Valdův návrat na české tratě

Jeden z nejkrásnějších závodů v rámci MČR a vlastně i MSR. Možná úplně nejkrásnější, charakteristikou rychlostních zkoušek a tím, že z celého závodu dýchá, že je tvořen od závodníka závodníkům.

Čtvrtek. Hned brzy ráno převzetí itineráře. Je velice příjemné i v takových ranních hodinách a po týdnech organizování a spánkového deficitu vidět všechny na přejímkách usměvavé a těšící se na každého příchozího. Děkujeme za to! Klasicky ranní káva na benzínce, polepení seznamovacího vozidla, seznámení se s časovým harmonogramem na obhlídky tratě, upravení časového harmonogramu na obhlídky tratě a jdeme na to! Nádherné rychlostní zkoušky, něco je pro nás nové, něco známe z loňských ročníků a něco máme nakoukané z onboardů jiných. Letos se pořadatelé opravdu překonali a jedna rychlostní zkouška je krásnější než druhá. Obrovskou výhodou jsou krátké přejezdové vzdálenosti. Napsat a zkontrolovat rozpis si stihneme přesně podle plánu a na čas se vracíme na ředitelství, kde má Verunka opět školení první pomoci. A pro dnešek padla. Čas na finální úpravu rozpisu u rychlostek, které máme projeté třikrát, a pak už jen odpočívat na další náročné dny.

V pátek ráno jsme si asi jako jedni z mála udělali administrativní přejímku. Kluci s dokladama a závodním autem uvízli v zácpě před Brnem, takže začal první menší stres a museli jsme žádat o náhradní čas na technickou přejímku. Nabrané zpoždění se trochu odrazilo i při seznamovacích jízdách, ale stihli jsme to tzv. na továrnu vše napsat a překontrolovat. Nyní nastal zásadní problém, kteří řešili všichni jezdci. Jaké pneu zvolit? Bude pršet nebo nebude? Bylo jasné, že správné obutí dnes rozhodne etapu, ne-li celý závod. Jindy snadný výběr na Hustopečích byl dnes spíše volbou Štěstěny. Do soutěže jsme vstupovali s myšlenkou, že pokud nevyhrajeme, jakékoliv snažení o obhajobu titulu už bude marné. Jeli jsme doslova o všechno. Takže volba pneumatik byla buď jistota a nebo risk, kde jsme mohli ztratit a nebo získat. Rozhodnutí se několikrát měnilo, stejně jako počasí. Příjezd na rampu byl přesně v naší minutě, oddychli jsme si, protože jsme málem neměli ani příležitost bojovat o cenné body do MSR. Teď zbývalo jen zklidnit mysl, vypustit všechny stresy okolo a naplno se vrhnout na první rychlostku. Nasadit tempo hned od začátku a nedat příležitost soupeřům.

Naše volba pneumatik se ukázala jako nevhodná. Počítali jsme se suchem, maximálně s pár kapkami deště, ono ale zatím pořádně sprchlo. Klouzalo to na obou prvních RZ a k našemu překvapení z RZ1 zmizelo i několik protikatovacích kuželů. Záměr nebo náhoda? Nezbývalo nám nic než modlit se, aby aspoň RZ3 byla na suchu. Bylo nás vyslyšeno a podařilo se zajet krásný čtvrtý čas po Ašínovi a továrně. Oba naše soupeře jsme nechali za námi, to nám stačilo. Následovalo seskupení a bouřlivé debaty a líčení krizovek mezi jezdci, sdělování vzájemných zkušeností. Další velká porada nad volbou pneu do druhého kola. Zvolili jsme jistotu. Noční rychlostní zkoušky mají svoje kouzlo, zároveň jsou ale velice obtížné. Všichni se snaží zrychlovat.

My jsme si jeli svůj závod na maximum, musela být víra v rozpis a určení bezpečné hranice rychlosti. I tak jsme se nevyhnuli několika krizím. Ošklivá byla například na RZ 4 v obci Kurdějov (viz onboard video). Na poslední rychlostní zkoušku se počasí otočilo a začalo pršet. Opět jsme se začali klouzat a udržet se na cestě bylo obtížnější. Navíc jsme měli ztrátu na Martina Kočího 4,5 vteřiny, což nebylo úplně nemožné zvládnout. Nasazení bylo obrovské. Někde za Bořeticema jsme si všimli, že doháníme závodní vůz. S nadějí jsme čekali, kdo to před námi je. Necelý kilometr před cílem jsme ho dojeli a a zjistili jsme, že Maťo jede na defektu. Přes závodní nasazení si nás zřejmě nevšiml a z cesty nám neuhnul. I tak jsme ale měli velkou radost ze získání tak potřebných 30 bodů! V sobotu nás čekal další závodní den, pro dnešek bylo dobojováno.

Start do druhé etapy byl podstatně klidnější než předešlý den. Počasí se zdálo taky umoudřilo a vypadalo to, že s deštěm dnes počítat nemusíme. Auto fungovalo skvěle, po předešlých podnicích a zkušenostech jsme sice měli trochu obavy o brzdy, tento problém se ale zde neobjevil. Velmi jsme se těšili na nejdelší RZ Horní Bojanovice. Po ne zrovna dobrých časech z předchozích rychlostek jsme do ní vkládali velké naděje na vyrovnání časů. Hlídali jsme si hlavně Martina Kočiho, Grzyb jakoby to po včerejších neúspěších vzdal a hlídal si jen 3. místo.

Jako blesk se kolem nás prohnal Venca Pech, závodit s ním bylo nad naše síly. Jeho spolehlivost a dravost byla jasná. S mírnými obavami jsme sledovali Míru Jakeše, jel opravdu parádně a je vidět, že jim změna závodního auta prospěla. Pro nás bylo ale nejdůležitější co nejlépe se umístit v rámci MSR, priority tedy byly jasné. K našemu překvapení jsme ale náskok Kočiho nestáhli, naopak se ještě mírně zvýšil. Rozhodli jsme se tedy v další rundě o risk a zvolili slicky i přesto, že hlásili mírné přeháňky. Měli jsme vypočítané vše tak, že se jim časově vyhneme a díky přilnavosti této gumy by šla zvýšit naše rychlost a šance na výhru. Bohužel, pršet začalo už na přejezdu na poslední RZ a díky zpožděnému startu už jsme měli trať pěkně mokrou.

I přesto, že mezi námi byl rozdíl něco málo přes 10 vteřin, rozhodli jsme se, že bez náležitého boje to nevzdáme, rally vždy končí až v cíli na rampě. Cíl. Zvládli jsme to, přežili jsme to. Klouzalo to od začátku do konce, gumy nedržely, málem jsme to zahodili kousek před cílem, ale ustáli jsme to s vypětím všech sil. Teď už jen čekat na výsledky. Dlouhé minuty čekání. Míra Jakeš před námi, nevadí, musel jet naprostý flatout a za ten výkon si to bezesporu zaslouží. Čekáme na jedno jméno, které rozhodne o další naší účasti v MSR. Dali jsme to! Radost v autě je neskutečná! Vyhráli jsme Rally Hustopeče v rámci MSR. Z počátku sen se stal skutečností.

Dlouho jsme nezažili tak těžkou soutěž. Každý, kdo dojel do cíle je vlastně vítěz.

I přes to Rally Hustopeče neztratila nic ze svého lesku. Možná i proto má toto vítězství pro nás větší váhu a význam. Po Rally Prešov nám bylo řečeno od jednoho konkurenta, že je to naposledy, co jsme vyhráli. Ať nepočítáme s tím, že by se to opakovalo. Možná jsme ale jen špatně rozuměli, polština není tak srozumitelná jako třeba slovenština.

Obrovské díky patří Icari Rally Teamu a panu Varmužovi za uskutečnění startu, protože bez jejich podpory bychom to nezvládli.

Rudovi Kouřilovi, Gabriele Szczeczinové a jejich skvělému teamu za zorganizování tak velké a skvělé soutěže.

A v neposlední řadě všem, co stáli u trati a fandili. I přes nepřízeň počasí se sešlo neskutečné množství fanoušků a atmosféra byla jedinečná. Vy jste nám dodávali sílu na další boje, bez vás by to také nešlo!

Děkujeme a těšíme se na vás snad i na dalších závodech. Valda a Verča

Autor: Valda Sport Media