Provozovatelem serveru autoroad.cz je
INCORP MEDIA GROUP s.r.o., IČ: 118 23 054
Těžký sedan GAZ M20 Poběda nikdy nepatřil mezi rychlá auta, což se rozhodla změnit parta mladých Rusů z Moskvy. Jejich výtvor si sice z původního vozu ponechal jen základní tvar, pohled na driftující kupé Poběda je ale i tak fascinující.
Vůz vyvinutý už během druhé světové války se stal jedním z prvních lokálních designů, který to dotáhl až do sériové výroby a své jméno dostal na počest úspěšného zakončení války. Ve výrobě se udržel v ruské verzi do konce 50. let a v licenci jako FSO Warzsawa dokonce až do roku 1973. Poslední vůz na technickém základě Pobědy, polská dodávka Żuk se dala nová koupit ještě v roce 1997. Pod kapotou původní Pobědy pracoval čtyřválec M20 o objemu 2.1 litru a výkonu 50 koní, což stačilo na velmi střízlivou maximálku 105 km/h.
Právě tento vůz, ve verzi z poslední, třetí série vyráběné mezi roky 1955 a 1958, si jako základ pro svoji stavbu vybrali ruští mladíci z Moskvy. Místo techniky z druhé světové války se ale pod karosérii Pobědy nachází zcela nově vytvořený trubkový rám.
Ty nejdůležitější části ale pochází ze sériového Mitsubishi Lancer Evo neznámé generace, jde ale tedy o motor 4G63T s výkonem 280 koní. To ale nepřišlo Rusům dostatečné a tak se i motor dočkal výrazné modifikace. Zcela nová je kliková hřídel, písty, vačkové hřídele i výfukové potrubí. I na motoru tak zůstalo původní jen minimum a ve výsledku se z něj podařilo dostat celých 550 koní. Z Mitsubishí dále pochází i nápravy a převodovka, která přenáší výkon na všechny kola.
I samotná karosérie se dočkala úpravy, především byla zkrácena a přišla o zadní pár dveří, díky tomu je tak z vozu kupé. Na dojmu poněkud ubírají boční okna nahrazená plexisklem, vůz ale dostal nový vojenský nátěr, s letopočtem sovětského zapojení do druhé světové války.
S hotovým vozem, který se příliš nestará o komfort řidiče a nemá tak ani uzavřené blatníky, se ruští mladíci pustili do napodobování Gymkhany Kena Blocka, avšak s ruskými rysy. Mezi ty patří například driftování kolem jedoucího Kamazu na očividně veřejné silnici, nebo jízda ve sběhu s pásovými podvozky od ruské firmy Stalker Track.
Na lyžování do Alp jezdí kde kdo. My jsme si pro zimní dovolenou vybrali český rodinný ideál v podobě nové Škody Kodiaq. Jeli jsme ve 4 lidech do přibližně 400 km vzdáleného Rakouska. Bohužel sněhu příliš nebylo, takže jsme neměli prostor otestovat pohon všech kol. S jakou spotřebou to plně naložený Kodiaq zvládl?
Na začátku roku 2024 dorazila na trh zcela nová, v pořadí už druhá generace tohoto modelu. Proměnou neprošel jen vzhled karoserie, ale také interiér, přičemž úpravy se dotkly i techniky – konkrétně podvozku a nabídky motorizací. V této recenzi se podíváme na to, zda nová generace skutečně představuje posun oproti svému předchůdci, který už má něco za sebou. Zároveň se zaměříme i na otázku, jak si v přímém srovnání stojí Kodiaq vůči Superbu.
Věděli jste, že čtyřkovou Octavii můžete mít s dvoulitrovým benzínovým motorem o výkonu 150 kW a pohonem 4x4? Že ne? Buďte v klidu, v nabídce je tato motorizace poměrně čerstvě, ale dnes ji pořádně proklepneme. Pokud chcete do Octavie kultivovaný benzínový motor a zároveň příjemnou dynamiku, měli byste tento agregát zvážit. Dvoulitr 2,0 TDI o výkonu 110 kW je „traktoroidní“ motor s tupou reakcí na plyn a vedle patnáctistovky 1,5 TSI o stejném výkonu příliš nedává smysl – rozdíl cca jednoho litru ve spotřebě je zanedbatelný. Dnes testovaný benzínový dvoulitr povznesl Octavii na zcela novou úroveň, co ale spotřeba a cena?
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.
