Urazit vzdálenost 35 kilometrů zřejmě není v očích žádného dobrodruha příliš velkou výzvou, zvláště když jste vybaveni dopravním prostředkem, nad kterým si lámaly hlavy nejgeniálnější mozky z celé NASA. V sedmdesátých letech, kdy se poslední výprava s Lunar Roverem konala, však nebylo nikdy nic jisté ani stoprocentní.
I proto se celá výprava, která dohromady trvala 4 hodiny a 26 minut, rozdělila do 3 jednotlivých etap. Během každé z nich nejdříve astronauti dojeli na nejvzdálenější plánovaný bod a poté se postupně vraceli. Tento postup byl zvolen kvůli možnosti návratu v případě poruchy či jakýchkoliv komplikací.
A k těm nakonec opravdu došlo, ale naštěstí ještě předtím, než se astronauti na cestu vypravili. Kladivo astronauta Cernana, které měl zavěšené na obleku, totiž zavadilo svou násadou o blatník roveru a rozbilo ho. Z našeho pohledu se jedná o maličkost, ovšem na Měsíci to znamenalo obrovské přívaly prachu na kombinéze i technice. Cernan se však nedal zahanbit a dal se do oprav za pomoci lepící pásky. Ta však kvůli prachu špatně fungovala, proto nakonec použil kus mapy a vše co bylo v modulu navíc.
S podobně upraveným Roverem pak astronauti procestovali všechny tři naplánované trasy a zpět na Zemi přivezli 90 kilogramů různých vzorků, včetně mapy plné měsíčního prachu, která posloužila jako blatník a dodnes je umístěna v muzeu.
Agentura Nasa, jak upozornil web Jalopnik, pak k výročí této události zveřejnila několik snímků a hlavně mapu, na které je celá výprava znázorněna pomocí trasy nad americkým ostrovem Manhattan. Co se týče trasy na samotném Měsíci, stopy po lunárním vozítku jsou zde údajně patrné dodnes.
A pokud bychom měli k dispozici snímky s ještě vyšším rozlišením, pravděpodobně bychom na Měsíci mohli spatřit i samotný lunární rover, který zde musel zůstat. Díky jeho dálkově ovládané kameře s přenosem obrazu však mohl natočit start lunárního modulu a s tím spojený začátkem úspěšné cesty astronautů domů.