Historie sportovních kupé Toyoty s náhonem na zadní kola s řadovými šestiválcovými motory začíná v 60. letech. Konkrétně v roce 1965 představila světu legendární model 2000GT. Auto dostalo dvoulitrový motor se šesti v řadě postavenými válci, maximálním výkonem 152 koní a na 100 km/h se rozjelo za 8,6 s.
Konstrukce Toyoty s kotoučovými brzdami u každého kola a hořčíkovými ráfky byla ve své době revoluční. Kupé vyhrávalo na okruzích, překonávalo světové rekordy, a dokonce se objevilo v bondovce Žiješ jenom dvakrát. Takový byl první japonský supervůz. Z výrobní rampy sjelo pouhých 351 exemplářů Toyoty 2000GT.
Supra místo XX
Název Supra zazněl poprvé v roce 1978. Toyota se tak rozhodla označit větší a silnější verzi Celicy, která na japonském trhu působila pod názvem Celica XX. Liftback Celica Supra dostal motory R6 o objemech 2, 2,6, a dokonce i 2,8 l. Nejsilnější z nich produkoval výkon 125 koní.
Kupé navíc opouštělo autosalony vybavené nezávislým zavěšením zadní nápravy, kotoučovými brzdami u všech kol a posilovačem řízení. Nechyběla moderní výbava, v té době tempomat a klimatizace považovaly za vymoženosti. Celica Supra byla populární ve Spojených státech. Více než polovina exemplářů tohoto modelu skončila právě tam.
Napříč Afrikou
Druhá generace Celicy Supry – a Celicy XX – se na trhu objevila v roce 1981. Japonské kupé mělo stále šestiválcové řadové motory. Pod kapotou byl mimo jiné motor 5M-GE o objemu 2,8 l a 1G-GEU 2.0. Supra druhé generace byla ještě lepší – dočkala se nezávislého zavěšení, kde byly využity vzpěry MacPherson, účinnější brzdy a propracovanější systém řízení.
Postupně se stal součástí vozu i stabilizátor vyrobený ve spolupráci s britskou značkou Lotus. Supra A60 se poprvé dostala na evropský trh, ovšem největší popularitě se i nadále těšila v USA, kde dokonce získala titul Import Car of the Year. Celica Supra druhé generace soutěžila i na závodech British Saloon Car Championship a v Safari Rallye.
Celica definitivně mizí
Třetí verze Toyoty Supra pochází z roku 1986. Z auta se konečně stal nezávislý model a slovo Celica z názvu zmizelo. Zdroj pohonu se ovšem nezměnil, zůstávají řadové šestiválce. Jedním z nich byl i motor 7M-GE o objemu 3 litrů a jeho silnější varianta 7M-GTE o výkonu 235 koní. Další zajímavou konstrukcí, kterou byla vybavena Supra A70, byl 2,5 litrový motor s turbodmychadlem 1JZ-GTE.
Auto mělo výkon 280 koní a dalo se sehnat výhradně v Japonsku. Kromě moderních motorů dostala Toyota Supra 3. generace také nezávislé dvouvahadlové zavěšení se systémem elektronické regulace Toyota Electronic Modulated Suspension. Toyota vyrobila i 500 kusů limitované série Supra Turbo-A. Pod kapotou vozu se ocitla jednotka 7M-GTEU o výkonu 277 koňských sil, aby automobil mohl získat závodní homologaci FIA.
Rychlá a zběsilá Supra A80
V roce 2002 představila Toyota 4. generaci. Nová Supra byla širší a kratší, měla také komfortní interiér ve stylu stíhačky. Autoři Supry A80 vsadili pouze na dvě pohonné jednotky. Jednalo se o třílitrové šestiválcové motory s označením 2JZ. Atmosférický 2JZ-GE generoval více než 220 koní, a 2JZ-GTE twin-turbo v nejsilnějších verzích vyvinul výkon bezmála 330 koní.
Díky těmto supermotorům dokázalo auto zrychlit z 0 na 100 km/h za 4,6 s. A co víc, Toyotou zkonstruované jednotky se ukázaly jako dokonale propracované a neobyčejně odolné a umožňovaly tuningové zásahy, po nichž výkony vozů překračovaly 1 000 koní. Díky filmu Rychle a zběsile se Supra a její 2JZ staly skutečnými ikonami popkultury.
Supra i nadále píše historii
Nejnovější generace Supry byla představena v polovině ledna 2019 v Detroitu. O slavnostní odhalení se postaral samotný šéf Toyoty Akio Toyoda a vítěz posledního závodu Le Mans 24 Fernando Alonso. I tentokrát jde o sportovní kupé zaměřené na radost z jízdy, s náhonem na zadní nápravu, skvělým rozložením hmotnosti a šestiválcem pod kapotou.
Auto v nabídce i s menším, čtyřválcovým motorem. Má osmistupňovou automatickou převodovku a nutno dodat, že má menší rozvor náprav než Toyota GT86, ovšem širší rozchod kol. Do Česka dorazí na začátku léta.