Provozovatelem serveru autoroad.cz je
mediální skupina INCORP a. s., IČ: 28356829
Toyota Prius, která se do výroby dostala v roce 1997, dala základ novému způsobu pohonu. Hybridní vozy se od té doby staly nečím zcela běžným a nabízí je mnoho existujících výrobců. Pokusy s hybridním pohonem však probíhaly už dávno před tím.
Princip hybridních automobilů je všem dobře známý, kombinace spalovacího motoru se slabším elektromotorem má dopomoci k efektivnějšímu provozu a tím menší spotřebě. Taková auta vznikala dokonce už na konci 19. století, kdy je vyráběl rakouský konstruktér Jacob Lohner, později ve spolupráci s Ferdinandem Porsche. Trvalo však téměř sto let, než se první hybridní vůz dostal do sériové produkce. Pokusy probíhaly ale třeba i v 80. letech a stály za nimi jak známé automobilky, tak i výrobci produkující pouze komponenty.
Briggs & Stratton je jedním z největších výrobců spalovacích motorů na světě. Jejich malé motory jsou však určeny spíše pro sekačky nebo traktory. V roce 1980 se ale tato firma pokusila postavit vlastní automobil, využívající malý benzínový dvouválec o výkonu jen 18 koní. Ten by sám sotva stačil pro pohon osobního vozu, konstruktéři jej ale spárovali s elektrickým motorem o výkonu 8 koní. Ani celkový výkon hybridního systému tak nebyl zrovna závratný.
Pro ušetření nákladů na vývoj byl jako podvozek pro koncept využit základ malé šestikolové elektrické dodávky Marathon z Kanady. Použití šestikolového podvozku mělo své opodstatnění, akumulátor uložený v zádi totiž vážil téměř půl tuny. Pouze přední ze dvou náprav na zádi byla poháněna, druhá sloužila pouze pro lepší rozložení hmotnosti. Převodovka, přenášející výkon ze spalovacího motoru, pocházela z Fordu Pinto, stejně jako další díly včetně hnané nápravy. Akumulátor bylo možné nabíjet z nabíječky, šlo tedy dokonce o jeden z prvních plug-in hybridů.
Jedním z využití šestikolového podvozku byla také možnost vytáhnout celý akumulátor i s třetí nápravou ven a rychle jej nahradit novým a nabitým. Šlo tak o jeden z nejstarších pokusů o výměnu baterií, o což se o mnoho let později pokusila třeba i Tesla.
Karosérie byla pro snížení váhy vyrobena z laminátu a všechny okna kromě čelního z plexiskla. Design odpovídal době vzniku, hranaté kupé se podobalo na tehdejší VW Scirocco, samozřejmě až na počet kol. Podoba není náhodná, z německého vozu totiž pocházelo čelní okno i dveře. Celková váha auta tak nakonec dosáhla jen asi 1,5 tuny.
To vzhledem k nízkému výkonu znamenalo ne zrovna zábavnou jízdu. Maximální rychlost v hybridním módu byla jen asi 110 km/h a zrychlení z nuly na 65 km/h trvalo přes minutu pouze s dvouválcem, v hybridním módu pak o poznání lepších 21,9 sekundy. Dojezd s využitím elektromotoru v hybridním režimu byl 50 - 100 kilometrů, poté si musel malinký dvouválec vystačit sám. Na jednu nádrž ujel dalších 350 - 450 kilometrů. Nabití akumulátoru zabralo 6-8 hodin.
Jak je tedy vidět, v roce 1980 ještě technologie nebyla dostatečně připravená na příchod hybridních automobilů. Také z tohoto důvodu se Briggs & Statton nikdy nedostal do výroby, i když už od počátku šlo spíše o koncept prezentující nový model benzínového dvouválce firmy. Automobil se však zachoval dodnes a je ve sbírkách výrobce.
Modely úspěšné automobilky Cupra prošly v nedávné době faceliftem, který se týká i pohledného kombíku Leon Sportstourer. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná jen o lehké omlazení designu, jak to u faceliftů bývá zvykem, jenže to je omyl. Změněna byla jedna velice podstatná věc, která tento sportovní kombík posunula do vyšší ligy.
Extrémní výkon přes 1.000 kW byl na běžný provoz až příliš – alespoň podle Xiaomi, které svůj hypersedan SU7 Ultra softwarově omezilo. Po silné kritice uživatelů ale automobilka otočila a výkon hodlá znovu uvolnit. Informoval web Carnewschina.
Do naší recenze tento týden zavítala modernizovaná Toyota ProAce Verso v prodloužené verzi L2, která vychytala drobné nedostatky starší verze. Jedná se o víceúčelového parťáka, který je překvapivě komfortní. Početnější rodiny, které si nemohou dovolit Multivan či Mercedes-Benz třídy V, budou dost možná překvapeni, že se jedná o konkurenceschopného rivala.
S příchodem elekromobility jsme byli svědky vzniku hned několika opravdu rychlých aut na baterky, která na semaforu sice potrápila kde jaký supersport, ale při řízení chyběly emoce a ani v zatáčkách to mnohdy nebyla moc zábava. Rychlost zkrátka neznamená automaticky zábavu a proto vznikl Ioniq 5 N, který se rozhodl zbořit mýty o tom, že elektromobil nemůže být zábavný. Jak se to podařilo?
