Pokud jste v sovětském Rusku padesátých či šedesátých let vlastnili soukromý automobil, pak jste nespíš byli pořádné stranické zvíře, před kterým se sousedi báli jen špatně podívat. Většina produkce automobilek zkrátka směřovala buď do podniků, nebo k papalášům.
Zbytek národa tak musel vzít za vděk buď hromadnou dopravou, nebo vozy taxi, které si tak v Rusku vybudovaly silné zázemí. Vozy taxislužeb však vycházely z normálních civilních vozů, což značně omezovalo jejich praktičnost i užitkovost.
Rada ministrů tak v roce 1962 vydala nařízení o konstrukci speciálních vozidel taxi, které se měly vyznačovat dobrou manévrovatelností, prostorností pro posádku i náklad a rovnou podlahou. Této úlohy se však ujala pouze jedna instituce a to Všesvazový vědecko-výzkumný institut pro technickou estetiku (VNIITE).
První prototyp inovativní konstrukce, nesoucí název PT, byl státním orgánům představen v roce 1964. Tvar vozu sice až nápadně připomínal Fiat Multiplu (o kterém jsme psali nedávno), přinesl však i některá zajímavá a inovátorská řešení.
Předně je potřeba říct, že vůz byl přesně tím, co si vláda objednala. Vepředu se nacházela malá kabina pro řidiče, za řidičem byl prostor s místem pro 4 člennou posádku i náklad a vzadu byl umístěn motor, čímž bylo dosaženo rovné podlahy.
Inovátorským byl na voze prostorový rám a také způsob otvírání dveří pro posádku. Rám byl totiž prostorový a na něm byla umístěna plastová karoserie. Co se dveří pro posádku týče, ty byly posuvné a nabízely vstupní otvor o šířce 74 cm. Posádka tak mohla pohodlně nastoupit i s kočárkem, aniž by ho musela skládat.
Prostor pro posádku nabízen pohodlné cestování 2 cestujícím na pevné lavici, další dva cestující měli k dispozici výklopné sedačky zády po směru jízdy. Motor umístěný za zadní nápravou pocházel z Moskviče 408 a disponoval výkonem 50 koní. Byl tedy poměrně starý a nevýkonný.
Mnohem horší to však bylo s jízdními vlastnostmi vozu. Kvůli lepší manévrovatelnosti měl vůz krátký rozvor a obrovské převisy, což se negativně projevilo na jeho stabilitě ve vyšších rychlostech. Maximální rychlost proto byla omezena na 100 km/h.
I přes některé neduhy však vůz prošel zkouškami a byl doporučen k výrobě. Ta měla probíhat v Jerevanských automobilových závodech (JAZ), nakonec k ní však nedošlo. Kvůli výrobě vozu by totiž bylo nutné postavit zcela novou výrobní linku, což by se při relativně malé produkci takového vozu nevyplatilo. Projekt VNIITE PT tak zůstal u jednoho prototypu a ulice Sovětského svazu i nadále brázdily Lady a Volhy.
I přes mnoho svých nedostatků je však VNIITE PT v něčem unikátní. Jedná se totiž o celosvětově první vůz kategorie MPV, který nabídl plastovou karoserii, posuvné dveře a rovnou podlahu.