Robert Kubica se rozmluvil o tom, kde v rally ještě ztrácí čas a také proč jsou mu zkušenosti z okruhů spíše na obtíž.
Robertu Kubicovi se až při jeho pátém startu s M-Sportem podařilo získat body a to zrovna v náročné soutěži v Argentině. Na předchozích soutěžích (Monte Carlo, Švédsko, Mexiko a Portugalsko) vždy havaroval. Za tyto četné kolize si Polák vysloužil místy i docela ostrou kritiku. Samotný jezdec se ale nenechává vyvést z konceptu.
"Jsem prvním, který přizná, že není spokojený se začátkem sezony. Když dělám chyby, tak se za to zlobím především sám na sebe. Zároveň je mi jasné, že na této úrovni už se může člověk učit jen z chyb," říká Robert Kubica pro 'Rallye Radio'. Jednou z důležitých věcí při cestě za úspěchem v rally je rozpis. V této oblasti mu Kubica dle svých slov se spolujezdcem, Maciekem Szczepaniakem, co dohánět.
"Věřím, že na asfaltu mám pro rozpis hodně dobrý systém. Když se podíváte, co jsem vloni a také letos na asfaltových rallych dokázal - OK na Monte Carlu jsem měl nehodu - ale vyhrál jsem Jänner Rally a na Monte Carlu se mi dařilo dobře. Princip je tedy dobrý. Jinak bychom nebyli schopni jet takové tempo."
"Na šotolině je ale ještě hodně věcí, které se musím naučit. Způsob, jak si udělat rozpis, patří jednoznačně k tomu. Moje zkušenosti, které jsem za 20 let na závodních tratích získal, mi zde každopádně dále nepomáhají. Řekl bych, že jsou spíše na obtíž." Učastík 76 Grand Prix přidává jeden příklad. "90% mých chyb v rally se staly ve srovnatelných pomalých zatáčkách. To vychází z toho, že pomalé zatáčky ještě nejezdím tak, jak se jezdit musí. Musím se přinutit jezdit kompletně jinak.
Během 20 let na závodních tratích jsem se naučil, že každý protipohyb volantu znamená časovou ztrátu, takže se snažím toho vyvarovat. Na šotolině ale musíte jet tak, aby auto lépe drželo a v zatáčkách mělo více prostoru pro chyby. Jsem si jistý, že se v budoucnu můžu ještě zlepšit," zakončil Robert Kubica.
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?