Již od druhé světové války bylo každé velmoci jasné, že v případě vážného konfliktu bude zcela zásadní roli hrát letectvo. Moderní proudové stíhačky si však nevystačily jen s kusem relativně rovné louky, ze které mohly startovat stroje za druhé světové války. Nyní bylo potřeba mít velká letiště se zpevněnými dráhami a zázemím, která umožní bezpečný start, přistání, doplnění paliva a celkovou údržbu.
Československá armáda měla v sedmdesátých a osmdesátých letech podobných letišť poměrně dost, ovšem o jejich zamaskování nemohla být řeč. V případě válečného konfliktu tak bylo jasné, že by se právě letiště stala jedním z hlavních cílů. Pro tyto případy tak bylo potřeba mít záložní plán, respektive záložní přistávací dráhy, díky kterým bude moci letectvo i nadále operovat.
A právě dálnice se ukázaly být naprosto ideálním způsobem, jak takovou nouzovou přistávací dráhu zamaskovat. Stovky kilometrů kvalitního betonu a asfaltu se táhly napříč republikou a k úpravě na letištní dráhu stačilo jen velice málo.
Pravděpodobně nejznámější nouzovou přistávací dráhu bychom našli na dálnici D1, konkrétně u obce Stránecká Zhoř. Na první pohled běžná dálnice totiž byla vybudována širší, její středový pás byl vybetonován, středová svodidla se dala snadno odstranit, nechyběla kvalitní kanalizace a na obou koncích úseku najdeme zbudovaná odpočívadla, která fungují jako tzv. stojánky. Právě na těchto místech by docházelo k doplnění paliva, přezbrojení a přípravě letadla na další bojový let.
Jak moc vážně to ČSLA (Československá lidová armáda) s využitím přistávací plochy na dálnici myslela hovoří i série dvou cvičení, která se odehrála v letech 1980 a 1985. V obou případech byla dálnice v tomto úseku cca na 3 týdny uzavřena, armáda uzavřela přilehlé okolí (vše probíhalo v režimu tajné), upravila svodidla, navezla techniku, vyspravila a vyčistila celý prostor dálnice a MIGy v tehdejší výzbroji mohly začít přistávat.
Během prvního cvičení, které se uskutečnilo v roce 1980, nechyběla ani prezentace bojové činnosti před vrcholnými představiteli ČSLA i odborníků z dalších spojeneckých zemí. Kromě vzletů a přistání předváděli piloti i obranu letiště, zatímco pozemní personál procvičoval doplňování paliva, doplňování munice, řízení provozu a samozřejmě i pozemní protiletadlovou obranu.
Dokument dálnice sleduje letecké cvičení na dálnici D1 v roce 1980 | zdroj: youtube.com
Jak ukazuje dobové video, v okolí dálničního úseku vyrostlo zázemí, které si výbavou nezadalo s žádným běžným vojenským letištěm. Doby příprav k přistání prvního letadla v době nouze nám sice není známá, s nasazením veškerého personálu je nám ale jasné, že by to zas tak dlouho netrvalo.
Ačkoliv je přistávací dráha na dálnici D1 nejznámější, rozhodně není jedinou. Dobře známý je také úsek dálnice D46 z Vyškova do Olomouce. Kousek od Vyškova, města s dlouholetou vojenskou tradicí, totiž nalezneme opět rovný úsek dálnice s vybetonovaným středovým pruhem, na jehož začátku a konci nechybí odpočívadla využitelná jako stojánky po letadla.
Podle nám známých informací by oba úseky dálnic měly být stále vedeny jako nouzové přistávací dráhy, které by mohla Armáda ČR v období krize, nebavíme se jen o válečném stavu, ale například i o živelných pohromách, využít k vlastním účelům. V blízkosti obou úseků dálnic se navíc nacházejí i menší polní letiště, která by pravděpodobně mohla poskytnout důležité technické zázemí.
Nouzových přistávacích ploch ale nejspíš mělo vzniknout ještě víc, ovšem se změnou režimu a postupným omezováním výdajů na armádu nakonec z plánů sešlo. Pohled do map však naznačuje, že jeden z nich musel být bezesporu na dálnici D5 u Rokycan, která sice byla vybudována až po pádu minulého režimu, její plánování ale zřejmě započalo ještě před revolucí.
Opět zde vidíme dlouhý rovný úsek dálnice, který na začátku i konci lemují odstavná parkoviště. Poblíž se navíc opět nachází polní letiště. Jelikož však byla stavba budována až po revoluci, armáda už na ni zřejmě neměla zájem nebo peníze a tak nedošlo k rozšíření, vybetonování středového pruhu a instalaci snadno a rychle odstranitelných svodidel.
Úsek s možnou přistávací plochou by se ale nejspíš dal najít i na Slovensku, konkrétně na slovenské dálnici D1 poblíž Nového Mesta nad Váhom. I zde najdeme kus rovného úseku dálnice s pevným středem a betonovými svodidly. Novinkou však je, že odpočívadla v obou směrech jsou umístěna na jednom místě, naproti sobě.
Armáda však zřejmě nepočítala jen se speciálně upravenými dálnicemi, ale i s některými rovnými a dostatečně širokými úseky dálnic / silnic vyšších tříd. V diskuzi na webu flightsim.cz se nám dokonce podařilo najít údaje a fotografie z cvičných přistání československých stíhaček Albatros na silnici u Staré Boleslavi ve směru na Mlado Boleslav.