Bertoneho plán byl jasný: navrhnout futuristický sportovní automobil s uprostřed uloženým motorem, který by nahradil stárnoucí Fulvii. Ta už tou dobou totiž dalece zaostávala za svými konkurenty s motory uprostřed, které reprezentoval například Renault Alpine nebo Ford GT70.
Největší problém byl ale v tom, že vedení Lancie tehdy preferovalo Pininfarinu, takže Bertone musel začít tajně a mimo radary automobilky. Jak sám později řekl, kdyby své plány Lancii představil, určitě by je okamžitě shodila ze stolu. Představení konceptu "Project Zero" vedení automobilky tak proběhlo jen krátce před premiérou konceptu na autosalonu v Turíně 1970 a Bertone dostal od Lancie překvapivě souhlas.
O mnoho let později Bertone vzpomínal, jak mu koncem února v1971 zavolal Ugo Gobbato, tehdejší šéf Lancie, že by chtěl jeho vůz vidět. Bertone tak okamžitě nasedl do auta a dovezl ho až do Via San Paolo, kde tehdy sídlil závodní tým automobilky. Když zastavil u brány, strážný nemohl uvěřit svým očím. Bertoneho "Project Zero" byl tak nízký, že kdyby chtěl, klidně mohl závoru podjet.
Větší rozruch však vyvolávalo bublání motoru Fulvia V4, které zvedlo ze židlí prakticky všechny v areálu a tak se na nádvoří shromáždil malý dav, do jehož centra Bertone s autem zajel. Prý to byl nezapomenutelný moment, když vypnul motor a vylezl ze své "kosmické lodě". Během chvíle pak měl v kapse podepsanou smlouvu na stavbu závodního prototypu.
Ten se od konceptu Project Zero odlišoval zejména kabinou a dveřmi. Místo nastupování rozměrným čelním sklem se Bertone vrátil ke klasickým dveřím na boku. Samotná kabina pak trochu narostla a dostala pravidelné geometrické tvary. I nadále však zůstával prototyp něčím jedinečný, co připomínalo vesmírnou loď. Tehdy vznikl název Stratos.
Lancia Doufala, že nový model bude pohánět 2.4 litrový motor Dino V6, nicméně jednání s Ferrari vázla a tak se Lancia obrátila na Maserati s myšlenkou použít motor Bora. Ferrari však nakonec přestalo jednání protahovat a došlo na podpis smlouvy. Kvůli firemní politice se musel Stratos postavit na závody rally již v roce 1972, nicméně tou dobou ještě nebyl kompletně doladěn podvozek a tomu odpovídal i soutěžní neúspěch. V roce 1973 se však podařilo všechny problémy vyřešit a Stratos začal jasně zářit.
V mezidobí byly narychlo skládány a vyráběny silniční vozy, které byly nezbytné pro homologaci do světa WRC. Tomu však příliš nepomáhaly italské stávky v roce 1974 a tak je číslo vyrobených Stratosů značně nejisté. Nejčastěji se však mluví o méně než 500 vyrobených kusech.
A zatímco výroba silničních vozidel probíhala všelijak, rally speciály zcela ovládly soutěže. Například v závodech WRC vládla Lancia Stratos od roku 1974 až do roku 1976, kdy byla Lancia předčasně a neočekávaně ustoupila ze světa WRC aby udělala místo vozu Fiat 131 Abarth.