Kdo jsem a co dělám:
Vítek Čermák, produkční v kabelové televizi
Jakým autem jezdím:
Škoda Oktávija fkombíku ftédéíčku
Proč zrovna tohle auto:
Protože jsem potřeboval velké auto, abych měl v čem vozit štěně, ze kterého měl vyrůst velepes. Čokl pak dorostl sice jen velikosti menšího pudla, ale už jsem si na kombíka tak zvykl, že bych neměnil. Vždycky se mi do něj vsechno vejde, nehledě na to, kolik věcí vezu, což je výhodička.
Jak ho mám dlouho:
Rok
Předtím jsem měl:
Totéž, ale slabší a starší. Takže jsem si auto vlastně jenom omladil, posilnil a frčím dál v tom, na co jsem zvyklý a co mi vyhovuje.
Parkuju:
Na ulici před barákem. Předtím jsem měl Defendlock, ale hrozně mě štvalo, že musím pokaždé před i po jízdě dělat zdlouhavý "rituálek". Tak jsem tentokrát vozejk zabezpečil tajným čudlíkem na přívod benzínu. Nejlevnější, ale relativně účinný systém. A vyplatil se. Jednou jsem auto našel s dírou po zámku ve dveřích a vypáčenou spínací skříňkou. Stačilo dovnitř strčit šroubovák, otočit a jelo by se. Kdyby tam nebyl ten čudl, který ten zmetek naštěstí nenašel.
Nejradši bych měl (jenom tak pro radost, bez ohledu na praktičnost):
´67 Mustang Shelby GT 500
Nikdy bych nechtěl mít:
Auto svých snů a zároveň strach s ním jezdit.
Kým se nechávam nejradši vozit:
Sám sebou. Nikomu jinýmu tolik nevěřím.
Koho/co vozím nejčastěji:
Mýho superčokla. Je s ním v autě děsná sranda. Když mu otevřu okýnko, Bifidus z něj vládne jako mafiánský boss, rozšafně poštěkává na chodce a vůbec mu v tu chvíli patří celý svět. Jednou jsem okno otevřel zrovna ve chvíli, kdy se vedle auta na chodníku promenádoval nějaký psí frajírek. Biftek vystartoval a než jsem se na něco zmohl, vyskočil za jízdy z okna. Naštěstí na sedadle spolujezdce seděla velmi duchapřítomná kámoška. Hrábla po psovi reflexivně rukou a zachytila ho v letu za ocas. Z fyziky každý ví, co se stane s horizontálně letícím psem, který v setině vteřiny nedobrovolně zabrzdí na nulu - Bifťour s ocasem uvnitř auta a tělem venku se jak dlouhý tak zastavený rozplácl zvenku auta o dveře a potupně visel za ocas z okna jako pytel blech. Ti kořeni se psem venku se regulérně počurali smíchy (zkuste si tu situaci představit z pohledu venkovního pozorovatele), my poté, co jsme Bifa vtáhli zpátky do auta, taky.
Svému autu bych nepřál:
Aby se těm šmejdům zlodějským podařilo mi ho ukrást a rozebrat na atomy na vrakáči.