teprve chystá bavit (smích).“

 

Pojďme ale na loňskou sezonu, jaká byla tvá první kompletní v Česku?

„Loňská sezona se nese v mnoha superlativech, ale shrnula bych to do pojmenování „senzační“. I když to byla „pouze“ Rallysprint série, tyto závody maximálně naplnily mé očekávání. Cítila jsem před sezonou, že potřebuji změnu, proto jsme vyměnily slovenské závody za ty české. Takřka všechny závody byly pro nás nové a já rozhodně této změny nelituji.“

  Který závod byl pro tebe tím TOP?

„Tady je pro mne závodem číslo jedna v loňském roce zlínská Barum rally. My jsme ji s Luckou jely již v roce 2018 s enkovým cliem ve třídě 8, ale to je závod, který chcete jet znovu a znovu a pro postavení na start uděláte téměř vše. Vloni jsme měli, stejně jako po celou sezonu, k dispozici clio R3 a mně se opět splnil sen o závodění na Barumce. Celý závod jsme si s Luckou užívaly a pro nás obě to byla neskutečná zábava. Nešlo nám ani tolik o výsledek, ale o ten krásný pocit z jízdy, kdy auto perfektně fungovalo, já si s ním hrála a zkoušela víc, než co si mohu dovolit na sprintech, kde je každá chyba okamžitě potrestána. A když se k tomu přidá skvělá atmosféra od fanoušků, pak je to víkend z říše snů.“

 

Co tě na závodech v Česku "posadilo" na zadek?

„Nejenom na Barumce byli diváci skvělí. Hodně mě překvapilo, jak jsou bezprostřední, jak přišli za námi a chtěli si povídat a fotit se. A vždy při loučení jsme slyšely větu „držíme vám palce“, a to je to, co vás pohladí na srdci. Ale abych neukřivdila ostatním… Krásně se k nám chovali i fotografové, jednotliví pořadatelé i ostatní posádky ve startovním poli. Byť jsme byly jejich soupeři, úcta zde byla cítit, a to mne moc potěšilo.“

 

Post vítěze třídy 5, čekala jsi takový výsledek na konci roku?

„Když se vrátím na konec sezony 2018, kdy se rozhodlo, že pojedeme s R3, tak nikdo od nás nečekal výsledky. Bylo to pro mě nové auto, navíc jsem jela poprvé se sekvencí a k tomu jsme měly závodit na neznámých tratích. Byla to pro mne a pro Lucku obrovská výzva a i díky podpoře celého Minařík racing týmu se nám podařilo třídu 5 nakonec vyhrát. Byl to pro mě úžasný pocit, že jsme i v Česku dokázaly, že holky ze Slovenska za něco stojí.“

 

Předpokládám, že tě i letos uvidíme v Česku? Co máš v plánu?

„Toto je pro mě zatím ještě těžká otázka. Pochopitelně, že jako každý jiný jezdec i já bych ráda závodila, ale zároveň se ve mně pere myšlenka s koncem kariéry. Nechci se tedy ještě k ničemu vyjadřovat. Při slavnostním zakončení sezony a předávání pohárů za loňský rok jsem byla rozhodnutá, že jediná slovenská dámská posádka končí. Lucka už dostala nabídku, takže ji na českých tratích ve velkém mistráku určitě uvidíte. No a já? Nechme se překvapit…“

 

Jak trávíš zimní pauzu?

„Abych řekla pravdu, tak oproti předchozím zimním přestávkám je poněkud jiná. Hlavní rozdíl je v tom, že sama sebe přesvědčuji, že další sezona již nebude. Upřímně je to pro mne velmi těžké. Obzvláště, když ze všech stran slyšíte, že nejde jen tak skončit a já tomu pomalu začínám sama věřit. Ono, jak jednou člověk skočí do kolotoče rally, tak se z něj těžko vystupuje. Ano, stojí to balík peněz, ale je zde spousta kamarádů, přátel, krásných zážitků a s tím vším se má člověk najednou rozloučit? Takže se nechme překvapit, jak to vše nakonec dopadne.“