Už od svého vstupu do MS v rally budí Robert Kubica velkou pozornost. Zatímco někteří od něj očekávají rychlé úspěchy, tak Polák si dává jiné cíle.
Robert Kubica ve Formuli 1 platil za muže budoucnosti. Pak ale přišla jeho škaredá nehoda v rally. Přitom nejen v testech před sezonou 2011 ve Formuli 1 v Renaultu vypadaly jeho výkony více než slibně. Pak ale přišla Rally Ronde di Andora a Kubicova nehoda, při které projelo svodidlo vnitřkem jeho auta a několikrát zlámalo jeho pravou ruku a nohu. Pravou ruku mu museli doktoři zachraňovat v několika hodinové operaci.
O tom, že jeho ruka byla vážně poškozena svědčí i to, že do dnešního dne může řídit rally auta jen díky speciální úpravě řazení. Polák si ale neztěžuje, moc dobře ví, že může být rád, že přežil. Úplně šťastný ale zřejmě také není, byl totiž jedním z nejlepších v F1, kam by se v budoucnu někdy rád vrátil. Cesta bude ale dlouhá.
A tak se Robert vrhl na rallysport a dost lidí překvapil svým talentem, který jsme v MS už dlouho neviděli. Vloni získal titul ve WRC2, v lednu vyhrál úvodní soutěž ME, Jänner Rally, a pak přišly jeho oslnivé časy na Rally Monte Carlo. Nevyvarovaly se mu ale nehody, ale ruku na srdce, s těmi se museli vypořádat i ti nejlepší rally borci. Kubica narozdíl od nich ale stojí už od začátku své kariéry pod drobnohledem medií.
"Mimořádná očekávání a v krátkém čase velké věci. U mě ale určitě také záleží na tom, že ve Formuli 1 jsem platil za hodně rychlého a spolehlivého pilota. To znamená, že můžu jezdit hodně rychle a konstantně. Dát to ale dohromady je na rally mnohem těžší než na okruzích," říká Robert Kubica, který rally vidí především jako příležitost, jak minimalizovat omezení své ruky po nehodě. "Hodně lidí se dívá jen na výsledky. Mnohem důležitější než moje vítězství ve WRC2 a titul v MS je pro mě moje učební křivka a zlepšování výkonů. Je to hodně osobní zápas mezi mnou a mým tělem."
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?