Kdysi bývalo zvykem, že v základní výbavě automobilu bylo mimo jiné rezervní kolo. To pro případ, že píchnete a potřebujete někam bezpečně dojet. S technologickým pokrokem ale stále více výrobců od těžké a místa zabírající rezervy upouští a soustředí se raději na úspornější lepící sady. Ty navíc vyjdou na pár desítek či maximálně stovek korun. Lepící sada je většinou sprej (směs tekutiny a stlačeného vzduchu) v tubě, která se po protřepání připevní na ventilek pneumatiky a její obsah se manuálně vžene do pneumatiky. Ta musí stát dírou dolů, aby do ní směs mohla natéct. Manipulace je jednoduchá, řešení má ale svá omezení – není možné s takto opravenou gumou jet delší vzdálenost, zároveň je většinou přímo výrobcem omezena maximální rychlost vozu. Výměna takto opravené pneumatiky pak bude v servisu výrazně dražší, ne-li nemožná. Rezerva je tedy stále mnohem lepší volbou.
V případě menší díry v pneumatice je možné použít vzduchový kompresor a jednoduše gumu dohustit na tlak, předepsaný výrobcem. Po tomto úkonu chvíli počkejte na místě, jestli pneumatika nebude rychle ucházet. Pokud ne, podobně jako v případě lepící sady může takto opravené auto ujet nedlouhou vzdálenost raději omezenou maximální rychlostí. Na trhu se dají pořídit rovněž kompresory, které vedle natlakování pneumatiky do ní vženou i lepidlo a to díru zacelí. Oproti lepící sadě lze tuto opravu provést opakovaně. Zdaleka nejúčinnější metodou je ale použití sady na opravu pneumatiky, jak to tak ale bývá, nejúčinnější je také nejsložitější. Musíte totiž pneumatiky z vozu fyzicky odmontovat, což na silnici v případě náhlého defektu rozhodně není nejbezpečnější metoda. Doporučujeme tedy tento druh opravy provádět v klidu doma v garáži, případně před ní.
Po odmontování kola s prasklou pneumatikou je potřeba lokalizovat místo úniku vzduchu. Velice účinnou metodou je postříkat ji směsí vody a saponátu na umývání nádobí. Tato směs totiž v místě úniku vzduchu začne pěnit. Vedle běhounu je dobré zkontrolovat také bočnice a ventilek. Pokud je místo úniku právě tady, samotná oprava pneumatiky nestačí a je potřeba ji kompletně vyměnit. My se ale zaměříme na případy, kdy stačí gumu opravit. Sada pro to určená obvykle obsahuje nástroj na zvětšení díry (průtažník) tak, aby tam posléze speciální držák mohl dostat těsnící hmotu (knot). Většina sad obsahuje i vulkanizační roztok, jenž zvlhčením ulehčí práci s průtažníkem i držákem. Úplně nutný pro práci ale, jak vidíte i na přiloženém videu z kanálu ChrisFix, není.
Nejprve je potřeba z pneumatiky odstranit předmět, způsobující její ucházení. Do po něm vytvořeném otvoru zasuňte průtažník a následně s ním pohybujte nahoru a dolů do doby, než bude nástroj snadno procházet otvorem. Důvodem je nutnost vyčistit díru tak, aby se tam těsnící hmota snadno dostala. Po dokončení práce s průtržníkem přichází na řadu držák s těsnící hmotou (ta je jím provlečená). Aby lépe pronikla do pneumatiky, je možné ji zvlhčit vulkanizačním roztokem. Po vyjmutí průtažníku do díry ihned zaveďte držák s těsnící hmotou. I přes zvlhčení je to docela složitý úkon, který je správně proveden ve chvíli, kdy konce knotu ční ven z díry, jeho zbytek je ale uvnitř. Pak můžete vyndat držák, hmota v díře zůstane. Až zaschne, můžete odstranit čnějící konce a následně pneumatiku dohustit na doporučený tlak.
Abychom tedy nějak shrnuli opravu pneumatiky, nejjednodušší je použití lepící sady, která ale gumu zevnitř ničí a opakované použití je vyloučené. V tomto ohledu lépe poslouží kompresor, případně kompresor s lepidlem. Ani v tomto případě se nejedná o opravu trvalou, ale pouze dočasnou, navíc omezenou maximální rychlostí i dojezdovou vzdáleností. Nejúčinnější je, pokud nechcete pneumatiku úplně vyměnit, použití opravné sady. Časově jde ale o nejnáročnější postup, který lze navíc dělat jen tam, kde můžete bezpečně odmontovat kolo s prasklou pneumatikou z automobilu. Společnou výhodou všech tří řešení je, oproti standardní rezervě, úspora místa a hmotnosti.