Egon Smékal – rouška na ústech, maliny v puse a poháry v kapse

V roce 2018 jsi ve slovenském mistrovství zvítězil jak ve dvoukolkách, tak i ve třídě 5. Nelákala tě obhajoba těchto prvenství?

V loňské sezóně jsme dosáhli všeho, co jsme si na začátku roku předsevzali. Byl to sice ve dvoukolkách souboj dvou posádek, ale přesto byl hodně zajímavý. My jsme byli lepší v první polovině sezóny, Martin Kysucký zajížděl dobré výsledky v polovině druhé. U nás to už ale bylo dané i taktikou. V první polovině roku jsme si vyjeli slušný náskok a pak jsme si hlídali body. Nechtěli jsme se za každou cenu hnát za výsledkem, nebo to někde rozvěsit. Navíc nás od Lubeníku provázely technické problémy. Sportovně ale přiznám, že i kdybychom měli auto v pořádku, Martina bychom na jeho domácích tratích asi neporazili. Tam jel opravdu skvěle.“

Proč padlo rozhodnutí změnit šampionát a startovat v Central rally trophy?

„Po zisku titulů jsem hledal možnosti, kde bychom mohli startovat. Jsem člověk, který hledá nové výzvy v podobě nových soutěží a tratí. Potřeboval jsem chytit nový vítr do závodění. V hledáčku bylo víc možností. Vesměs se to ale točilo v blízkosti Česka.“

Úvodní závod z kalendáře CRT se jel na Valašské rally, kde jsi ale absentoval. Můžeš nám přiblížit důvod své neúčasti?

„Na začátku března jsem docela vážně onemocněl a dlouhou dobu jsem se dával do pořádku. Měl jsem nějaký kombinovaný zánět plic. K tomu se přidaly nevhodně zvolené léky, které mi více ublížily, než pomohly. Tři měsíce jsem se dostával z toho nejhoršího a v podstatě dodnes se doléčuji.“

Měl jsi vůbec ještě chuť závodit?

„Chuť do závodění byla velká. Ale veškeré okolnosti nemoci mi vše ztrpčovaly. Odolnost a imunita byla hodně oslabena. Musel jsem se držet dál od lidí, kteří byli nemocní. Až někdy od listopadu mohu chodit bez problémů mezi lidi. První tři měsíce jsem chodil s rouškou, což bylo něco šíleného. Ještě když jsem jel na závody do Českého Krumlova, tak jsem řídil s rouškou. Bylo to složité období a já jsem rád, že už to je za mnou. V té chvíli nemůžete pořádně mezi lidi, nakupovat, pracovat.“

Sezónu jsi tedy odstartoval až v Českém Krumlově. S ohledem na všechny tvé zdravotní problémy je 2. místo ve třídě v CRT určitě úspěch…

„Rally Český Krumlov je krásná soutěž. Nám se ale moc nepovedla druhá zkouška druhé etapy, což byly Malonty, kde jsme nechali téměř tři a půl minuty. Podařilo se nám opustit trať tak nešťastně, že jsme uvízli mezi svodidly. Bylo to štěstí v neštěstí, že to nedopadlo hůř a my mohli dál pokračovat v soutěži. Bohužel ztráta byla obrovská. Do té doby to byla velmi vyrovnaná partie se soupeři ve dvoukolkách. Maďar Csomós jel skvěle, na něj jsme neměli, ale s našimi kluky jsme si krásně zazávodili.“

Stříbro jsi zajel i na chorvatské Ina Delta rally…

„Chorvatská rally byla skvělá. My jsme nezačali nejlépe, ale postupně jsme zrychlovali. Ve druhé sekci jsme už jeli opravdu velkou kudlu. Velmi se mi líbila vyrovnanost jednotlivých posádek. Čtyři nejrychlejší posádky ve dvoukolkách byly v cíli v rozpětí šesti a půl vteřiny. Nám se velice podařila poslední sekce soutěže, kterou jsme zajeli skvěle, a tím poskočili ve výsledcích o dvě místa výš. Z Chorvatska jsem si přivezl spoustu krásných zážitků.“

Druhé místo jako by bylo pro tebe předurčené. Tohoto výsledku jsi dosáhl i v polovině července v Rakousku při Rally Weiz…

„Všechny soutěže, které jsme jeli vloni v CRT, byly velice krásné. To platí i o rakouské rally. Pokud bych ji měl nějak porovnat, tak byla velmi podobná české soutěži na Šumavě. Krásné prostředí a těžké rychlostní zkoušky. Tady jsme si vyjeli krásné stříbro ve dvoukolkách a vítězství ve třídě.“

Obdobně už to zacinkalo i v Polsku…

„V Polsku jsou tratě extrémně náročné – rychlé a zároveň velmi technické. Všude platí pravidlo dvou průjezdů při seznamovacích jízdách a ve výhodě jsou pochopitelně posádky, které na těchto soutěžích startují pravidelně. Toto bylo pro nás velkým hendikepem, navíc jsme v úvodu měli problémy se zadními tlumiči, které způsobily několik prekérních situací hned na úvodní zkoušce. K tomu se mi vrátily i zdravotní problémy, a když se to vše spojí dohromady, nejste prostě v pohodě. V jednu chvíli jsem přeslechl diktát od Ivoše a přiletěl jsem do vracáku ve vysoké rychlosti. A i když Ivoš informaci zopakoval, bylo už pozdě. Jen jsem registroval, že je zatáčka uzavřenější, ale že to je přímo vracák, jsem netušil. Z cesty jsme tedy vyletěli do lesa, ale naštěstí jsme nepochytali žádné stromy, jen jsme si ustlali v malinách. Po odjetí erzety nás pořadatelé vytáhli a díky pravidlům v CRT jsme mohli druhý den pokračovat v soutěži, byť s velkou ztrátou. V průběhu závodu naši soupeři ve dvoukolkách z různých důvodů odstupovali a my tak dojeli druzí a ve třídě jsme zvítězili. Nejlepší zhodnocení tohoto závodu asi zní tak, že jsme více času proseděli mezi malinami než v závodním autě. Ale maliny byly dobré.“

Sezónu v CRT jsi zakončil ve Slovinsku při Rally Nova Gorica, odkud sis opět odvezl pěkné umístění…

„Znovu velice krásná soutěž. Zdejší rychlostní zkoušky bych přirovnal k erzetám, které se jezdí ve Francii. Je až neuvěřitelné, v jakém prostředí se dá závodit. Tato slovinská soutěž je velice vyhlášená a oblíbená, takže na startu byla silná sestava posádek. Novu Goricu bych přirovnal k Barumce na Balkáně. Ve třídě jsme byli sice nejlepší, ale ve dvoukolkách jsme na místní střelce nestačili. Erzety byly ze zatáčky do zatáčky a tento styl rychlostních zkoušek plně vyhovuje malým silným „motokárám“, které startují ve třídě 6. I proto jsme ve dvoukolkách obsadili až sedmou příčku.“

Na podzim jsme tě původně mohli vidět při vsetínském sprintu, ale z tvého startu sešlo. Proč?

„Na vsetínský sprint jsem se velmi těšil. Ale jak už to tak bývá, když se na něco hodně těším, pak to stojí za prd. Původně jsme měli startovat ve Švýcarsku na Rally du Var, ale tento start nám z několika důvodů nevyšel. Chtěli jsme se proto svézt aspoň ve Vsetíně. To, že jsme nakonec do Švýcarska neodjeli, mne ani moc nemrzelo. Ne, že bych nerad jezdil na vodě… Ale v CRT se nesmí řezat gumy a v sedmnáctipalcových pneumatikách není evropská mokrá pneumatika. My bychom museli jet na mokrém slicku, což by nás hodně brzdilo a závod bychom si vůbec neužili, a to měl být start „za odměnu“ za výsledky v CRT. Na Vsetínsku jsme v pohodě natrénovali za krásného počasí a těšili se na závod. K mé smůle se mi ale vrátily zdravotní problémy. Někde jsem přišel k bacilům a po těžké noci mne ráno neprobudily ani dva budíky. Ivoš na mne marně čekal u auta…“

Definitivní tečku za loňskou sezónou jsi udělal při Mikuláš rally ve Slušovicích, kde jsi ale vyměnil spolujezdce…

„Když nevyšel sprint ve Vsetíně, tak jsem se jel sklouznout do Slušovic a tento závod vyšel parádně. Jelikož je Ivoš stále spolujezdec Tondy Tlusťáka a Tonda na Mikuláši startoval, bylo jasné, že se musím poohlédnout po záskoku. Jsem rád, že mou nabídku přijala Petra Němcová. Bylo to krásné zakončení sezóny.“

Jak tedy zní tvé hodnocení sezóny?

„Když odečtu své zdravotní problémy, které mne trápily, tak za mne byla loňská sezóna parádní. Já jsem si užil všechny závody. Každá z těch soutěží měla své osobní kouzlo. Vždy jsme se setkávali s příjemnými lidmi, prostě paráda. A pokud by to jen trochu šlo, tak bych se rád na tyto tratě znovu vrátil.“

Nahráváš mi na další otázku… Už plánuješ sezónu 2020?

„Jak už jsem naznačil v předchozí odpovědi, rád bych absolvoval opět závody v Central rally trophy. Před tím ale proběhne několik schůzek s obchodními partnery a uvidím, do jaké míry se nám tento cíl podaří dotáhnout. Očekávám pro letošní sezónu v CRT mnohem silnější konkurenci, neboť FIA povolila některé možné úpravy, což podle mne bude hodně motivovat spoustu posádek. Auto zůstává pro nadcházející sezónu stejné a i s Ivošem jsme předběžně domluveni na další spolupráci. Pokud by nevyšla CRT, jsou ve hře další tři zahraniční varianty startů. Tady se nabízí například Mitropa, což je jedna z nejstarších zahraničních pohárových soutěží. Opět by se jednalo o nové soutěže a nové tratě. Variantou je i rakouský mistrák.“

„Chtěl bych velice poděkovat všem obchodním partnerům a Autoklubu ČR za umožnění a podporu loňských startů. Díky patří i celému mému týmu, stejně jako Ivošovi a Petře.“