Mercedes G-Wagen na ruský způsob? Projekt Cowboy skončil dost nečekaně

Karačajevsko-čerkeská republika je jednou z autonomních republik ruské federace a nachází se na severních svazích Velkého Kavkazu, na úplném jihu Ruska, vedle Gruzie. V Čerkesku, hlavním městě této převážně muslimské oblasti, dva ruští bratři Stanislav a Vjačeslav, spolu s místním podnikatelem Hadji Muratem, založili v 90. letech firmu Merkurij, produkující především vodku a balenou vodu. Zřejmě šlo o úspěch, protože na počátku nového tisíciletí se rozhodli proniknout do nového a velmi náročného oboru, výroby osobních automobilů.

Na rozdíl od nových automobilek, které tehdy v Rusku vznikaly, však Derways nemělo jen montovat CKD kity od existujících výrobců. Místo toho se tři společníci rozhodli vytvořit vlastní design: stylové SUV, které by se stalo něčím, jako národním vozem Kavkazského regionu. Důvod pro SUV byl zřejmý, oblast je stále převážně rurální, i zde však lidé začali bohatnout a kupovat SUV. Nový Derways se měl cenově dostat mezi existující ruské modely a importované vozy.

Na celý projekt si však vyhradili jen 5 milionů dolarů, což je v automobilovém průmyslu na vývoj nového modelu naprosto směšná částka. Muselo se proto velmi výrazně šetřit a využít pokud možno co nejvíce existujících dílů.

V lednu 2003 se rozjel projekt Derways 3131 Cowboy. Základem pro vůz se stal podvozek z ARO 24 s nezávislým zavěšením vpředu a tuhou nápravou vzadu, který rumunská automobilka dodávala do Ruska už zkompletovaný, včetně náprav a převodovky. ARO 24 byl model vyráběný od roku 1969, jako první vůz vyvinutý přímo v automobilce. Motory byly na výběr dva, benzínový ZMZ-409 o objemu 2.7 litru, používaný ve vozech UAZ a dieselový DW-10TD o objemu 2 litry od Peugeotu. Manuální pětistupňová převodovka přenášela sílu na všechna čtyři kola s připojitelnou přední nápravou.

První nákresy vozu od ruského designéra A. Ashrapova počítaly s jednoduchým designem s plochými panely karosérie a plochými okny. Základ byl tedy velmi podobný Mercedesu G-Wagen, což byl i záměr. Jednak byl díky využití plochých panelů levnější na výrobu a navíc je G-Wagen jedním z nejžádanějších aut mezi bohatšími obyvateli Kavkazu a Ruska obecně. Vzhledem k tomu, že celý region nemá žádnou tradici ve výrobě automobilů, byl vývoj karosérie svěřen AvtoVAZu, kde se také produkovaly hotové panely pro sériový vůz.

Přední světla a kliky pocházely z Lady 110, zadní z GAZu, zrcátka z Mitsubishi Pajero a všechny podběhy na voze byly totožné. Sériový vůz se od prvních nákresů od designéra lišil jen v detailech a i přes ústupky zvolené kvůli úsporám karosérie Cowboye nepostrádala jistou eleganci.

Kvůli časovým a finančním úsporám se při vývoji zcela vynechalo vyrábění hliněných modelů a celý vůz byl navržen na počítači. Na něm byly provedeny i simulace nárazových testů. První hotový prototyp byl postaven za neskutečně krátkou dobu jen dvou měsíců od začátku projektu. Už za další dva měsíce proběhlo v Čerkesku slavnostní otevření nové továrny, kterého se zúčastnil celý vývojový tým a také vůdci okolních severokavkazských republik. Při otevření se už přítomným představilo 14 hotových vozů z předprodukční série.

Na jaře 2004 se konečně rozběhla malosériová výroba Derways Cowboy, s plánovanou produkcí asi 5000 kusů za rok. Autosalony nabízely benzínovou variantu za 14000 dolarů a naftovou za 18500 dolarů.

Podobně rychle jako k vývoji vozu přistoupila automobilka také k faceliftu, který se začal připravovat už z počátku roku 2005. Kvůli úsporám však měl nový designér dovoleno změnit pouze plastové části na přídi, což znamenalo kapotu, masku a nárazník, nové světlomety musely opět pocházet z existujícího vozu. V březnu už byly hotové tři návrhy, každý inspirovaný sériovým americkým vozem. První zkopíroval příď z Fordu Flex, druhý z tehdejšího Chevroletu Camaro a třetí z první generace Fordu Mustang. Pro sériovou produkci byla nakonec vybrána třetí varianta a moskevské studio Cardi, zodpovědné za nový design, se dalo do stavby prvního prototypu.

Ten byl spolu s dokumentací a nástroji potřebnými pro výrobu nové verze Cowboye předán do čerkeské automobilky, aby se připravila sériová produkce. V roce 2006, kdy měla být zahájena, však projekt dostal nečekanou ránu. ARO totiž zkrachovalo a tím pádem se okamžitě zastavila dodávka podvozků potřebných pro produkci Cowboye.

Derways se pokusilo najít nového dodavatele podvozků, na který by bylo možné existující karosérii naroubovat, to se však nakonec nepodařilo. Ve stejný rok navíc zemřel jeden z majitelů, Stanislav, který byl hlavní hnací silou projektu Cowboy. Do té doby se navíc podařilo prodat pouhých asi 500 kusů Cowboye.

Od té doby se tedy Derways začal soustředit na výrobu vozů z CKD kitů, dodávaných z Číny. Nové modely Land Crown a Aurora byly jen přeznačkovanými kopiemi Land Cruiseru či Ssangyongu Rexton a stejně jako Cowboy ani ony nenašly moc kupců. Většího úspěchu se automobilka dočkala až s produkcí levných vozů Lifan, pod jejich původní čínskou značkou, čemuž se věnuje dodnes.

Samotný Cowboy měl ještě jednu šanci v roce 2016, kdy se o odkoupení produkční linky začala zajímat pákistánská automobilka Karakoram Motors, produkující doposud jen čínské vozy z kitů. Pro připravovaný vůz byl vytvořen nový modernější design, na kterém pracoval běloruský designér Andrei Trofimchuk, známý předtím pro práci na Yo-mobil a Qoros. Sériová produkce nového Cowboye však doposud nebyla spuštěna a není jisté, jestli k ní ještě někdy dojde.