Citroën Saxo VTS
Pokud chcete vidět, jak moc se mor jménem tuning vyřádil na dnes ceněných automobilech, podívejte se na nabídku Citroënů Saxo VTS. Najít nezasažený kousek je téměř zázrak, prakticky každý druhý má vše od jiných kol, přes úpravy podvozku a neony až po mnohdy amatérské úpravy motoru. Přitom právě zážehová šestnáctiventilová šestnáctistovka o výkonu 87 kW (118 k) s točivým momentem 145 Nm je na autě to možná nejlepší.
S pohotovostní hmotností 995 kilogramů si totiž v kombinaci s pětistupňovou manuální převodovkou poradí naprosto dokonale. Za vše mluví maximální rychlost 205 km/h i zrychlení na 100 km/h za 8,7 sekundy. Pak je tady podvozek, společný ještě s o něco slabší verzí VTR, se širším rozchodem kol, jiným uchycením ramen nebo čtveřicí kotoučových brzd. Vizuálně se až na rozšířené blatníky, jiná kola nebo sportovní sedadla příliš nezměnilo. Od roku 2000 přibyla do nabídky slabší čtrnáctistovka o výkonu 55 kW (75 k), točivá šestnáctistovka je ale určitě lepší volbou. Jen ta nabídka nezasažených automobilů…
Fiat Panda 100HP
Návrat Fiatu Panda znamenal také restart italské automobilky v segmentu městských hatchbacků a mimo jiné i zisk titulu Evropské auto roku 2004. Oproti konkurenci navíc pětidveřový hatchback nabídl nebývale vzdušnou kabinu i rozmanitou nabídku verzí. Nechyběla čtyřkolka, verze s pohonem na zemní plyn nebo malý sporťák. A právě on je ideálním kandidátem na zesměšnění nejrůznějších manažerských sedanů německé produkce. Ne tedy ve zrychlení, ale na klikatých okreskách.
Jak už název napovídá, v útrobách vozu pracuje motor o výkonu 74 kW (101 k). Tím motorem je čtyřválcová zážehová čtrnáctistovka s točivým momentem 131 Nm. Docela raritou je šestistupňový manuál, přenášející výkon na přední kola a především pořádně přepracovaný (a o hodně tužší) podvozek. Pohonná jednotka se pere s pohotovostní hmotností jen 1050 kilogramů, stovku tak Panda pokoří za 9,5 sekundy a rozjede se až na 185 km/h. Nevýhodou může být snad jen malé odlišení interiéru od běžného provedení, karosérie je ale nápadná více než dost. Cena nového vozu šla ke 400 tisícům korunám, ojetinu pořídíte klidně i čtyřikrát levněji.
Ford SportKa
Kapesní Ford si hned od začátku výroby dokázal získat srdce mnoha vyznavačů pohybu v městském provozu, pro modrý ovál pak byl důležitý především svou příslušností k tehdy revolučnímu designovému jazyku New Edge. V roce 2002, tedy šest let po premiéře výchozího Ka, ukázal Ford deriváty StreetKa a SportKa. A zatímco kabriolet jsme doporučovali jako ideální letní vůz za pár korun, třídveřový hatchback musíme do výběru zařadit nyní.
Pod kapotou mu totiž tepe zážehová šestnáctistovka o výkonu 70 kW (95 k) s točivým momentem 135 Nm, což se nemusí zdát mnoho, avšak v kombinaci s hmotností jen 944 kilogramů, pětistupňovým manuálem a výborně naladěným podvozkem (mimo jiné tužší tlumiče, širší rozchod vpředu) ujel jinak poměrně nenápadný vůz lecčemu. Na stovku mu to trvá 9,7 sekundy, maximální rychlost je 174 km/h. Vedle techniky si Ford pohrál i se vzhledem, přičemž vypíchnout můžeme třeba 16palcová litá kola, a dokázal, že ostré modely dělat nezapomněl. A ačkoliv jako nový stál vůz skoro 400 tisíc, dnes se dá pořídit za zlomek této sumy.
Suzuki Ignis Sport
Současné Suzuki Ignis mělo v minulosti předchůdce, vyráběného dokonce ve dvou generacích. V obou případech se jednalo o velice zajímavý hatchback překvapivě kompaktních rozměrů (délka do 3,8 metru), navíc lehce říznutý tehdy teprve rozvíjejícím se segmentem SUV či crossoverů. Opravdové nadšence ale v případě Ignisu zajímá prakticky jen jeden model, nesoucí příznačné označení Sport. Jedná se o třídveřový hatchback, poháněný atmosférickou patnáctistovkou o výkonu 80 kW (109 k) s točivým momentem 140 Nm.
Tyto hodnoty se ale různě po světě odlišovaly – v Británii a Japonsku, kde se auto prodávalo jako Swift Sport, byl výkon 85 kW (116 k), ve Švýcarsku byla dostupná dokonce verze se 110 kW (150 k). Zpět ale k evropské specifikaci s pohotovostní hmotností 935 kilogramů, rozvorem 2360 milimetrů, kratší pětistupňovou manuální převodovkou, o 50 milimetrů sníženým tužším podvozkem a sportovním výfukem. V této kombinaci stačilo ke zrychlení na 100 km/h 8,9 sekundy, maximálně pak hatchback jede 185 km/h. Vizuálně nechybí bodykit, 15palcová bílá kola Enkei nebo sedadla Recaro. Výroba skončila v roce 2005, se závodním derivátem pak Suzuki slavilo úspěch i na poli rally.
Volkswagen Lupo GTI
Označení GTI je v historii Volkswagenu spojeno především s Golfem a možná i proto se občas trochu neprávem zapomíná na nejmenšího nositele tohoto označení. Mezi lety 2000 až 2005 se jím stalo Lupo, u nás nikdy oficiálně neprodávaný prcek a dvojče Seatu Arosa. Technicky bylo GTI vyspělé, vždyť jeho šestnáctiventilová šestnáctistovka dávala 92 kW (125 k) a 152 Nm, což v kombinaci s pohotovostní hmotností 975 kilogramů a pěti-, respektive od roku 2001 šestistupňovou manuální převodovkou stačilo na zrychlení z 0 na 100 km/h za 8,2 sekundy a maximální rychlost 205 km/h.
Na rozdíl od některých výše představených vozů se Lupo chlubí i pořádně agresivním bodykitem, zahrnujícím vedle jiných nárazníků, nástavců prahů a střešního spoileru též neobvyklou dvojitou koncovku výfuku. Některé komponenty, jako například kapota nebo dveře, jsou navíc vyrobeny z hliníku. Za 15palcovými koly pak najdeme i vzadu kotoučové brzdy. Uvnitř čekají mimo jiné sportovní sedačky s červeným prošíváním nebo kožený potah volantu, řadicí páky a ruční brzdy. Podvozek sedí o 20 milimetrů níže k vozovce a celkově je naladěn na sportovnější notu. Největší nevýhodou vozu je jeho cena, už jako nové se dalo v Německu pořídit za v přepočtu 600 tisíc korun a ojetý kousek se v dobrém stavu dostane klidně i nad 300 tisíc korun. A levnější nebudou, protože vyrobených aut není mnoho.