Provozovatelem serveru autoroad.cz je
mediální skupina INCORP a. s., IČ: 28356829
Expedice Tatra kolem světa přitahovala koncem 80. let velkou pozornost, plán na objetí zeměkoule představoval pro řadu Čechoslováků příležitost alespoň zprostředkovaně poznat jiné země. Výprava se ale 4. května 1990 po více než třech letech vrátila do jiného státu. Mezitím totiž přišel listopad 1989 a zájem o cestu opadl. Nikdy se na ní ale úplně nezapomnělo, letos v únoru vyrazila na cestu Tatra kolem světa 2, jejíž putování ale komplikuje pandemie koronaviru.
Výprava, k jejímž hlavním úkolům patřila propagace výrobku kopřivnické automobilky, tedy Tatry 815, ve světě, přitom měla ambiciózní plány. Měly například vzniknout dva celovečerní filmy a k nim televizní seriál o 56 dílech. Nakonec se ale kromě knížek od členů expedice zachovalo jen několik televizních reportáží, amatérský videofilm nebo plechové a papírové modely expedičního speciálu. Teprve nedávno se ještě podařilo najít dva zdánlivě ztracené filmy z výpravy.
"Smutek, že nemohla být plně naplněna, že nemohl vzniknout seriál," shrnul v televizním cyklu Zapomenuté výpravy pocity z expedice její vedoucí Jiří Stöhr (1939 až 2019). Podobně hovořil i další její účastník Petr Bárta (1942 až 2008), který spolu se Stöhrem koncem 60. let také s tatrovkou - tehdy ovšem typem 138 - vyjel do Afriky na slavnější Expedice Lambaréné. Nad výpravou se navíc dodnes vznáší stín tragédie, při sjíždění pákistánské řeky totiž zahynul jeden z jejích členů František Jeniš.
Plány na expedici se zrodily začátkem 80. let, když se Jiří Stöhr náhodou dal do řeči s lidmi z vedení automobilky, která v roce 1983 uvedla na trh nový model Tatra 815. Výprava kolem celého světa, plánovaná původně na dva roky, tak měla posloužit k šíření slávy značky i v zemích, kde s tatrovkami neměli moc zkušeností. Přípravy cesty nakonec zabraly celé tři roky, během kterých se ovšem zrodil i další tatrovácký propagační projekt, účast na slavné Rallye Paříž-Dakar.
Pro cestu kolem světa, na jejíž organizaci se kromě samotné automobilky z Kopřivnice podílelo například i barrandovské filmové studio, byla určena obyčejná třínápravová Tatra 815 s pohonem všech kol. Poháněl ji běžný tatrovácký vidlicový šestnáctilitrový desetiválec s výkonem 280 koní, zvláštní byla na autě hlavně nástavba. Vyrobili ji ve vagónce ve Studénce a členům výpravy se stala na více než tři roky pojízdným domovem, ve kterém měli vše potřebné.
Automobil, který je dnes k vidění v tatrováckém muzeu, ovšem dorostl do obřích rozměrů: na délku měřil deset metrů, na šířku 2,5 metru a výška činila 3,85 metru. Na druhou stranu poskytoval posádce vedle pohodlí při jízdě (každý měl sedadlo s výhledem kupředu, buď v kabině nebo nad ní) i místo na spaní, kuchyňku, toaletu nebo sprchu. Místo se samozřejmě našlo také na kamery a fotoaparáty, Tatra 815 GTC (Grand Tourist Caravan) navíc vezla i nafukovací člun, moped a motorové rogalo.
Kromě Stöhra a Bárty tvořili posádku novinář a jaderný fyzik Stanislav Synek (jediný dnes žijící člen výpravy), který byl navigátorem, tlumočníkem a zvukařem výpravy, a geolog a zároveň potápěč a pilot rogala Jeniš. Řidičem, mechanikem i kuchařem v jedné osobě se pro první část výpravy stal profesionál z Tatry Dalibor Petr, kterého v Brazílii vystřídal kopřivnický mistr zkušebny motorů Karel Valchař, jenž za volantem strávil dva roky. V Číně pak posádku doplnil další tatrovák Aleš Novák.
Trasa expedice vedla nejprve západní a severní Evropou do SSSR a Polska, aby se vyzkoušela technika, následně se všichni včetně auta z Německa dopravili do Kanady, kde začala americká část cesty. Tu kromě cest za krajany v Chicagu nebo poznáváním Aljašky či mexického pobřeží provázela i nepříjemná epizoda z Guatemaly. Automobil i jeho posádku tam zadrželi pro podezření ze špionáže a když je po devíti dnech propustili, dostali zpět zpřeházenou Tatru, v níž chybělo některé vybavení.
Ve zbytku cesty, během které výprava projela Jižní Ameriku, Austrálii, Afriku, část Asie nebo Blízký východ, se už podobně nepříjemné epizody neobjevily - s výjimkou Číny, kterou Tatra projížděla v době studentských bouří. Všechny účastníky ovšem velmi zasáhla smrt oblíbeného Jeniše. Do Prahy se výprava vrátila v květnu 1990 po třech letech, jednom měsíci a 15 dnech. Na tachometru měla tatrovka téměř 140.000 kilometrů; část cesty ovšem počítadlo nefungovalo.
Kdybyste mi před deseti lety řekli, že jednou dám přednost značce Hyundai před německými modely, jako je Tiguan či Kodiaq, tak bych se jen tak lehce pousmál. Jenže ten den právě nastal a ačkoliv je to netradiční začátek recenze, tak rovnou „propálím“, jak se věci mají – vzal bych raději nové Santa Fe, než Kodiaq. Pojďte se podívat, proč tomu tak je a v čem se tento odvážný „kyborg“ liší od svých německých protějšků.
Po delší době se podíváme na zoubek atraktivní ojetině, avšak v tomto konkrétním případě se spíše jedná o zánovní auto, než vyloženě ojetinu. Má najeto lehce přes 7 tisíc kilometrů, je z roku 2021 a největší výhoda je, že proti ceně nové plug-in hybridní Q5 stojí tato přibližně o milion méně. Dnešní recenze zjistí, jak se s touto Q5 jezdí a pro koho bude skvělou volbou.
Před třemi měsíci se společnost AURES Holdings rozhodla po 76 letech transformovat tradiční značku Mototechna do nové podoby. V Praze v ulici Kolbenova otevřela první polistopadovou samostatnou pobočku a značce dala nejen novou podobu loga, ale výrazně posunula na novou úroveň nabídku aut i služeb. To se ukázalo jako dobrý tah, protože tím zacílila na náročnější klientelu. Potvrzuje to i rostoucí NPS (hodnocení úrovně služeb od zákazníků) a vysoké hodnocení na Googlu. Doposud byla Mototechna součástí nabídky všech poboček AURES Holdings v Česku a na Slovensku. Do tří let plánuje Mototechna rozšířit nabídku na 2 000 aut a otevřít další pobočky nejen v České republice, ale i na Slovensku a v Polsku.
Modely úspěšné automobilky Cupra prošly v nedávné době faceliftem, který se týká i pohledného kombíku Leon Sportstourer. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná jen o lehké omlazení designu, jak to u faceliftů bývá zvykem, jenže to je omyl. Změněna byla jedna velice podstatná věc, která tento sportovní kombík posunula do vyšší ligy.
Extrémní výkon přes 1.000 kW byl na běžný provoz až příliš – alespoň podle Xiaomi, které svůj hypersedan SU7 Ultra softwarově omezilo. Po silné kritice uživatelů ale automobilka otočila a výkon hodlá znovu uvolnit. Informoval web Carnewschina.
Do naší recenze tento týden zavítala modernizovaná Toyota ProAce Verso v prodloužené verzi L2, která vychytala drobné nedostatky starší verze. Jedná se o víceúčelového parťáka, který je překvapivě komfortní. Početnější rodiny, které si nemohou dovolit Multivan či Mercedes-Benz třídy V, budou dost možná překvapeni, že se jedná o konkurenceschopného rivala.
