Jméno Norman E. Timbs vám pravděpodobně nic neřekne, nicméně pokud ve svém okruhu známých máte i milovníky závodů Indy 500, pravděpodobně by zbystřili alespoň oni. Timbs byl totiž velice schopným a uznávaným konstruktérem závodních vozů, z nichž tím nejznámějším je pravděpodobně Blue Crown Special, který vyhrál Indy hned několikrát.
Streamliner však nebyl projekt závodní, ale soukromý. K jeho stavbě se Timbs pravděpodobně inspiroval od německých automobilů jako Auto Union Typ C Stromlinie z roku 1937 nebo Mercedes-Benz W25 Avus Stromlinie z téhož roku. Oba tyto předválečné modely byly konstruovány pro závodní účely a jejich tvary podléhaly čistě aerodynamice. Díky tomu pak tyto vozy dokázaly dosahovat rychlosti až 400 km/h.
Karoserie vozu byla jakousi poctou těmto úchvatným aerodynamickým strojům. A protože aerodynamika nešla ruku v ruce s americkým stylem, odpustil si Timbs zbytečnosti, které byly pro americké automobily z té doby typické: obrovské chromové nárazníky a zadní křidélka. Streamliner tak na silnici působil jako naprostá rarita, neboť jeho styl se vymykal poválečným standardům.
Už na konci čtyřicátých let však karoserie vozu působila naprosto úchvatně a nenechala v klidu žádného milovníka automobilů - což ji ostatně vydrželo až do dnešních dnů. Dvoumístná kabina je po vzoru závodního speciálu Auto Union Typ D vysunuta hodně vpředu a motor se nachází hned za ní. Vozu chybí dveře a přístup k motoru je zajištěn hydraulickým odklápěním celé zadní poloviny karoserie.
Základem vozu se stalo šasi z automobilu Buick "Super 8" z roku 1947. Pod kapotou byl umístěn řadový osmiválec pocházející také z Buicku Super 8, který dokázal 998 kilogramů vážící automobil rozpohybovat až k rychlostem okolo 193 km/h. Aby byla jízda dostatečně komfortní, použil Timbs modifikované odpružení z automobilů Ford vyráběných v roce 1947.
Stavba vozu měla podle časopisu Road & Track trval okolo 2.5 roku, přičemž výroba vyšla na 10 000 dolarů, což dnes vychází na 205 000 Kč. Vezmeme-li však v potaz inflaci, pak zjistíme, že v roce 1948 se tato částka rovnala sumě více než 2.1 milionu korun.
Velkou část nákladů přitom představovala samotná hliníková karoserie, kterou zhotovil Emil Diedt. Karoserie totiž byla vyráběna ručně pomocí tvarování na dřevěném rámu a její cena se vyšplhala na 8 000 dolarů.
Streamliner byl po dokončení prezentován na různých závodních tratích, ovšem nejednalo se o závodní vůz a Timbs s ním prý jinak příliš nejezdil. V roce 1952 se však Streamliner dostal do rukou Jima Davise z Kalifornie, který se s ním s oblibou proháněl po Manhattan Beach a dokonce nechal vůz vyfotit fotografem magazínu Motor Life, kde se o voze následně objevil článek.
Buick Streamliner, někdy také označovaný jako Timbs Special, se objevil i v pořadu My Classic Car | zdroj: youtube.com
Poté se však automobil ztratil a nikdo o něm nevěděl. Vzhledem k jeho jedinečnosti a omezenému sdílení informací v té době se na něj málem zapomnělo, ovšem pár nadšenců a sběratelů po voze stále pátralo. Nakonec byl vůz objeven v roce 2002 v poušti - téměř zapomenutý, místy pomačkaný, bez barvy a se spoustou chybějících drobností.
Vůz se však dostal do aukce, kde ho zakoupili Gary a Diane Cerveny z kalifornského Malibu. O renovaci vozu se postaral Dave Crouse z Custom Auto Inc. v Coloradu a my jen musíme uznale smeknout klobouk, neboť s automobilem si skutečně vyhrál. V jednom z rozhovorů s majitelem vozidla jsme dokonce zaslechli, že pro docílení jedinečné barvy vozu bylo do rudého laku přidáno pár gramů pravého zlata, díky čemuž má barva na slunci naprosto jedinečný odstín.
Svou novodobou premiéru zažil vůz v roce 2010 během akce Amelia Island Concours d’Elegance, kde byl zařazen v kategorii automobilů zachycených na titulní stránce magazínu Motor Trend. Od té doby se Bucik objevil na řadě akcí a z mnoha si odvezl řadu cen. I bez ocenění je však řadou znalců považován za nejelegantnější automobil, jaký byl kdy vytvořen.