TEST: Toyota C-HR 1.8i Hybrid. Japonská X6ka na baterky

Toyota C-HR 1.8 Hybrid (2017) | foto: Roman Havlín

V druhé polovině roku 2016 si pro nás Toyota připravila odhalení nového kompaktního crossoveru s trošku matoucím označením C-HR. Právě název a vzhled jsou dva aspekty, kterými bude novinka budit rozruch ještě asi pěkně dlouho. V nabídce je sice i čistě benzinová verze, ovšem my jsme sáhli v rámci testu po hybridní variantě. Jak jezdí konkurent Nissanu Qashqai s atmosférickou jednaosmičkou a bateriemi v kufru?

Design

Předně je nutno říci, že rozměrově je Toyota C-HR pomyslným středem mezi modely Auris a RAV4. Může za to délka 4 360 mm, šířka 1 795 mm a výška 1 565 mm. My však testujeme verzi Hybrid, která má v základu o deset milimetrů nižší světlou výšku. Tabulkové hodnoty ale nejsou ničím podstatným, jelikož až živý pohled na vůz odhalí, jak moc je tenhle stroj extravagantní.

Toyota C-HR 1.8 Hybrid (2017) | foto: Roman Havlín

Sice rádi zmiňujeme, že hlavně produkty automobilové značky DS jsou snad nejvíce nápadnými auty současné masové produkce, jenže po příchodu Toyoty C-HR se vše mění. Nebojíme se uvést, že tohle vypadá jak o něco menší japonské BMW X6 s logem Toyoty. Ostře řezaná záď, mohutné boky a zkosené zadní okno, skrze které toho bohužel moc neuvidíte.

A čistě pro zajímavost, víte, co zkratka C-HR znamená? Sami Japonci to totiž nevědí, podle zdrojů přímo z vedení se nejčastěji uvádí označení Coupé High Rider anebo také Compact Hybrid Revolution. Je tak čistě na vás, jak si zkratku vozu přeberete, faktem zůstává, že tohle se minimálně po vizuální stránce povedlo.

Interiér

Kdo bude mít tu čest usednout do kabiny Toyoty C-HR, hned ho zaujme všude možně umístěné čalounění s motivem diamantu. Tedy alespoň podle Toyoty to má být diamant, podle nás je to spíše lichoběžník. Najdeme jej naprosto všude, na stropě, ve dveřích, i okolo tlačítek na středovém tunelu. Líbí se nám decentní displej klimatizace s příjemným modrým podsvícením a přes celou palubní desku táhnoucí se výrazná modrá lišta občas vypadala, že snad dokáže svítit i v noci.

Technické nadšence potěší obří dotyková obrazovka multimediálního systému Toyota Touch 2. Ta je podle náš možná až moc vystouplá a báli bychom se, aby se jí nepokusil nějaký méně inteligentní nenechavec odcizit. Její osmi palcová úhlopříčka určitě neurazí a jen reakce na dotek by mohla být o něco rychlejší. Změnu by potřeboval i navigační systém, jenž je lehce zmatený a jeho ovládání vyžaduje delší cvik.

Toyota C-HR 1.8 Hybrid (2017) | foto: Roman Havlín

A jak se vlastně v japonské hybridní stylovce jezdí? Co se týče pozice za volantem, ta může osobám s výškou okolo 185 cm přijít až moc vysoká, navíc jim nad hlavou v tu chvíli zbude jen okolo tří centimetrů místa. Jinak je vpředu místa dostatek, takže nehrozí, že se zde dva rozměrnější cestující budou tlačit lokty. Dost nás překvapilo, že navzdory klesající linii střechy se stejně vysoký pasažér posadí i dozadu. Když tedy pomineme fakt, že by jeho kolena prakticky narážela do předních sedadel, nemáme větších výhrad. Je však nutno dodat, že sám výrobce doporučuje C-HR především pro mladé páry, pro rodinu je vhodnější větší RAV4 nebo Avensis.

Dost jsme se divili při zjištění, že do hybridní Toyoty se ve standardu dodávají sportovní sedadla. Ta mají dle našeho vkusu dostatečné boční vedení a kdyby měla o něco delší sedák, pak bychom jim dali slušnou známku. Naopak tvar karoserie je sice sportovní, ovšem výhled vzad je díky tomu značně omezený. Z toho důvodu je C-HR standardně vybaveno zadní parkovací kamerou. Je také potřeba počítat s tím, že objem kufru v základu čítá pouhých 377 litrů. To není moc, ale když vezmete v potaz, že Toyota někam musela schovat baterie, rázem se není čemu divit.

Motorizace

Kdo by chtěl zakoupit Toyotu C-HR, má na výběr mezi dvěma pohonnými jednotkami. Rovnou však zapomeňte na naftové motory, ty nikdy nepřijdou, jelikož od toho je tady verze hybrid. V tabulkách výrobce je uvedena benzinová čtyřválcová dvanáctistovka s turbem a dále atmosférická jednaosmička. První zmíněná varianta může pracovat s pohonem předních kol a manuálním řazením, popřípadě s automatickou převodovkou typu CVT a pohonem všech kol.

Nás se ale týká druhá motorizace, tedy atmosféricky plněný motor s objemem 1.8litru v kombinaci s elektromotorem. Tahle kombinace nabízí pohon přední nápravy, výkon 90 kW a 142 Nm točivého momentu a počítat musíte výhradně s automatickou převodovku CVT. Musíme však říci, že v rámci ekologie Toyota myslela snad na vše a tudíž se dá s plně nabitými bateriemi a lehkou nohou na plynu proplout kratší ranní městskou kolonou čistě na elektřinu. Je však nutné pečlivě pracovat s pedálem plynu a nepřekročit rychlost 50 km/h. Poté se totiž aktivuje benzinová jednotka.

Toyota C-HR 1.8 Hybrid (2017) | foto: Roman Havlín

Tohle hold není žádný sportovní vůz a tak by se sportovněji naladění řidiči měli raději dívat po klasické C-HR s oturbenou jednadvojkou. Jízda s hybridem totiž není nikterak moc zábavná. V první řadě je potřeba v maximální možné míře dobíjet baterie. Auto to provádí jak díky práci motoru, ale také při brzdění. Poslední možností je maximální možné brzdění motorem, kterého dosáhnete posunutím voliče převodovky na písmeno B. Jednou jsme dokonce zkusili prudký táhlý sjezd v jedné části Prahy a nestačili jsme se divit, na "béčko" se C-HR skoro zastavilo na místě! Na druhou stranu se ale během chvíle dobily baterie na maximum.

Někteří z vás jistě pečlivě hledají údaj o spotřebě, kterého jsme během jednoho týdne testu dosáhli. No, sami jsme byli překvapeni. Čtvrtá generace hybridní soustavy nám ukázala, že slovo hybrid není pořád ještě tak kouzelné. Ačkoliv Toyota slibuje 3,9 litru na 100 km, my jsme dosáhli 5,6 litru. Přitom jsme se snažili jezdit nadmíru úsporně, hráli jsme si s jízdními režimy a pravidelně dobíjeli akumulátory. Ve výsledku by se k této hranici dostalo i klasické vozidlo s naftovým motorem, jenže doba jde kupředu a hybridy postupem času vytlačí klasická auta se spalovacími motory.

Dost nás C-HR překvapilo svými jízdními vlastnostmi. Oproti některým klasickým modelům světoznámých značek se totiž Toyota opravdu vyznamenala a vytvořila nadmíru komfortní a ovladatelné auto! Ke všemu přispívá nízké těžiště, propracovaná zadní náprava a být zde více výkonu, tak máme dojem, že řídíme klasický osobák než svalnatý crossover. Nerovnosti jsou pro podvozek C-HR celkem nezajímavým faktem, musíte potkat vážně velký poklop od kanálu nebo výmol, aby se v kabině ozvala drtivá rána od kol. Odhlučnění podvozku si od nás zasloužilo známku jedna mínus a nevzpomínáme si, kdy naposledy jsme řídili konkurenční crossover, jenž by jel stejně komfortně.

Závěr

Pár slov na závěr? Je to hustý! Asi takhle nějak se dá Toyota C-HR popsat. Japonský nováček totiž přichází s divokou elegantní karoserií, bohatou výbavou, příjemně naladěným podvozkem a ani hybridní verze se nenechala zostudit. Co na tom, že ve výsledku dosáhnete spotřeby, kterou nabídne i obyčejná trojková Octavie v naftě, tohle je výjimečné auto a už jen pocit, že jedete městem v luxusně vypadající stylovce a nikdo přitom neslyší motor, se zkrátka počítá. V rámci divokého vzhledu pak ale neuvidíte to, co se děje za vámi a dynamicky založené řidiče bude otravovat fakt, že "ta Toyota prostě zas tak moc nejede". Nová Toyota C-HR však nemá žádnou větší chybu.

Celkové hodnocení: 92 %

Základní cena vozu: 674 900 Kč

Cena testované verze:  803 400 Kč

KLADY

- nezaměnitelný design

- kvalitně zpracovaný interiér

- bezpečnostní výbava

- komfortní podvozek

- přijatelná spotřeba

ZÁPORY

- špatný výhled vzad

- kratší sedáky vpředu

- pro někoho podprůměrná dynamika

Pohonná jednotka
Objem motoru: 1798 cm3
Převodovka: automatická CVT
Palivo: benzin
Nejvyšší výkon: 90 kW při 5200 ot./min
Největší točivý moment: 142 Nm při 3600 ot./min
Zrychlení z 0 na 100 km/h: 11 sekund
Nejvyšší maximální rychlost: 170 km/h
Rozměry
Délka x šířka x výška: 4360 x 1795 x 1555 mm
Rozvor: 2640 mm
Objem kufru: 372 litrů
Objem palivové nádrže: 43 litrů

Doporučit článek

Diskuze:

Počet příspěvků: 0 Přidejte vlastní názor…

Další zprávy