To jsme zjišťovali cestou do Chorvatska, typické dovolenkové destinace, kam každoročně míří na půl milionu českých turistů. Cíle jsme si dali relativně skromné – západní pobřeží istrijského poloostrova.
Zpoždění nabíráme hned za Prahou
Na cestu vyrážíme v úterý dopoledne prakticky ihned od dealera Subaru a s novým Outbackem se tak seznamujeme za běhu. Ideální posaz nacházíme okamžitě a ovládání základních funkcí je naštěstí natolik intuitivní, abychom už po opuštění hranic Prahy mohli prohlásit, že jedeme my s autem a nikoliv auto s námi. Kolonou před omezením na 28. kilometru dálnice D1 se posouváme hlemýždím tempem a přichází tak první příležitost vyzkoušet adaptivní tempomat systému EyeSight, který slibuje automatické zastavení a po odsouhlasení tlačítkem na volantu i rozjezdy. Nastavujeme tedy minimálních 30 km/h, dvousekundový odstup a necháme subaru dělat, co umí.
Počáteční nedůvěra v atypické technologické řešení (viz. náš dřívější článek) se rychle rozplývá, a zatímco subaru popojíždí po dálnici a poslušně následuje auto před námi, všímám si detailů zcela nového interiéru. Co do funkčnosti nebo vzhledu mu nelze vytknout nic podstatného. Volant se příjemně drží a tlačítka jsou povětšinou dobře přístupná. Zvyknout si je třeba na přepínání počítače uprostřed přístrojového štítu trojicí tlačítek vespod volantu a také na tlačítko TRIP umístěné na palubní desce vlevo pod volantem, na které bohužel není vidět a navíc postrádá podsvětlení. Palubka oděná do měkčených plastů je ale jinak přehledná. Moderní vzhled zajišťuje i infotainment Starlink v klavírním laku a stříbrná lišta táhnoucí se vodorovně celým interiérem. Také odkládacích prostorů je dostatek, ale na velkou PETku do dveří bohužel zapomeňte. Naopak chválíme dvojici nabíjecích autozásuvek. Jedna je umístěna v loketní opěrce (navíc s šikovným vybráním pro vedení kabelu ven) a druhá v přihrádce před voličem automatu.
U poslední čerpačky v ČR netankujte!
S půlhodinovým zpožděním se opět rozjíždíme a spotřeba do té chvíle atakuje hranici devíti litrů. Kam až poklesne? Tipuji šest a půl. Nasazujeme klidnější tempo kolem 115 km/h a komfortně přelétáváme schodovitými dilatacemi na zatím neopravených úsecích dé jedničky. V Brně otáčíme na jih a na předposlední pumpě v ČR Benzina u vesničky Bavory děláme po třech hodinách jízdy první pauzu. Protože devítieurovou rakouskou vinětu jsme zakoupili v jedné z pražských směnáren za rozumných 260 Kč, čeká nás pouze tankování. Šedesátilitrovou nádrž Outbacka plníme po hrdlo 25,5 litry nafty po 32,90 Kč/l a pohledem na počítač zjišťujeme, že po ujetých 239 km spotřeba poklesla na 5,5 litru a dojezd se v tu chvíli chlubí parádním číslem 1210 km. Před námi je ale průjezd Vídní i slovinskými kopečky, a tak svůj o litr vyšší finální odhad neměním.
Míjíme oblíbenou poslední čerpačku Agip Mikulov s cenou nafty 36,90 Kč/l a pokračujeme do Rakouska. Po přejezdu hranic oceňuji Starlink, který ihned informuje o povolených rychlostech, povinné výbavě a hladině tolerance alkoholu v nové zemi. Na sloupech nesčetněkrát čteme „JA A5“ vyzívající k dostavbě dálnice do Brna a Vídní projíždíme kolem 15. hodiny prakticky bez zastavení. Na A2 provoz i tlaky tělesných potřeb zesilují, a tak po hodině a půl děláme další přestávku na odpočívce u Eni v blízkosti Loipersdorf im Burgenland. Bezplatné toalety však postupně mizí, a tak se připravte na turnikety a půl eura, ať už máte problém malý, nebo velký.
Po sedmnácté hodině projíždíme Štýrským Hradcem a 5 km před slovinskými hranicemi zastavujeme potřetí. Na počitadle máme 551 km a za vnitřní zrcátko lepíme vedle rakouské viněty i její slovinskou 15 eurovou kolegyni, kterou jsme rovněž koupili s předstihem. Pozor ale na její platnost, na rozdíl od desetidenní rakouské platí pouze 7 dnů a jedete-li tradičně od soboty do soboty, budete nuceni pořídit měsíční za 30 eur.
Praha - Umag za 5,5 litru
První dilema přichází před Lublaní. Zatímco navigace v subaru, jejíž hlasové pokyny někdy malinko zaspí, nás chce vést dál po E57 a jižně od města po A1, sekundární Waze v mobilu doporučuje severní obchvat H3 a dále na E61. Volíme zlatou střední cestu a jedeme sightseeing skrz slovinské hlavní město, které svými 280 tisíci obyvateli metropoli rozhodně nepřipomíná a jedná se o zvláštní punc malebnosti a architektonické nenásilnosti, k jehož poznání pouhá projížďka rozhodně nestačí a rozhodně doporučujeme delší zastávku.
Nás ale tlačí čas, proto míříme na Koper a dále na Umag, k našemu dnešnímu cíli. V Koperu opouštíme dálnici a po dvouproudé silnici E751 směřujeme k chorvatským hranicím. Tam přijíždíme přesně ve 21 hod. a dnes poprvé narychlo lovíme osobní doklady ke kontrole chorvatskými celníky. Není divu, Chorvatsko prozatím není v Schengenu, byť ke vstupu postačí občanské průkazy. Po třech kilometrech se silnice rozšiřuje v dálnici. My však sjíždíme k pobřeží a za dalších 8 kilometrů jsme v cíli. Na počitadle 831 kilometrů, a pokud jde o apetit, ukazuje se, že jsem Outbacka podcenil. Počítač ukazuje od Mikulova neměnných 5,5 litru/100 kilometrů, což je na takto prostorné kombi s pohonem všech kol, automatickou převodovkou a světlostí 200 mm skutečně obdivuhodné číslo. Vyjádřeno finančně to dělá přibližně 1500 Kč.
Ubytování máme zajištěno v soukromém dvoulůžkovém studiovém apartmánu sotva 5 minut chůze od centra města. Za 47,5 EUR/noc nechybí nic podstatného a v hlavní sezóně jde o akceptovatelnou nabídku. Výhodou je také možnost flexibilní volby příjezdu a odjezdu bez omezení týdenních turnusů. Kolmé parkování z úzké uličky do ještě užšího stání je větší výzvou, než jsem po jedenácti hodinách za volantem téměř 5 metrů dlouhého a 2 metry širokého subaru schopný za šera na první pokus bez senzorů zvládnout, velký rejd a parkovací kamera se solidním rozlišením jsou však mými pomocníky a na druhý pokus se Outback ukládá ke spánku.
Druhý den ráno zběžně kontroluji auto a poprvé si detailně všímám jeho vnějšího designu. Na rozdíl od předchozí generace emocemi nehýří a to je možná dobře. Ta minulá totiž v Evropě vyvolávala pocity spíše negativní, hlavně pokud šlo o vystouplé lemy blatníků. Pátý Outback sice zachovává základní kontury, vyhlazenými vráskami se ovšem odkazuje na oblíbenou třetí generaci z roku 2003, což společně s přesunem zpětných zrcátek na samostatné stopky a zadními svítilnami s LED technologií nelze než kvitovat s povděkem. Trochu zamrzí, že jako denní svícení slouží mlhovky a nikoliv pás ve tvaru U uvnitř hlavních reflektorů, který svítí až moc slabě a jeho úkolem je pouze zajistit obrysové osvětlení. Osobně také nejsem příznivcem myšlenky odlišné identity napříč modelovou řadou, kdy nebýt znaku plejád, jen obtížně byste zepředu BRZ, XV, Forestera a Outbacka přiřadili jednomu výrobci.
Do Puly a zpět? Vyhněte se dálnici
Asi největším historickým lákadlem Istrie je antický amfiteátr v Pule, jehož vznik se datuje už k přelomu letopočtů a dnes patří mezi šest nejzachovalejších staveb svého druhu na světě. Proti parkování za 4 kuny na hodinu doslova pár kroků od „baby kolosea“ i samotného centra města nemám výhrady. Vzhledem k tomu, že velkou část arény lze prohlédnout i z vnějšku, je ale vstupné 40 kun spíše vyšší. Cestu do Puly i zpět volíme po místních silnicích. Ušetříme na mýtném za dálnice a osm desítek kilometrů dlouhá cesta je jen o půlhodinku delší.
Zaujala nás vesnička Sveti Lovreč, která svou architekturou i okolím výrazně připomíná toskánský venkov. Kolem poledne nás ale přivítaly jen liduprázdné uličky a zavřené okenice. Není divu, teplota ve stínu se šplhá na 39 stupňů a soudě dle vyprahlých vodních nádrží a skomírajícího travního porostu nejsme jediní, kdo se letos potýká s nedostatkem vláhy. V tu chvíli oceňuji klimatizaci nového Outbacka, které nechybí efektivita a zároveň se nás nesnaží odfouknout ledovým vzduchem, což, pokud si dobře pamatuji, byla slabina hlavně minulé generace Imprezy a Forestera. Za pozornost stojí i vinicemi a olivovými háji obklopená starobylá obec Bale s úzkými uličkami dlážděnými tři stovky let starými kameny. Kolem goticko-renesančního hradu se vinou v kruhu dvě řady domů, které dodávají Bale neopakovatelnou atmosféru.
Projíždíme kolem Limského zálivu, což není nic jiného než zatopené krasové útvary a nejedná se tedy o fjord v pravém slova smyslu. U silnice vidíme dřevěnou rozhlednu s volným vstupem. Po zastavení zjišťujeme krutou pravdu. Nějakých šest nebo sedm stánkařů se navzájem překřikuje a vábí turisty, kteří by se bez provizorní dřevěné konstrukce s několika seschlými schody rozhodně zastavovat neobtěžovali. Míříme do Poreče, letoviska, které si i přes vysoké počty turistů zachovává kousek své malebnost a přívětivosti. Nenechejte se zlákat komercí a vyhraďte si čas na návštěvu Eufraziovy baziliky ze šestého století, která je dnes zapsána na seznam UNESCO. Vstupné činí opodstatněných 40 kun. Po setmění se vracíme zpět do Umagu. Venkovské silnice svou kvalitou mnohde připomínají ty naše, a tak vzdáleně děkuji do Japonska za sladění tlumičů a pružin, které je tradičně následováníhodné. Pravda, podvozek by mohl být hlavně v nižších rychlostech ještě o chlup měkčí, co do celkového komfortu mu ale nelze vytknout téměř nic. Na počitadle Outbacka přibyly na istrijských okreskách další dvě stovky kilometrů s průměrnou spotřebou lehce pod sedmi litry.
Pozor na sobotní kolony!
Další dva dny subaru i my odpočíváme a na cestu do vlasti se vydáváme v sobotu po deváté hodině ranní. Před odjezdem tankujeme do plna 49 litrů a pro jistotu volíme kvalitnější naftu Eurodiesel BS class u místní čerpačky INA za rozumných 9,16 kun/l (cca. 33,40 Kč/l, tj. 1640 Kč). Kolonu před chorvatsko-slovinskými hranicemi se nám daří z části objet, a do fronty se řadíme asi 2 km před celnicí. Po slabé čtvrthodince, během které opět prověřuji EyeSight, pokračujeme dál do Koperu a v duchu litujeme výletníky, kteří na svoji dovolenou teprve míří. Kolona na opačné straně hranic směrem do Chorvatska totiž v tu chvíli dosahuje více než deseti kilometrů.
V Koperu pokračujeme jinou cestou, než jakou jsme přijeli, a míříme na krátkou „čumendu“ do italského Terstu. Tam potkáváme na parkovišti místního amico s předchozím Outbackem a přesvědčujeme se, že italské řidiče předchází jejich pověst. Kdo netroubí, prohrává. Specialitou jsou všudypřítomné skútry a není žádnou výjimkou, že vás dva předjíždí zleva, dva zprava, před vámi si prohodí strany a zmizí do postranních uliček. V tu chvíli tajně doufám, že EyeSight pamatuje i na tyto situace. V Terstu také shodou okolností kotví s délkou takřka tří set metrů jedny z největších výletních lodí Queen Victoria a Costa Mediterranea. Poté, co jsme byli z jinak liduprázdné restaurace na pobřeží slušně vypovězeni, protože chceme pouze pití bez jídla, opouštíme přístav a s ním i Itálii. Na hranicích se Slovinskem nenajdeme ani živáčka a projíždíme bez zastavení, což nás vzhledem k událostem posledních měsíců překvapuje. U Koziny se napojujeme na A1, pokračujeme k Lublani, kde otáčíme doleva na Villach a míříme k Salzburgu. Potřeba krátkého odpočinku a protáhnutí končetin přichází ve chvíli, kdy dálniční poutač nabádá k návštěvě baziliky ve vesnici Brezje v podhůří slovinského národního parku Triglav. Brezje sotva kilometr od dálnice nás překvapuje odpočinkovou atmosférou i dobrou restaurací.
Na pár chvil i běžcem do vrchu
V 16 hodin platíme 7 EUR za necelých 8 km dlouhý dálniční tunel Karawanken, v jehož polovině překračujeme hranice do Rakouska. Míjíme Villach a pokračujeme po tauernské dálnici A10 k tunelům Katschberg a Tauern. Za průjezd obou zaplatíte 11 EUR, za jeden z nich 5,5 EUR. Netlačí-li vás čas, je možné oba tunely objet prakticky se stejným kilometrovým nájezdem, byť za cenu výrazného převýšení. Ano, tušíte správně, u Rennweg am Katschberg opouštíme autobahn a stoupáme strmě vzhůru k lyžařskému středisku Katschberghöhe. Během 3,5 km vystoupáme o 500 metrů a následuje neméně adrenalinový sjezd k Sankt Michael im Lungau, kde poprvé aktivně využívám pádel pod volantem Outbacka a abych odlehčil brzdám, manuálně podřazuji až na dvojku. Lineartronic je sice i v automatickém režimu natolik inteligentní, aby v klesáních dokázal lehce zvyšovat otáčky motoru a zabraňovat zrychlování, na alpské kopce je ale jeho mozek krátký. Brzdy drží, nesmrdí, a tak odbočujeme vpravo a rozhodujeme se vyhnout i Tauernskému tunelu.
Objíždíme vrchol dvouapůltisícového Speierecku, krátce zastavujeme u hradu Moosham a pozvolna stoupáme ke skiareálu Obertauern ve výšce 1748 m nad mořem. Byť k tomu automat a diesel s pouze dostatečným výkonem nevybízí, nechávám se unést širokými a přehlednými silničkami s mnoha táhlými oblouky a s pocitem úlevy zjišťuji, že Outback je ve skrytu duše pořád pravé řidičské subaru. Skoro mám pocit (a není to u plejád poprvé), že čím víc na auto tlačím, tím lépe funguje. Zatímco při rozvážné jízdě bych ocenil tlumení naladěné o chlup měkčeji (rozhodně ale není nepohodlné), beru-li auto pořádně „do teplejch“, libuji si nad ukázkovými přenosy hmotnosti i přesným řízením s přirozeným odporem.
A když přijdou ke slovu ostřejší zatáčky, odhaluji i nečekanou ochotu otáčení kolem apexu podpořenou stálým pohonem všech kol s variabilním rozdělováním točivého momentu mezi obě nápravy, strmým převodem řízení i systémem přibržďování vnitřního kola Active Torque Vectoring. Dokonce ani nové silničtější pneumatiky Yokohama Geolander G98 už tolik neprotestují a v zatáčkách drží daleko lépe než gumy stejného výrobce obuté na minulé gerenaci. Lineartronic sice při větším sešlápnutí pedálu akcelerátoru naservíruje sedm virtuálních převodových stupňů, jenže než se kužely v jeho nitru přeskládají do správného poměru, jste už dávno ze zatáčky venku. Přepínám tedy převodovku do manuálního módu a zasněně uvažuji, že práce s řadičkou by v tu chvíli přinesla průzračnější zábavu. Jenže manuální skříně jsou pro Outbacka pasé. V ceníku sice figurují, leč jejich dosavadní prodeje by se daly spočítat na prstech jedné ruky zasloužilého pracovníka cirkulárky. Ve zkušebních flotilách dealerů byste ho hledali marně a lze jej pořídit pouze formou individuální objednávky do výroby. Není divu, s manuální převodovkou si totiž nerozumí systém Eyesight, hlavní chlouba páté generace, a objektivně vzato lze „cévétéčku“ vytknout opravdu jen máloco.
U Schartelhofenu se znovu napojujeme na A10 a pokračujeme na Salzburg. Sotva dorážíme, nad město se nasouvají zlověstně černá mračna a začíná intenzivně pršet. Původní plán přenocování v kempu nedaleko Salzburgringu tedy bere brzy za své a společně se západem slunce míříme k českým hranicím. Až do Linze soupeříme s postupující bouřkovou oblačností a co chvíli vítězí tu Outback, tu kovadlinové cumulonimby. Místy kvůli slabé viditelnosti zpomalujeme až úroveň sedmdesátkou se sunoucích kamionů a překvapuje mě, že stereo kamery za čelním sklem jsou stále schopny rozpoznat před námi jedoucí auta i dálniční vodorovné značení. U Freistadtu, kde se tradičně stály dlouhé kolony, kvitujeme vloni na podzim zprovozněný obchvat. S půlnocí překračujeme české hranice, za nimiž nás okamžitě zastavuje policejní hlídka na běžnou silniční kontrolu. Říkáme si, že v Českých Budějovicích by chtěl žít každý, a tak po nezbytných procedurách míříme právě tam, kde v místní zrekonstruované ubytovně získáváme po krátkém přemlouvání nocleh za 200 Kč/osobu pod podmínkou check-outu do osmé hodiny ranní. Mnoho možností po šestnácti hodinách za volantem nemáme a jsme rádi za azyl.
V neděli nad ránem opouštíme Budějovice a okružní cestu zakončujeme triádou oblíbených destinací jižních Čech – zámku Hluboká, Vodňan a Písku a litujeme, že nemáme pár dní navíc. Patnáct kilometrů před hranicemi Prahy poprvé Outback rozsvěcí hladové oko a Starlink nabízí cesty k nejbližším čerpačkám. Zpět do Prahy dojíždíme po celkových 1980 km spotřeba navzdory častějším zastávkám, náročným stoupáním na Katschberghöhe a Obertauern stoupla jen nepatrně na 5,9 l/100 km. Upřesním, že v autě cestovaly dvě osoby a zavazadelník o základním objemu průměrných 512 litrů přetékal paštikami a řízky.
Radost kazí krátké sedáky a absence parkovacích čidel
Namítnete, že Passat Alltrack by zvládl cestu ještě úsporněji a Volvo XC70 zase komfortněji? Možná, jenže alltracka byste při nejbližším výletu mimo silnice pověsili za břicho a nahánění těžkotonážního volva po zakroucených alpských serpentinách byste se nejspíš vzdali dobrovolně. Nový Outback ukázal, že je skvělým univerzálem, ovšem nikoliv bez chyb. Chybí parkovací senzory, samostmívací zrcátko, přední sedáky má o 5 cm delší i nová Fabia, obrazovka Starlinku se někdy docela leskne a rychlost systému by si zasloužila vylepšení, stejně jako počet dostupných aplikací. Na rozdíl od Forestera také nejsou kryté prahy, takže po výletu mimo silnici si umažete nohavice. Jenže pozitiv, a to i těch drobných, které zpříjemňují každodenní soužití, je mnohem víc. Za všechny jmenujme třeba automatický dojezd u všech oken, možnost vrácení vysílání rádia o pár sekund nazpět, nebo sekundární funkce systému Eyesight, které informují o tom, že se auto před Vámi rozjelo i tehdy, nemáte-li aktivovaný tempomat. Poprvé lze také kombinovat navigaci s jiným než koženým čalouněním.
Nový Outback napravuje chyby čtvrté generace a těžko najdete na trhu auto, které by bylo stejně prostorné a stejně dobré v terénu, ve městě, na okreskách, anebo na dlouhých dálničních štrekách po Evropě a jehož řízení by Vás tolik bavilo a uspokojovalo. Stále ovšem chybí některé komfortní prvky výbavy a silnější motory. Chcete-li jej využít i jinak než jako vytrvalostního maratonce na dlouhé vzdálenosti, ke 110 kW pod kapotou byste další 30 nebo 40 jenom uvítali.
Kudy jsme jeli:
Praha – Brno – Vídeň – Graz – Lublaň – Koper – Umag – Sveti Lovreč – Pula – Bale – Rovinj – Poreč – Umag – Terst – Lublaň – Brezje – Villach – Katschberghöhe - Sankt Michael im Lungau – Mauterndorf – Moosham – Obertauern – Salzburg – Linz – České Budějovice – Hluboká nad Vltavou – Vodňany – Písek – Praha
Kolik jsme ujeli:
1980 km s průměrnou spotřebou 5,9 l nafty na 100 km
Kolik jsme utratili za cestu:
- dálniční známka Rakousko (10 dní) 9 EUR
- dálniční známka Slovinsko (7 dní) 15 EUR
- spotřeba nafty 117 litrů – cca. 3 900 Kč
- mýto v tunelu Karawanken – 7 EUR
- celkem cca. 4 750 Kč
Celkové hodnocení vozu: 90 %
Základní cena vozu: 939 000 Kč (Outback 2.5i Active Lineartronic)
Cena testované verze: 1 079 000 Kč (Outback 2.0D Comfort Navi Lineartronic)
Příplatky: Barva karoserie jiná než červená perleť: 12 000 Kč
Celková cena vč. příplatků: 1 091 000 Kč
KLADY
+ univerzálnost a prostornost
+ při klidné jízdě nečekaně úsporný motor
+ skvělé jízdní vlastnosti a komfort
+ bohatá výbava
+ uživatelsky přívětivá převodovka Lineartronic
+ zbytečně neobtěžující EyeSight
+ konečně konkurenceschopný Starlink
ZÁPORY
- absence parkovacích čidel (lze objednat dodatečně jako součást příslušenství)
- motor s pouze dostatečným výkonem
- krátké přední sedáky
- chybí samostmívací zrcátko
- výdechy ventilace pro zadní cestující jen u nejvyšší výbavy Sport
Motorizace
Naftový přeplňovaný čtyřválec typu boxer
objem: 1998 cm3
nejvyšší výkon: 110 kW (150 k) při 3600 ot/min.
největší točivý moment: 350 Nm při 1600-2400 ot/min.
Jízdní výkony
nejvyšší maximální rychlost: 192 km/h
zrychlení 0-100 km/h: 9,9 sekundy
spotřeba dle výrobce (město/mimo/kombinovaná): 7,5 l / 5,3 l / 6,1 l
objem palivové nádrže: 60 litrů