Dokud nenastoupil módní trend SUV, Evropa byla takřka zahlcena malými hatchbacky. Všimli jste si ale, že v USA se vozů s takto řešenou karoserií najde opravdu jen minimum? Američané se přitom připravují o mnohdy skvostné vozy, mezi které spadá i BMW 1, Audi A1 nebo různé vydařené francouzské hot-hatche.
Samozřejmě, všichni dobře víme, že Američané milují své pick-upy, pětimetrové sedany a další přerostlé stroje. Přesto by se jistě našla řada potenciálních zákazníků, kteří by dokázali ocenit kompaktnost, agilitu a svižnost některých evropských hot-hatchů.
Proč se ale tyto vozy do USA nedovážejí? Odpověď je poněkud záludná, ovšem ve výsledku až triviálně snadná. Ne že by snad nebyla vůle, nebo že by se evropské a americké vozy tolik lišily, ale hlavní problém je v bezpečnostních standardech, jak se na fóru Reddit rozepsal jistý "Andrew Moriarty".
Většina naší planety totiž testuje vozy podle bezpečnostních standardů UNECE/ECE (United Nations Economic Commission for Europe), nebo alespoň tyto standardy uznávají a akceptují. Jedinými dvěma výjimkami jsou USA a Kanada, které si vytvořily vlastní bezpečnostní standardy FMVSS/CMVSS (Federal/Canada Motor Vehicle Safety Standards).
Lépe řečeno, v USA byly tyto standardy vytvořeny a Kanada je údajně pouze převzala za své. V mnoha případech jsou tyto standardy dramaticky odlišné (např. typ a barva světel, poziční světla, atd.), ovšem ve valné většině případů se nejedná o zas tak dramatické rozdíly.
Ve výsledku to však znamená, že pokud by chtěla automobilka prodávat své vozy i na Severoamerickém kontinentu, musela by se svými modely podstupovat hned tři bezpečnostní certifikace: ECE pro levostranné řízení, ECE pro pravostranné řízení a FMVSS/CMVSS pro provoz v USA a Kanadě. A jak už asi tušíte, tohle rozhodně není levná záležitost.
Nejspíš si teď říkáte, proč se pravidla nesjednotí, abychom si všichni mohli užívat stejně zajímavé vozy, že? Inu možností je hned několik, přičemž tou nejpravděpodobnější může být protekcionismus americké vlády nad americkým automobilovým průmyslem. Ten sice zažívá otřesy, ovšem rozhodně ne takové, jaké by ho mohly potkat při nekontrolovatelném přílivu stovek různých typů aut z celé Evropy a zbytku světa.
Rozhodně by to nebylo poprvé, kdy americká vláda uplatňuje ekonomické nástroje na různá odvětví svého průmyslu. Právě USA jsou totiž z protekcionismu obviňovány dlouhodobě. Ve světě automobilů nás to však příliš mrzet nemusí, je to škoda hlavně pro tamní řidiče, kteří si nemohou užívat výhod rychlých nákupních tašek.
Na začátku roku 2024 dorazila na trh zcela nová, v pořadí už druhá generace tohoto modelu. Proměnou neprošel jen vzhled karoserie, ale také interiér, přičemž úpravy se dotkly i techniky – konkrétně podvozku a nabídky motorizací. V této recenzi se podíváme na to, zda nová generace skutečně představuje posun oproti svému předchůdci, který už má něco za sebou. Zároveň se zaměříme i na otázku, jak si v přímém srovnání stojí Kodiaq vůči Superbu.
Věděli jste, že čtyřkovou Octavii můžete mít s dvoulitrovým benzínovým motorem o výkonu 150 kW a pohonem 4x4? Že ne? Buďte v klidu, v nabídce je tato motorizace poměrně čerstvě, ale dnes ji pořádně proklepneme. Pokud chcete do Octavie kultivovaný benzínový motor a zároveň příjemnou dynamiku, měli byste tento agregát zvážit. Dvoulitr 2,0 TDI o výkonu 110 kW je „traktoroidní“ motor s tupou reakcí na plyn a vedle patnáctistovky 1,5 TSI o stejném výkonu příliš nedává smysl – rozdíl cca jednoho litru ve spotřebě je zanedbatelný. Dnes testovaný benzínový dvoulitr povznesl Octavii na zcela novou úroveň, co ale spotřeba a cena?