Randy klub mezi vinicemi

Se startovním číslem H7 vyrážela na trať někdejší posádka Podhoran rally týmu Tomáš Reger - Martin Pešl ve své obvyklé Škodě 110 R. Hned za nimi se po šotolině proháněli Filip Randýsek s Janem Mikulíkem a jejich stále se zdokonalující Renault 5 Alpine. Vstup do soutěže se lépe povedl posádce Renaultu a po první rundě tří RZ se drželi na 6. místě celkově mezi historiky. Bohužel Tomáš s Martinem své učinkování kvůli stávkující převodovce zakončili na třetí RZ, i když do té doby drželi pěkné 8. místo. V druhém průjezdu třemi měřenými úseky se už nic zásadního nestalo a tak si Filip s Honzou odvezli z Hustopeč první místo v kategorii a šesté celkově.

Tomáš Reger: Po delší době jsme se rozhodli zkusit, jaké to je být závodníky. Naposledy jsme v závodním autě seděli na Barumce a tak proč neokusit novou výzvu v pro nás neznámém prostředí. Po dojetí s autem na servisní parkoviště a rychlé administrativní přejímce se nám podařilo natrénovat jednu vložku a pak jsme se pokochali Babišovým sortimentem zemědělské techniky. V pátek na nás ještě čekalo najetí zbylých dvou úseků RZ, technická přejímka a trocha zdravovědy. Samotné závodění začalo opatrněji, zvykáním si na auto, trať a taky to, že místo přítelkyně na mě mluví spolujezdec a hlásí něco jiného než seznam na nákup. Na okruhu jsem si už pomalu začal věřit i auto si asi zvyklo na mě a Martin byl rozjetý jak vlak před vykolejením. Prostě nebylo to špatné. Na RZ 3 jsem se těšil nejvíc, vždyť kde si u nás zajezdíte na šotolině. Vše šlo dobře až po asi pátém kilometru, kde se na nezpevněném povrchu po rychlejším příjezdu šlo prudce na brzdy a taky se šlo o pár kvaltů níž, jenže to už převodovka odmítla provést. Takže před prudkým levým odbočením zůstala ve skříni zařazená trojka a nic jiného tam nešlo. Následovaly hodiny v zatáčce a po pár marných pokusech o vylosování nějakého vhodnějšího rychlostního stupně jsme museli ze soutěže odstoupit už na začátku druhé třetiny. Chtěl bych poděkovat Randy klubu za pomoc při zajištění servisu a dobrou atmosféru celého teamu. A také fanouškům, kteří vydrželi až na chvost startovního pole a zafandili patří dík.

Martin Pešl: Po desetiměsíční pauze a desetiminutové úvaze o účasti na některé z dvoudenních soutěží nakonec padla volba na start v Hustopečích. K našemu překvapení nám pořadatelé přidělili poněkud optimistické startovní číslo 7. Už během najíždění jsme mohli potvrdit zajímavou specifičnost některých úseků, bohužel velmi často pospojovaných 'motorovými' pasážemi na širokém mezi kuželkami. V sobotu před startem nakonec nezapršelo, takže jsme pech ve volbě pneumatik mohli přenechat velkým klukům. První RZ byla svou délkou vhodná na 'odreznutí' po zimě. Nicméně už po ní bylo jasné, že posádky z vyšších tříd nám tentokrát nedají ani čuchnout. Následoval starovický okruh. Naše obavy z častého uhýbání rychlejším autům se nenaplnily a erzetu jsme dokončili ve slušném tempu. To nám bohužel vydrželo jen na pátý kilometr následující vložky. Zaseknutá trojka nám zhatila nejen účinkování v soutěži, ale i sérii sedmi dokončených závodů v řadě. Nejvíce zamrzelo, že jsme nedojeli k pěkným šotolinovým pasážím na které jsem se velmi těšil. Tak snad příště. Kromě smolného odstoupení si z Hustopečí odvážíme pozitivní dojmy.Pořadatelské zázemí bylo na velmi dobré úrovni, všechno včetně kurzu zdravovědy probíhalo na pohodu. Po, na poslední chvíli, odloženém startu ze servisu se nám dokonce přišel osobně omluvit pan ředitel Kouřil. Za jeho práci tímto velmi děkujeme. Zamrzela slabší účast historiků, ale nenapadá mě co by pořadatelé mohli ještě vylepšit.Co se týče vztahu k soutěžícím jde o jednu z nejlepších soutěží. Závěrem chci poděkovat klukům od Randyho za pomoc s odtahem a panu Mikulíkovi za zajištění startu v jeho týmu.

Filip Randýsek: Musím se přiznat, že do této rally jsem nastupoval opravdu s respektem. Hlavně z důvodu havárie na tomto podniku, která se mi přihodila při mojí premiérové sezóně 2012 ještě s Lukim Peškem. Po první RZ mi ale bylo hned jasné, že Renault, se kterým jsme jeli nyní, je už technicky daleko jinde, než když jsme s ním začínali. Před polookruhovou RZ jsem zjistil, že začíná zlobit alternátor a navíc se mi přihodila menší krizovka v jedné rychlé pasáži kousek od místa, kde jsem posledně skončil na budce. I když tentokrát vše dopadlo dobře, vyvedlo mě to krapet z míry, a tak jsem byl rád za přenesení se přes třetí RZ, kde se mi nedařilo už vůbec, jelikož jsem proletěl jedním retardérem skrz pásky. A to nepočítám pár dalších chybiček, které nás penalizovaly... Naštěstí se problém s dobíjením podařilo v servise vyřešit a i já jsem se při druhé rundě trochu zbrchal. Takže v dojetí do cíle už nám nic nebránilo. Konečně jsem si mohl udělat "faječku" za další pokořenou soutěží. Celkový dojem ze závodu je samozřejmě parádní, protože Hustopeče se za dobu svojí existence staly synonymem pro perfektně uspořádaný závod v krásném prostředí Jižní Moravy, kde se vždy rád vrátím znovu. Chtěl bych poděkovat našim klukům v servisu, fanouškům u trati, hlavně těm z předposlední šotolinové zatáčky a šamanovi Mikimu, že rozehnal všechny mraky a zařídil hezké počasí.

Jan Mikulík: Pro mě to byl už třetí start na této soutěži a jen se mi potvrdilo, že pořadatelský tým kolem Rudy Kouřila dělá svou práci na jedničku. Lehce pozměněné RZ se mi moc líbily a závody jsem si vyloženě užíval. Chtěl bych opět poděkovat všem našim sponzorům, bez nichž bychom seděli doma. Ale nejvíc bych chtěl pochválit Filipa, neboť především jeho zásluhou se z Renaulta stává spolehlivý vůz a můžeme se tak věnovat zlepšování rozpisu a jeho jezdeckého projevu, jenž je závod od závodu lepší. Teď už se můžeme těšit do Mladé Boleslavi, kde nás čeká velká výzva v podobě loni nepokořené Rally Bohemia.