A není divu, Mazda Pathfinder XV-1 se totiž montovala a prodávala na jediném a velmi neobvyklém trhu - v Barmě, tedy dnešním Myanmaru. O voze na internetu ani nenajdete moc informací, většina zdrojů jej neuvádí v seznamech vozů Mazdy, neví se ani přesně v jakých letech se vyráběla, natož kolik jich vzniklo.
Barma byla od počátku 60. let po vojenském převratu ovládána armádou s generálem Ne Winem v čele. Pro chudou zemi jihovýchodní Asie to znamenalo zestátnění téměř veškerého průmyslu, obchodů či médií, na takzvané Barmské cestě k socialismu. Po zakázání dalších politických stran se Barma stala socialistickou zemí se vším, co k tomu patří. Včetně plánovaného hospodářství, tvrdé cenzury a téměř úplného odříznutí země od okolí.
Ve stejnou dobu však z nějakého důvodu vycítila v Barmě potenciál japonská vláda a začala se výrazně angažovat mimo jiné i v místním průmyslu. Od počátku 60. let se tak v Barmě montovaly z CKD kitů náklaďáky Hino a někdy v roce 1963 se zde začaly stejným způsobem vyrábět i malé Mazdy B360 a B600, které se udržely v produkci zřejmě až do 80. let.
Mazda tou dobou pracovala na svém vlastním terénním voze, aby konkurovala už existujícím vozům podobného stylu od Toyoty či Datsunu. Mazda X2000, jak se výsledný vůz nazýval, se zřejmě dodával jen japonským sebeobranným složkám a to jen v malých počtech. Dodnes je o voze jen naprosté minimum informací a dochovaly se jen jednotky kusů, několik jich můžete vidět v japonských muzeích. Vůz se pravděpodobně vyráběl v letech 1967 až 1970.
Konstrukcí se vůz podobá klasickým americkým Jeepům ze stejného období. Přední náprava je pevná s listovým odpružením a bubnovými brzdami. Karosérie stojí na rámu z válcovaných ocelových profilů. Převodovka je manuální třírychlostní, přenášející sílu na všechna čtyři kola. Karosérie připomíná Land Rover Series II, zejména lightweight verzi s nižšími blatníky. Inspiraci ale nezapře ani v Land Cruiseru J40.
Ačkoliv japonská kariéra vozu byla očividně krátká a nepříliš úspěšná, pomohla japonská vláda Mazdě dostat se do Barmy, kde vozidlo podobného zaměření chybělo. Vzhledem k zákazu privátního vlastnictví vozidel byly klienty státní správa a armáda, příkaz na lokální produkci takového vozu ostatně přišel přímo z nejvyšších pater barmské vlády, zřejmě přímo od diktátora Ne Wina.
Produkce začala někdy v letech 1972 nebo 1973 v místní Automobilové továrně č. 2 ve městě Pandaung, spadající přímo pod ministerstvo průmyslu. Vozy zde byly montovány z CKD kitů dovážených z Japonska pod lokálními názvy MJ-1 (zřejmě Mazda Jeep) a MJ-2. Samotná Mazda však udává název vozidla jako Mazda Pathfinder XV-1. Není úplně jasné, v čem se typy MJ-1 a MJ-2 lišily, ale může jít o rozdílná označení pro krátkou a dlouhou variantu vozu. Stejně tak ale MJ-2 může být faceliftovanou verzí vozu, která se objevila po několika letech produkce první verze.
Barmská Mazda přímo vycházela z japonské verze, jakékoliv změny na voze nejsou známy. Není ostatně zcela jasné ani to, jaký motor se nacházel pod kapotou barmského vozu. Určitě jde o zážehový čtyřválec od Mazdy o výkonu 90 koní, pravděpodobný objem byl dle některých zdrojů 2.0 litru. K dispozici ale byly i dieselové varianty. K dispozici bylo více druhů karosérií a dvě délky rozvoru. Kratší rozvor byl dostupný s dvoudveřovou karosérii a plátěnou střechou, delší rozvor s dvoudveřovou karosérií a plátěnou střechou, nebo čtyřdveřovou karoserií s pevnou střechou. Přední okno u starších verzí bylo rozdělené, s větracími otvory na spodním okraji, po faceliftu pak vyměněné za jednodílné. Interiér byl velmi jednoduchý, s ukazateli umístěnými uprostřed souměrné palubní desky. Nebylo tedy potřeba dělat žádné větší změny při přípravě japonského vozidla pro pravostranný provoz v Barmě.
Během let produkce se postupně zvyšovalo procento lokálně vyráběných součástí na voze. Zatímco v počátku pocházelo z Barmy jen asi 35 % dílů, ke konci už mělo jít o asi 85 %. Jen díky tomu se podařilo udržet výrobu i poté, co po revoluci v roce 1988, která znamenala konec Ne Winovy vlády, přestala Mazda se zásobováním CKD kity. Pathfinder XV-1 se pak zřejmě vyráběl až do devadesátých let a ještě nedávno představoval základní dopravní prostředek pro dopravu v rurálních oblastech Myanmaru.
Vzhledem k otevírání se světu po reformách z roku 2011 však staré Mazdy a další relikvie starého režimu mizí z cest a jsou nahrazovány ojetými japonskými vozy ale i novými čínskými a indickými. Stále se však dá relativně běžně zahlédnout XV-1 v místním provozu. Jednu Mazdu Pathfinder XV-1 však můžete spatřit i v muzeu Mazdy u německého města Augsburg. Zde stojí zelená dvoudveřová verze s delším rozvorem a plátěnou střechou, podle rozděleného okna je navíc patrné, že se jedná o model ze starší produkce. Zřejmě jde o jediný kus na celém kontinentu.