Americká Volha a komunistický Lincoln? Toto jsou některé z nejpodivnějších případů rebadgingu

Hongqi Qijian – Lincoln Town Car je jedním z nejznámějších amerických vozů historie a to zejména díky tomu, že se stal nejčastějším základem pro stavbu prodloužených limuzín - symbolu americké opulence. Může proto být dost překvapující, že si v 90. letech vybrala Town Car třetí generace čínská státní automobilka FAW jako základ pro novou generaci limuzíny Hongqi, neboli Rudá Vlajka. Vozy přitom vznikaly v USA, do Číny se posílaly lodí a u FAW pouze dostaly pouze novou masku inspirovanou čínským vějířem, rudou vlajku na kapotě a nápis Hongqi napsaný rukopisem Mao Cetunga na víko kufru. Takto upravený vůz poté putoval obvykle přímo mezí nejvyšší činitele komunistické vlády, mezi běžným lidem se kvůli velmi vysoké ceně příliš neuchytil.

Kia Elan – Současná Kia už si dokázala vydobýt pověst kvalitního výrobce, model Stinger dokonce patří mezi opravdu zajímavá auta. V 90. letech však byla situace poněkud jiná, Kia vyráběla vozy jako Sepia nebo Pride, které patřily k tomu nejlevnějšímu na trhu - a tomu odpovídala i jejich pověst. Proto může být překvapivé, že Kia od roku 1996 nabízela i sportovní dvoumístný roadster Elan. Jak už napovídá název, nešlo o vůz vyvinutý v Korei, ale o původem britský Lotus, od kterého Kia odkoupila licenci. S motorem vlastní produkce o objemu 1.8 l a výkonem 154 koní se Elan prodával kromě domovského trhu také například v Japonsku a udržel se ve výrobě do roku 1999.

Peugeot P4 – Mercedes-Benz G class, vyvinutý ve spolupráci s rakouským Steyr-Daimler-Puch jako armádní vozidlo, se udržel ve výrobě až do roku 2018 a během této doby se změnil z jednoduchého armádního stroje v luxusní koráb. Jako základ pro svoje první terénní vozidlo jej využil i Peugeot, který do G-class zabudoval vlastní motor a jako P4 jej v 70. letech nabídl francouzské armádě. Ta jej vybrala jako náhradu za dosluhující Jeepy a v následujících letech objednala desítky tisíc kusů. Peugeot nabízel i civilní verzi, která se však nikdy nedočkala příliš velkého úspěchu. Kvůli omezené licenci jej navíc mohl Peugeot prodávat pouze na francouzském trhu.

Honda Crossroad – Když na počátku 90. let zjistila Honda, že začíná být populární kategorie SUV, místo vývoje vlastního modelu padlo rozhodnutí přeznačkovat existující vozidlo. V roce 1993 se tak na trh dostala Honda Crossroad, neboli Land Rover Discovery první generace s logem japonské značky. Po technické stránce zůstalo vše při starém a v nabídce byl jediný motor, 3.9 litrový osmiválec Rover. Spolu s britskou technikou přišly i problémy a Crossroad si tak nikdy v Japonsku nezískal dostatečnou popularitu. V roce 1995 přišlo první SUV navržené přímo u Hondy, model CR-V, Crossroad se však na trhu kupodivu udržel ještě o tři roky déle.

Dodge Attitude – V Evropě je značka Dodge známá především pro své pick-upy Ram a hlavně pro legendární sportovní model Viper. V Mexiku je však situace poněkud jiná a jméno Dodge tam nosí spíše levné modely, jako je právě Attitude. V první generaci si Dodge vybral korejský Hyundai Accent, na který přilepil typické logo s beranem. S druhou generací Accentu přišel i nový Dodge, ten si však ponechal původní logo Hyundai na obou koncích vozu, na zádi však stále nesl nápis Dodge Attitude. Největší změna přišla ve třetí generaci, kdy Dodge ukončil spolupráci s Korejci a nový Attitude je tak upravenou verzí Mitsubishi Mirage, u nás známého jako Space Star.

Subaru Traviq – Opel je jednou ze značek, která má největší zkušenosti s rebadgingem. Jeho modely jsou nebo byly základem hned pro několik značek, jako je britský Vauxhall, australský Holden nebo americký/čínský Buick. Bylo však dost nezvyklé, když si do nabídky modelů sáhlo Subaru a vybralo si MPV Zafira. Pouze v Japonsku nabízené Subaru Traviq nenabídlo ani pohon všech kol, ani motor typu boxer. Pomohlo však japonské značce rychle se dostat do kategorie, kde doposud neměla zástupce.

Ford Versailles – americká značka nabízející v Brazílii model s ryze francouzským názvem, to zní zvláštně samo o sobě. Základem pro vůz však byl německý Volkswagen Santana, za jehož výrobou stála místní joint venture AutoLatina, kterou vlastnily místní pobočky Fordu a Volkswagenu. Santanu si Ford upravil tak, aby více zapadala do designového stylu značky. Kromě upravených světel a masky však většina dílů zůstala totožná s originálem. Kromě sedanu se nabízelo i třídveřové a později pětidvéřové kombi pod názvem Royal.

Peugeot Pick Up – Nápaditě pojmenovaný Peugeot vznikl na základě čínského Dongfeng Rich a je nabízen pouze na několika afrických trzích, samotná montáž pak probíhá v tuniské továrně. Tato spolupráce však dává překvapivě smysl. Nejenže má Peugeot v Číně společné joint venture s Dongfeng, čínská firma navíc vlastní 13% podíl v Groupe PSA. Dongfeng Rich však není originální produkt Dongfengu, původem je to první generace Nissanu Navara z roku 1997, ke kterému se Číňané dostali přes joint venture s Nissanem. Nissan samotný přitom v současné době nabízí už třetí generaci Navary.

Samsung QM6 – Značka Samsung je důvěrně známá celému světu díky elektronice a zejména mobilním telefonům. Kromě toho se však konglomerát Samsung věnuje mnoha dalším odvětvím, jako je třeba loďařství nebo stavebnictví. V 90. letech založený Samsung Motors přešel v roce 2000 pod Renault, Samsung si však stále drží minoritní podíl a licencuje značce své jméno a logo. Jedním z nejnovějších modelů nabízených v Korei je SUV QM6, známé u nás jako Renault Koleos. Produkce probíhá přímo v továrnách Samsungu v Korei, odkud se jako Renault dováží do Evropy.

GAZ Volga Siber – Legendární řada vozů Volga ruské automobilky GAZ se začala vyrábět v roce 1970 a sloužila především funkcionářům komunistického režimu. Základní verze se udržela v produkci přes 20 let, následující modely však stále využívaly stejný základ a poslední GAZ založený na staré Volze vyjel z továrny v roce 2009. Jako nástupce byl vybrán americký Chrysler Sebring, který se po lehké úpravě představil na autosalonu v Moskvě jako Volga Siber. Plánovaná produkce 20 tisíc kusů ročně však nikdy nebyla dosažena, při ukončení výroby po pouhých dvou letech měl Siber na kontě jen kolem 9000 tisíc vyrobených kusů.