Z historie Škody - Superb

Zatím poněkud neuzavřenou historii má největší škodovka, Suberb. Její historie se začala psát v roce 2001, kdy byla představena studie Montreux. Ačkoliv se původně mělo jednat jen o studii, během několika měsíců byla jasno i veřejnosti, bude se vyrábět.

Jméno Superb nebylo vybráno náhodně, když v roce 1949 skončila produkce luxusních vozů Škoda, byla to právě řada Superb, která skončila. Jméno je tady takovou malou snahou o navázání na slavnou historii vozu s okřídleným šípem.

Superb stojí na prodloužené platformě Passatu minulé generace. Díky tomu nabízí na zadních sedadlech opravdu nebývalé množství prostoru, které si nezadá s těmi nejlepšími v segmentu. Mnoho lidí tvrdí, že je to jen Passat s okřídleným šípem, ale pravda je trochu jinde, Superb je svébytným vozem, ačkoliv základ v Pasaatu zapřít nemůže.

Největší nevýhodou je jeho technická zastaralost, především v oblasti podvozku, která byla patrná již při uvedení na trh. Podvozek Passatu nepatřil k technicky nejnovějším a jeho natažení k tomu všemu přidalo ještě nadměrné kroucení nepříliš pevné podlahové plošiny karoserie. Díky tomu je Superb naprosto nepoužitelný k ostřejší okreskové jízdě. Na druhou stranu, nebyl k tomu stvořen. Jeho účelem je pohodlná a efektivní přeprava z bodu A do bodu B a nejlépe po dálnici či silnici první třídy.

Palubní deska je podle vzoru Fabie první generace a Octavie nudná, bez nápadu, ale na druhou stranu i přehledná a ergonomicky dobře zvládnutá. Jen v bezpečnosti na tom Superb není úplně nejlépe. V nárazových testech Euro NCAP sice dopadl průměrně, ale realita je taková, že zájemce o opravdu bezpečný vůz jde ke konkurenci.

Na druhou stranu, těžko se v té době a i dnes hledá vůz, který by byl k pasažérům natolik přívětivý. Prostor především vzadu se stal novým měřítkem třídy a to i díky takovým srandičkám, jako je elektrické posunování spolujezdcova sedadla i ze zadní řady, pokud na něm nikdo nesedí, nebo možnost sklopit část opěradla a prostrčit jím nohy.

Zkrátka, při vývoji se ve Škodě snažili zachránit co se dalo, na etalon třídy to v mnoha ohledech nestačilo, na druhou stranu, svůj účel vše plnilo dostatečně.

Výbava nebyla nikterak špatná. V základu u nejnižší verze Classic byl seřiditelný volant, výškově nastavitelná sedadla, všechna okna elektricky ovládaná, čtyři airbagy, klimatizace, ABS či mlhovky. Comfort k tomu přidával kůží potažený volant či dešťové čidlo. Nejvyšší Elegance obsahovala navíc například bi-xenonová světla a tempomat. Jen za příplatek byly hlavové airbagy, parkovací senzory a navigace.

Motorizace začínala na dvoulitru o výkonu 85 kW, 115koní. Výkonnější potom byla slavná 1,8T 20V, ta produkovala 110 kW (150 koní). Šestiválec 2,8, vrcholná motorizace, dává slušných 142 kW (193 koní). Problémem je opět zastaralost, tyto agregáty jsou v nabídce dodnes a již zkrátka zastaraly, do vlajkové lodi se příliš nehodí.

Diesely zastupovala typická 1,9 TDI s výkonem 96 kW (130 koní) a šestiválec 2,5 TDI 114 kW (155 koní).

Pouze šestiválce bylo možné spojit s automatickou převodovkou, co se manuálů týče, všechny motorizace byly spojeny s pětistupněm, pouze 2,5 TDI dostala šestikvalt. Později se automaty dostaly i do slabších variant a přibyl i nejslabší nafťák 1,9 TDI s výkonem 74 kW (100 koní)

Pro rok 2004 přišlo několik novinek. Dieselovému šestiválci přibylo několik málo koní, do výbavy se dostal televizní tuner a lednička za zadními sedadly. Navíc byl tou dobou představen i Tudor, dvoudveřové kupé odvozené od Superbu. O tom ale jindy. Superbem se také začal vozit prezident. Tedy naoko, povětšinou stejně využívá vozů Audi A8.

Na přelomu let 2003/4 se cena Superbu dostala na velmi slušnou cenu 650 tisíc korun a to v modelu Celebration.

V roce 2005 přišlo omlazení motorové řady o dvoulitr TDI s filtrem pevných částic. Tento dieselový agregát dává 100 kW (136 koní), což jej řadí do středu naftových pohonných jednotek. Lehce se také pozměnila výbava tak, aby se stala atraktivnější, do výbavy se dostal sportovní paket. Cena však naopak klesla na 620 tisíc.

Nebyla by to Škoda aby nepřišel nějaký výrobce s nějakou úpravou. Tentokrát padla volba na limuzínu a stala se z ni limuzína grande. Společnost Thunderbolt přidala středový díl tak, aby se Superb prodloužil v několik metrů dlouhou limuzínu. Bohužel, úroveň zpracování nebyla zrovna nejlepší, okna vsazená do gumy už se opravdu příliš nenosí. Řekl bych, že boháči touží po něčem jiném. Každopádně jediný exemplář se prodal, tak s čím si lámat hlavu, že?

Teprve v roce 2006 přišel facelift a s ním i vrcholná verze L&K. Rámeček přední masky se o něco více přiblížil k Roomsteru a zadní svítilny dostaly typické C. Směrovky se navíc přesunuly do zrcátek a jejich místo zaujal štítek s označením modelu.

V této době se již pilně pracuje na novém modelu, který by měl být představen v příštím roce. Mělo by jít o opravdu moderní vůz jak designem tak technikou. Nuž, uvidíme jak to bude nakonec.