Pokud budeme vycházet z loňského léta, pak si jistě vzpomete, že jsme byly neustále „masírováni“ informacemi o rekordech toho či onoho sportovního vozu, přičemž ani jedno z prvenství nevydrželo déle než měsíc. Je pochopitelné, že chce mít každá automobilka tu nejrychlejší předokolku (zadokolku nebo čtyřkolku) na Nürburgringu i jiných světových okruzích. Já se ale ptám, proč?
Pomineme-li totiž určitou prestiž značky, společně s tím, jak se začíná mluvit o neustálém zrychlování, vyplývají na povrch také otázky, jak moc "korektní" dané rekordy jsou? O tom, že za volantem sedí špičkový jezdci z celého světa netřeba mluvit. Ale, proč se na to ideální počasí (a teplotu) čeká několik dní, ne-li týdnů? Proč mají vozy obuty speciální sportovní pneumatiky, které třeba ani nemají homologaci pro silniční provoz? Proč jsou vozy dále opatřovány ochrannými rámy? Je jejich podvozek vůbec ještě "sériový"? A co motor, je také bez dodatečných úprav?
Jistě chápete, kam tím směřuji. Do kuchyně testovacích vozů nikdo nevidí, ale pochyby jejich receptura překypuje dostatečně. Udělá pak vůbec ještě novému majiteli radost, že má (rádoby) nejrychlejší vůz v dané kategorii?
Druhým problémem je totiž fakt, že vyjma ryzích okruhových speciálů - které nikdy nedostanou povolení pro provoz na pozemních komunikacích - okruhový "set-up" běžným sportovním vozům nedělá dobře a neměl by z něj mít vlastně radost ani jeho majitel. Okruhové podmínky se totiž od těch běžných silničních propastně liší, a jak loni řeklo Porsche: "Pokud bude auto dobré na okruhu, nebude příjemné v něm jezdit na běžných silnicích, a naopak."
A pokud se nepletu, právě Porsche loni prohlásilo, že s tímto nesmyslným předháněním na Nürburgringu končí, protože chce vyrábět rychlá, zábavná ale také "pohodlná" auta. Snad tedy svůj slib dodrží a nenechá se nějakým konkurentem opět stáhnout do nekonečného a nesmyslného souboje o nejrychlejší čas...