59 % Pařížanů s limitem souhlasí
Když v roce 2014 nastupovala Anne Hidalgo do funkce pařížské starostky, slíbila, že svými kroky bude podporovat ochranu životního prostředí. Za jejího působení tak v Paříži vznikly desítky kilometrů cyklostezek, z nábřeží zmizela auta a zóny s nejvyšší povolenou rychlostí 30 km/h se rozšířily po 60 % pařížských silnic. Nově se však z 30km rychlosti stala norma, z níž jsou vyjmuty jen některé klíčové dopravní tepny – například pařížský okruh Périphérique či bulvár Champs-Elysées.
Rozhodnutí zasáhnout do rychlosti provozu vyplynulo z loňského průzkumu agentury IFOP mezi více než 12 miliony obyvatel pařížské aglomerace zvané Île-de-France. V průzkumu se k otázce omezení rychlosti na 30 km/h na území Île-de-France vyjádřilo 5 736 osob, z toho dvě třetiny (63 %) tvořili přímo Pařížané.
Za povšimnutí jistě stojí, že agentura IFOP zahrnula do svého průzkumu celých 0,05 % obyvatel pařížské aglomerace Île-de-France. Je až s podivem, jak snadno a na základě čeho lze manipulovat veřejným míněním a restriktivně měnit pravidla silničního provozu pro 12 milionů obyvatel, aniž by se nad tím lidé jen zamysleli a vzali do rukou kalkulačku. Ale ještě nekončíme, to hlavní teprve přijde v závěru.
Z průzkumu vyplývá, že názory respondentů se různí podle místa jejich bydliště. Pro plošné omezení rychlosti (odpověď „určitě ano“) se vyjádřilo 39 % Pařížanů, ale jen 16 % obyvatel dalších částí Île de France. Zcela proti jakémukoli omezování rychlosti (odpověď „určitě ne“) se postavilo 39 % obyvatel francouzské metropole a plných 61 % obyvatel ostatních oblastí Île de France. Pro snížení rychlosti jen na vybraných komunikacích (odpověď „částečně ano“) hlasovalo shodně 20 % obyvatel Paříže i regionu Île de France, tzn. s alespoň částečným snížením rychlostního limitu celkem vyslovilo souhlas 59 % obyvatel Paříže a 36 % obyvatel Île-de France. Zvážíme li tato čísla poměrným zastoupením respondentů z Paříže a respondentů z Île de France, dojdeme k hodnotě 50,5 %, tedy velice těsné nadpoloviční většině.
Větší bezpečnost, nižší hluk. Emise s otazníkem
Polovina zastánců omezení rychlosti věří, že rychlost 30 km/h přispěje ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu, zejména k ochraně chodců a cyklistů. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO), která v roce 2004 vydala publikaci o prevenci zranění z dopravních nehod, je riziko úmrtí chodce při nehodě s vozidlem 80 % při nárazové rychlosti 50 km/h, ale pouze 10 % při nárazové rychlosti 30 km/h.
Druhým nejčastějším argumentem pro zavedení rychlosti 30 km/h, který uváděl každý čtvrtý respondent vyjadřující podporu rychlostního omezení, je potřeba snížení hlučnosti. WHO upozorňuje, že hluk patří spolu se znečištěním ovzduší mezi dva nejvýznamnější environmentální stresory s negativními dopady na veřejné zdraví. Dlouhodobé a pravidelné vystavení nadměrnému hluku má za následek poruchy spánku, nálady, soustředění, paměti, přináší s sebou vyšší riziko kardiovaskulárních onemocnění a rovněž je spojováno s vyšším výskytem obezity. Evropská agentura pro životní prostředí odhaduje, že v roce 2017 bylo nadměrnému hluku (tj. hluku nad 55 dB) dlouhodobě a pravidelně vystavováno přes 113 milionů Evropanů, což představuje 15 % celkové tehdejší evropské populace.
Z tábora odpůrců nového opatření zaznívají hlasy volající po prioritizaci plynulosti dopravy v ekonomicky nejsilnějším regionu Francie. Také připomínají pařížské starostce její sliby o zmírnění dopadů klimatické krize, přičemž oporu nacházejí ve zjištění vědců z francouzské veřejné agentury Cerema (Centrum pro studium a expertízu rizik, životního prostředí, mobility a územního plánování): automobil jedoucí konstantní rychlostí 30 km/h vypouští do atmosféry o 19 % více oxidu uhličitého, než kdyby jel konstantní rychlostí 50 km/h. Je zde ovšem potřeba zdůraznit slovo „konstantní“, což je stav rychlosti ve městech téměř nedosažitelný. Ve skutečnosti řidiči často brzdí a zastavují, rozjíždějí se a zrychlují. Omezení rychlosti jako takové tak nemusí mít na změnu kvality pařížského ovzduší oproti aktuálnímu stavu prakticky žádný dopad.
Udržitelné dopravní módy mají zelenou a trend se rychle šíří
Pařížští radní doufají, že se snížením rychlostního limitu docílí poklesu motivace občanů dopravovat se po městě automobilem, čímž by mohli životnímu prostředí ulevit sekundárně. Místo jízdy automobilem chtějí obyvatele podnítit k volbě udržitelnějšího módu dopravy, například veřejné dopravy, chůze či jízdního kola. Právě cyklisté nyní dostávají v Paříži zelenou: v současné době prochází mnoho jednosměrných ulic úpravou, která umožní lidem na kolech bezpečně projíždět těmito ulicemi v obou směrech. Pokud by se Pařížané skutečně naučili preferovat nemotorizovanou dopravu před automobilismem, mohlo by to vést k podpoře veřejného zdraví hned dvakrát: jednou díky zvýšení pohybu, podruhé díky zlepšení kvality ovzduší, čímž by pařížská starostka dostála svému slibu.
Dle mého subjektivního názoru je zavedení rychlostního limitu 30 km/h a posílání obyvatel na šlapací kola a koloběžky zcela absurdním počinem. Není to tak dlouho, kdy se celá Evropa bavila na účet asijských států a jejich velkoměst přeplněných cyklisty. Na youtube.com patří dosud mezi nejsledovanější videa cyklisté a drožkaři převážející nejen turisty, ale i nákladem přetížené vozíky. A zatímco v Číně a Indii lidé mohutně přesedli z kol do automobilů, v Evropě se pod tíhou klimatické odpovědnosti a takzvané ochrany zdraví máme vrátit k chůzi, běhu a cyklistice. Bohužel však ne při relaxaci a ve volné čase. Nejeden rodič totiž jistě zajásá, až bude mít přes celou metropoli vézt dítě do sportovního kroužku "na štangli" svého kola třeba při teplotě pod bodem mrazu.
Paříž není prvním francouzským městem, které zavedlo 30km rychlost jako výchozí limit. Doprava ve městě Grenoble tímto způsobem funguje již od roku 2016 a za tu dobu se počet nehod s účastí chodců snížil o 24 %. Nehody jsou také méně závažné a klesá počet hospitalizací. Ve stopách Francie kráčí i španělské Bilbao, nově se s omezením rychlosti na 30 km/h plánuje přidat Belgie a do debaty se připojuje i Nizozemí a Německo. Pevně věřím, že se pro jednou Česká republika inspirovat nenechá...