ZILy byly základem diplomatických a vysokých politických garáží za dob hluboké totality. Samotná továrna však po pádu Sovětského svazu nezanikla.
Automobilka ZIL po pádu Sovětského svazu nejen že nezanikla, ale dokonce si zachovala také program na výrobu limuzín. Drtivá většina výroby je směřována do oblasti nákladních vozů, avšak na zakázku a v počtech naprosto minimálních automobilka nadále vyrábí také své velké limuzíny.
Realita je však taková, že svými vlastnostmi, zejména pak spolehlivostí, se nemohou ruské vozy rovnat konkurenci ze západu. I proto přesedlali již od 90. let ruští prezidenti na německé limuzíny Mercedes Pulmann.
Oproti Pullanům by měl být nový ZIL prostornější a luxusnější. A především původem z Ruska. Pod kapotou by měl ševelit osmiválcový motor o objemu 7,7 litru a výkonu 400 koní. Ten má majestátní vůz rozpohybovat až na rychlost 200 km/h.
Celá limuzína je přitom pancéřovaná tak, aby byl prezident v bezpečí i před případným útokem. Hmotnost díky tomu přesahuje hodnotu 3,5 tuny.
Takto inovovaná limuzína bude k dispozici také veřejnosti a to za cenu kolem jednoho milionu euro.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?
Prémiová SUV jsou u nás velice oblíbená a na silnicích jich vídáme opravdu mnoho. Pořizovací ceny ovšem běžně atakují hranici 3 milionů korun, což není úplně málo. Není tak divu, že se lidé rozhlíží i na trhu ojetých automobilů, kde jsou ceny podstatně příznivější. Jak jezdí tento bílý kousek z roku 2020?