Provozovatelem serveru autoroad.cz je
INCORP MEDIA GROUP s.r.o., IČ: 118 23 054
Naftové motory se v Evropě těšily vždy velké popularitě a od osmdesátých let pro ně byl starý kontinent největším trhem. V posledních letech však můžeme pozorovat ztrátu nedůvěry zákazníků, která se začala projevovat i na statistikách. Ty nejnovější, z prvního pololetí roku 2018, pak ukazují drastický pokles poptávky.
Od osmdesátých let byla Evropa největším odbytištěm automobilů s naftovými motory, od skandálu označovaného jako Dieselgate však zájem zákazníků pomalu opadá. Situaci navíc do velké míry ovlivňují i vládní instituce, které se snaží podporovat přechod na elektromobilitu různými metodami.
Ještě začátkem roku 2017 tvořil podíl naftových automobilů na evropském trhu okolo 42.5 procent, o rok později však tato hodnota klesla na 36.5 %, jak uvádí agentura IEA. Během tohoto období se prodeje propadly zhruba o 16 procent na výsledných 3.12 milionu kusů.
Pokles byl ale v některých zemích podstatně patrnější. Například v Británii poklesly prodeje naftových modelů o 30 procent. V Německu, kde sídlí řada automobilek produkujících modely s naftovými motory, se prodeje propadly dokonce o 31.1 procenta.
S poklesem prodejů automobilů poháněných naftovými motory došlo i k poklesů prodeje nafty jako takové. Například v srpnu tohoto roku se prodalo o 115 000 barelů nafty méně, než v měsíci předešlém. Řada čerpacích stanic proto již přistoupila ke zdražování.
Za začátek konce popularity naftových motorů bývá označován rok 2015, kdy se provalil skandál s podvody během emisních testů. Incident označovaný jako dieselgate měl za následek masivní investice do vývoje elektromobility, včetně čistě elektrických automobilů.
Situaci navíc urychlila i řada evropských metropolí, jako například Berlín, Londýn nebo Paříž. V některých částech těchto měst totiž vznikly zóny, kam se majitelé i relativně moderních vozidel s naftovými motory jednoduše nedostanou. Vše samozřejmě v zájmu lepšího ovzduší.
V osmdesátých letech přitom řada evropských zemí vkládala do naftových motorů velké naděje. V době po několika ropných krizích byla oceňována jejich nižší spotřeba a podle mnohých měly být dokonce i ekologičtější. Úsměvná je i skutečnost, že některé státy v té době dotovaly jejich pořízení. To samé přitom dnes dělají některé státy s elektromobily a hybridy.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?
Prémiová SUV jsou u nás velice oblíbená a na silnicích jich vídáme opravdu mnoho. Pořizovací ceny ovšem běžně atakují hranici 3 milionů korun, což není úplně málo. Není tak divu, že se lidé rozhlíží i na trhu ojetých automobilů, kde jsou ceny podstatně příznivější. Jak jezdí tento bílý kousek z roku 2020?
