TEST: Lexus LC500 - Nekonečný zdroj euforie, který nemá slabin?

Když automobilka Lexus v roce 2012 představila koncept luxusního kupé budoucnosti LF-LC, všichni ho považovali za designovou studii, jejíž méně odvážné prvky se možná objeví v nových modelech. Japonský automobilový průmysl však znovu šokoval svět, když v roce 2016 oznámil, že z futuristického konceptu neuvěřitelně extravagantních tvarů stvoří produkční automobil. Už tak překvapivou informaci ovšem Lexus okořenil tím, že nový Lexus LC představil v prakticky stejném kabátu, jakým koncept LF-LC šokoval svět během své premiéry.

O tom, že Lexus umí kromě komfortních sedanů a SUV i fantastické sporťáky, nás před lety přesvědčil už model LFA. Od té doby se ale mnohé změnilo a tak panovala nejistota, jak se vlastně bude LC chovat a jaké motory se budou ukrývat pod jeho kapotou. Lexus nakonec vsadil na atmosferický 5.0 litrový vidlicový osmiválec o výkonu 351 kW (477 k), kterému v nabídce sekunduje hybridní 3.5 litrový vidlicový šestiválec o výkonu 264 kW (360 k). Oba motory jsou pozoruhodné a v akceleraci je dělí jen 0.3 sekundy ve prospěch osmiválec (5.0 vs. 4.7), ovšem my jsme nakonec sáhli po čistokrevném benzínu, což bylo za dlouhou dobu naše asi nejlepší rozhodnutí.

Už první setkání naživo bylo skutečně ohromující. Zatím co jsem čekal na předání klíčů, poprvé jsem si LC500 pořádně zblízka prohlédl. Jeho vzhled působí nesmírně elegantně a vznešeně, ačkoliv při pohledu na jeho masku v něm cítíte touhu po rychlosti a vymetání kvalitních silnic při vysoké rychlosti. Celkově působí LCčko jako komfortní GT, které bude od divokých jízdních zážitků brzdit poměrně vysoká pohotovostní hmotnost 1935 kilogramů, ovšem po nastartování se vám naplno projeví jeho nespoutaná a divoká podstata. Ten fantastický zvuk osmiválce na mě zapůsobil tak silně, jako kdybych se najednou místo na italskou operu díval na rockový muzikál.

Po usednutí za volant pak člověka obklopí naprosto dokonalý luxus. Ať se podíváte kamkoliv, všude vidíte jen luxusní materiály jako kůže, broušení hliník nebo hi-tech displeje multimediálního systému a přístrojového štítu. Každý steh je absolutně přesný, každý díl lícuje, všechno působí neuvěřitelně solidně. Dokonce i pocit z otáčení jednoduchého voliče hlasitosti audia je jedinečný. Nečeká vás totiž žádný plastový knoflík ve stříbrné barvě, který by pocvakával s každým pootočením. Pod prsty cítíte kus chladného kovu, který se otáčí se stejnou plynulostí, jako u prémiového domácího sterea za průměrný měsíční plat. Posedlost dokonalostí je na  tomhle autě cítit s takovou intenzitou, že byste jeho tvůrcům klidně svěřili výrobu jaderného reaktoru.

Příkladná je i ergonomie. Kožená sedadla, která se mohou chlubit skvělým poměrem komfortu a opory, nabízí bohaté možnosti natavení (samozřejmě elektrického a s pamětí). K nalezení ideální pozice za volantem vám pomůže i nastavitelný volant, který se po zhasnutí motoru automaticky zasune co nejblíže palubní desce, čímž vám usnadní nastupování a vystupování. Jistě, na tom by ještě nebylo nic neobvyklého, ale kolik jiných automobilů vám rozsvítí lampičku po obyčejném doteku? A takových radostných drobností je interiér plný.

Prostornost kabiny je příkladná, ovšem pouze bavíme-li se o předních sedadlech. Vůz je sice koncipován jako 2+2, ovšem pokud se pokusíte dostat na zadní sedadla byť jen jednoho průměrně vzrostlého člověka, pravděpodobně skončíte za mřížemi - buď za omezování osobní svobody, ublížení na zdraví nebo vraždu. Vzadu totiž chybí místo na nohy i hlavu, takže buď tam někoho zmáčknete jak do lisu, nebo budete muset provést amputaci. Zadní sedadla však poněkud překvapivě disponují systémem ISOFIX a jakkoliv si neumíme představit montáž sedačky ani samotnou manipulaci s dítětem, přijde nám tohle jako nejpřijatelnější využití.

Pro většinu lidí se však zadní sedačky stanou pravděpodobně jen odkladištěm svršků, případně drobností. V přední části je sice odkládacích prostor dostatek, ovšem větší věci do nich neschováte, což je vidět i na naprosto minimalistické odkládací schránce před spolujezdcem. Překvapivě prostorné jsou naopak kapsy ve dveřích, kam se toho vejde celkem dost.

Na kufru je samozřejmě nejzajímavější automaticky vysunující se spoiler, který však může řidič ovládat i tlačítkem za voličem převodovky a jeho stav lze sledovat na digitálním přístrojovém štítu. Pod spoilerem se však schovává vcelku adekvátní prostor, který bezesporu poskytne dostatek místa pro kufry dvojice mířící za příjemně stráveným prodlouženým víkendem. 

A cestování bude s tímhle autem opravdu radost, což naznačuje i jeho výbava. Už tak komfortní sedačky mohou být vyhřívané i odvětrávané, multimediální systém nabízí obrovský displej s působivou grafikou a rychlými reakcemi a třešničkou na dortu je průhledový (Head-up) displej, který promítá nejdůležitější informace přímo do zorného pole řidiče. Stále tak máte povědomí o aktuální rychlosti, zařazené rychlosti, otáčkách, nastavení rádia a případně i o navigaci. Působivý je také přístrojový štít před řidičem, který disponuje velice zajímavou funkcí - posuvným ciferníkem. Řidič si tak snadno může zvolit, jaké informace chce mít na očích.

Ani já si však nemohu odpustit kritiku na multimediální systém / infotainment panel, respektive jeho ovládání. Je sice hezké, že výrobce se pokusil zbavit interiér tlačítek a ukryl řadu funkcí do virtuální reality, ovšem zrovna ovládání výhřevu / ventilace sedaček nebo vyhřívání volantu bych měl rád po ruce. Hledání těchto funkcí mě na cestách doprovázelo poměrně často a bohužel mi přišlo zbytečně komplikované, což ve výsledku odvádělo mou pozornost od řízení.

Stejně tak ovládání pomocí touchpadu snese trochu oprávněné kritiky. Nevím, zda to bylo jen mou nešikovností a hřmotností, ovšem občas mi touchpad reagoval na pohyb pozvolna, vzápětí pak byly jeho reakce zase přehnané. Reakce na přejetí položky v menu nebo na kliknutí drobnými vibracemi jsou šikovné, ovšem ani tak jsem z ovládání neměl příliš dobrý pocit a ve výsledku se jednalo o jedinou věc, která mi cestování kazila. Teď už ale pojďme k nejsilnějším stránkám tohohle stroje.

Těmi jsou samozřejmě motor, podvozek, řízení a to všechno kolem. Jak už jsem psal výše, LC500 působí jako hrdý zástupce třídy GT, ovšem pokud mu povolíte uzdu a pobídnete ho, rád vám předvede divadlo, se kterým už nakukuje i mezi sportovní vozy. Velkou roli však hraje, jaký jízdní režim si zvolíte. Na výběr je Eco, Normal, Sport a Sport +. Jejich popis si s dovolením odpustím, neb každému je asi jasné, že čím sportovnější projev chcete, tím tužší bude řízení a tím rychlejší odezva na plyn.

Přiznám se, že většinu času jsem se nechal v GTčku rozmazlovat na režim Normal a užíval jsem si cesty po okolí Prahy, centrem města i na několika desítkách kilometrů dálnic. Samozřejmě jsem se snažil dostávat se hlavně na kvalitnější silnice, kde bych mohl dopřát autu trochu volnosti, ovšem na cestě domů jsem se stejně musel vždy probojovávat přes "light" verzi tankodromu.

A tady mě Lexus velmi mile překvapil. V jeho podbězích se totiž ukrývají 21-palcové disky, které jsou obuty do pneumatik s nepříliš vysokým profilem. Podvozek auta přesto dokázal zpracovat řadu nerovností takovým způsobem, že jsem nevěřícně zíral. Samozřejmě se nebavíme o komfortu, jaký nabídne například Citroen C4 Aircross se svým novým podvozkem, ovšem na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že na některých mně notoricky známých silnicích už se mi aktivněji snažily vyrazit zuby i podstatně dostupnější modely na menších kolech a s vyšším profilem pneumatik.

Skutečná radost ovšem nastává v momentě, kdy se dostanete na otevřený kus silnice, kde zvolíte sportovní režim a vozu popustíte uzdu (samozřejmě, že v mezích zákonem stanovených rychlostních limitů, že ano). Pokud řazení necháte v dikci automatické převodovky, brzy po plném sešlápnutí plynového pedálu se dočkáte výrazného podřazení, neuvěřitelného zvuku vytočeného osmiválce a příjemného zaražení do komfortních sedaček. Jakkoliv však umí být LC500 bezprostřední, stále si udržuje jistou úroveň. Desetistupňová převodovka řadí rychle a ručička otáčkoměru sebou neustále mává jen nahoru a dolů tak dlouho, dokud máte odvahu držet nohu na plynu a dokud je kam řadit.

Co si budeme namlouvat, jistě existují i rychlejší modely, které v někomu probudí větší emoce, ovšem na mě maximálně zapůsobilo, jak dokáže Lexus své charisma a charakter servírovat - skoro na stříbrném podnosu, přesto v ohromných a intenzivních dávkách.

Řada kolegů z této branže si vůz vychvalovala i pří řízení na limitu i při jízdě bokem, ovšem já musím s veškerou sebekritikou přiznat, že tak daleko jsem si zajít nedovolil. Jednak se nám nepovedlo smluvit vhodné místo, také mě na mysli stále tížila cenovka a v neposlední řadě mi to přišlo poněkud nepatřičné. Jakkoliv je z LC500 cítit jeho chuť urvat se na chvíli z řetězu, nejsem si úplně jist, zda jeho majitelé budou mít za jeho volantem právě tyto úmysly. 

Zážitky s Lexusem byly tedy ryze netradiční, ovšem úchvatné. Pokud se ale na chvíli vrátíme ke klasickému způsobu recenzování, pak musíme zmínit ještě dva často bolestivé aspekty: spotřebu a cenu. Ačkoliv je LC500 automobilem z kategorie „Pokud se ptáte na spotřebu, zapomeňte na něj," přesto to není zas tak zlé. Jeho atmosferická osmička si během týdenního soužití říkala v průměru o 13 až 15 litrů, což není zas tak zlé. Zvláště při zvážení jízdního stylu.

S cenou je to trochu komplikovanější. Pozitivní informací je, že hybrid i benzín koupíte za stejné peníze. Méně pozitivní je však skutečnost, že základní varianta Luxury startuje na částce 2 790 000 Kč. Vrcholné provedení Sport+ pak vyjde na 3 130 000 Kč.  Ani to však není konečná cena. Jako příplatková výbava se totiž nabízí záruka na 5 let nebo 160 000 km v ceně 49 900 Kč, Lexus Protect za 9 900 Kč a metalický lak dle výběru za 38 000 Kč. Základní barvou je černá, ovšem námi zkoušená Červená Burgundy za ten příplatek prostě stojí.