To rčení zná snad každý, ovšem automobilový průmysl se nám evidentně snaží naznačit, že bychom ho měli změnit. Páté kolo u vozu, rozuměno osobního automobilu, totiž může skvěle posloužit například při vyjíždění z úzkých parkovacích prostor. Skvělý důkaz se k nám dostal až z daleké Brazílie.
Parkování do řady podélně stojících vozidel není příliš oblíbenou disciplínou žádného řidiče. Mnohdy se ale stává, že zaparkovat je tou snazší částí. Pokud se totiž na vás ostatní řidiči příliš nalepí, může být vyjíždění doslova noční můrou.
Totéž se stalo i brazilskému řidiči třetí generace Fordu Mondeo, který si však s nastalou situací poradil s neuvěřitelnou lehkostí. Mnozí přihlížející si tak možná dokonce mysleli, že se stali součástí skryté kamery či nějakého pouličního kouzelníka. Pravda je však poněkud jiná.
Majitel tohoto vozu se totiž spolehl na zapomenutou technickou vychytávku, kterou zná svět již od 50. let. V kufru Mondea je totiž umístěné rameno s kolem, které je poháněno pomocí elektrického motoru. Jakmile se kolo skrze podlahu kufru sklopí na zem, zadní kola se nadzvednou a kolo pomocí elektromotoru přesune záď vozu po potřebného směru / úhlu. Poté už jen stačí vůz opět spustit na kola, vyjet a pokračovat v cestě.
Systém ale samozřejmě funguje i obráceně, takže pokud se snažíte zaparkovat a nejste si jistí svými schopnostmi, pouze vůz zapíchnete čumákem za kufr vozu stojícího před vámi a "páté kolo u vozu" odvede tu nejtěžší práci za vás.
Systém byl přitom poprvé prezentován již v padesátých letech na území Kalifornie, kde se s nim pochlubil šikovný vynálezce. Tehdy ale byla konverze jednodušší, neboť americké vozy měly rezervu často umístěnou vertikálně na samém konci kufru. Konverze tohoto Mondea si ale jistě vyžádala nějaké to řezání, svařování a pár hodin vymýšlení a práce.
Výsledek je ale opravdu zdařilý a nebojíme se říci, že by dokázal zahanbit řadu moderních autonomních parkovacích systémů. Je tedy škoda, že se nikdy masově neuchytil a momentálně ani nevíme o žádné společnosti, která by se jeho instalací veřejně prezentovala.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?
Prémiová SUV jsou u nás velice oblíbená a na silnicích jich vídáme opravdu mnoho. Pořizovací ceny ovšem běžně atakují hranici 3 milionů korun, což není úplně málo. Není tak divu, že se lidé rozhlíží i na trhu ojetých automobilů, kde jsou ceny podstatně příznivější. Jak jezdí tento bílý kousek z roku 2020?