Komentář: IndyCar Racing na rozcestí

Je postupné zavádění klasických okruhů po vzoru CART správnou cestou nebo se šampionát pomalu ale jistě obrací k americkým fanouškům zády? Odpovědět na tuto otázku je nesmírně složitým úkolem. Nicméně někteří zainteresovaní lidé mají jasno. Například majitel společnosti Speedway Motorsports Inc. Bruton Smith, jenž vlastní osm oválů po celém USA. „Myslím, že se tím IRL postupně staví mimo hru,“ reagoval Smith na převahu klasických okruhů v roce 2010. „Podívejte se na historii. CART udělalo stejnou chybu a jak dopadlo.“ Má Smith pravdu nebo si pouze přihřívá vlastní polívčičku? Nepohybně obojí. IndyCar stojí na rozcestí a stále neví, kterým směrem se vydat. V podstatě se nabízejí dvě varianty. Buď nechá v kalendáři dominovat ovály (nebo bude udržovat rovnováhu mezi klasickými okruhy a ovály) a strhne na sebe pozornost domácích fanoušků. Konkurovat megagigantu jménem NASCAR je sice utopie, ale s vysoce hodnocenými podniky na oválech by IRL určitě přilákala pozornost bývalých nadšenců formulí na oválech. Jenže bude to stačit? IRL a NASCAR je jako souboj Davida s Goliášem, jenže David tentokrát šanci na vítězství nemá. Druhá cesta míří k evropskému formátu a kopíruje poslední dny CART. Ano, je pravda, že série byla úspěšná a lákala mnoho špičkových pilotů i z formule 1. Navíc expandovala mimo hranice USA a dařilo se jí do doby, než přišel Tony George s vlastním nápadem. Jenže právě George viděl druhou stranu mince, která zůstávala před očima veřejnosti skryta. A to, že ze startovního pole mizeli domácí jezdci a soustředili své aktivity na burácející obry v NASCAR. Navíc význam oválů značně klesal, včetně výhry na Indianapolis 500. Řešení této citlivé situace nezávisí na fanoušcích, ale na novém vedení série. Pokud se rozhodne jít trasou klasických okruhů, budou podél cesty pokřikovat oválový fanoušci a obviňovat sérii z úpadku americké podstaty motoristického sportu. Stejná situace hrozí v případě opačného rozhodnutí. Ne nadarmo se říká „zlatá střední cesta“, právě varianta vyváženého kalendáře může dopomoci k uspokojení základní potřeb zastánců obou skupin. Bude to ale opravdu správná cesta?