Na území dnešního Ruska probíhala celá řada pokusů o výrobu sportovního vozu, z nichž některé exempláře vypadaly skutečně působivě a ani jejich parametry nemusely být úplně marné. Problém však byl, že se žádných z nich nedostal do sériové výroby. Stejný osud vlastně postihl i koncept jménem Laura, ovšem to už předbíháme.
První myšlenky na stavbu sportovního vozu pojmenovaného Laura se začaly rodit již začátkem osmdesátých let a v roce 1982 byl představen vůbec první prototyp, který vznikal v Leningradu. Jeho autory však nebyli žádní profesionálové, ale dvojice nadšených techniků Dmitry Parfenov a Gennady Hainov.
Podobné stavby aut ovšem nebyly v té době ničím výjimečným. Nabídka na sovětském trhu automobilů byla zkrátka omezená, západní trh byl nedostupný a kdo se chtěl vymykat z davu, ten musel přijít s něčím originálním. A Laura v tomto ohledu naprosto excelovala.
Z technických parametrů se nám toho příliš nedochovalo, ovšem podle dostupných informací se Parfenov a Hainov snažili na rozdíl od ostatních využívat jen naprosté minimum dílů z ostatních sovětských vozidel. Pouze motor měl být použít z Lady 2105 (ovšem podle Motor1 měl být upraven), převodovka z vozu Záporožec a část podvozku z Lady Niva.
Samotný základ karoserie však tvořil prostorový trubkový rám, který byl osazen laminátovými panely karoserie. K zajímavostem také patří, že vůz se mohl pochlubit jako jeden z prvních v sovětském svazu i pohonem předních kol, což bylo v celém východním bloku neobvyklé.
Ve srovnání s ostatní produkcí sovětského svazu té doby se dá karoserie konečně nazvat alespoň trochu aerodynamickou. Jízdní vlastnosti neznáme, ovšem podle dobových zpráv měl vůz dosahovat maximální rychlosti až 170 km/h a to aniž by se rozpadl a ohrozil tak svou posádku (na tu dobu v SSSR opět něco nevídaného).
Laura vznikala již od začátku ve dvou prototypech, přičemž každý měl být určen pro jednoho z konstruktérů. Vůz však vzbuzoval takovou pozornost, že se na něj přijel podívat i tehdejší generální tajemník ÚV KSSS Michail Gorbačov, který byl z vozu nadšen.
Získat si podporu vrcholného politika bylo příslibem zářné budoucnosti, té se ale Laura přesto nedočkala a její sériová výroba se nikdy neuskutečnila. Místo toho ale projela kus světa a často byla prezentována na automobilových výstavách.
Příběh unikátního sovětského automobilu tím ale nekončí, neboť vývoj prototypu pokračoval i v devadesátých letech. Jeden z modelů byl sice prodán do muzea, ten druhý se však stal základem pro projekt Laura 2
Video z roku 2008 zachycuje Lauru 3 na silnici | zdroj: youtube.com
Druhá generace modelu Laura, označována jako xc20, přinesla výrazně přepracovaný design, který se provedením světlometů podobá Alfě Romeo GTV. Mnohem podstatnější změna se však ukrývala pod kapotou, kde měl být ukryt pětiválec Audi o výkonu 240 koní.
Vrcholem evoluce se pak stal model Laura 3 SxS, který se však vydal zcela novou cestou. Už se nejednalo o vůz postavený na trubkovém rámu, ale jeho základem se stala platforma Pontiacu Fierro. Laura se tak jako správný sporťák dočkala pohonu zadních kol a opět jiného designu. Kde je vozu konec dnes nikdo neví, ovšem podle jednoho videa na YouTube se zdá, že je stále možné se s vozem potkat v provozu.