Autem se na dovolenou vydá každoročně až 40 procent Evropanů. Důvody jsou různé, nejčastěji však jde o míru flexibility a volnosti, jakou s vlastním vozem máte. Vyrazit na dlouhou cestu na čtyřech kolech s sebou nese ale i mnohá rizika, která se ale často podceňují. Co tedy dělat, abyste do cílové destinace dojeli ve zdraví? Základem určitě je detailně si prostudovat trasu, zjistit ceny dálničních známek či mýtného. Předejdete tím neočekávanému stresu, kdy se před Vámi najednou objeví modré majáčky policejního vozu. V neposlední řadě pak samozřejmě můžete ušetřit peněženku od zbytečného odlehčení.
Před jízdou je také nezbytně nutné zkontrolovat stav vozu. Například až 78 procent řidičů jezdí podle Bridgestonu na minimálně jedné podhuštěné pneumatice. To přitom ohrožuje bezpečnost, ale také zvyšuje spotřebu. Před jízdou je tedy vhodné zkontrolovat tlak na studené pneumatice, každá automobilka má přitom hodnoty malinko odlišné. U plně naloženého vozu je třeba tlak o něco zvýšit. Dobré také není jezdit v létě na zimních pneumatikách, letní mají potom minimálně povolenou hloubku dezénu 1,6 milimetru. Jak tuto hodnotu zjistit? Nejsnadnější je použít speciální měřič hloubky dezénu, případně se řídit integrovaným ukazatelem opotřebení na vnějším okraji pneumatiky. Jsou-li ukazatele opotřebení v jedné rovině s vnějším okrajem pneumatiky, je čas gumu vyměnit. Použít lze také jednoeurovou minci, pokud je u ní vidět žlutý okraj, opět je čas na výměnu.
Relativně zřejmá je nutnost před odjezdem zkontrolovat stavy motorového oleje, chladicí kapaliny a náplně do ostřikovačů. Doporučujeme rovněž prohlédnout stírací lišty a pokud tvoří na skle proužky či se skla příliš nedotýkají, pak je vyměnit. Jako ve filmu Vrchní prchni můžete zjistit stav osvětlení automobilu. Mějte také na paměti, že některé evropské státy vyžadují denní svícení. Nová auta mají speciální světla, někdy i LED diodová, starší kusy ale musí využívat běžné reflektory. O povinné výbavě v nejrůznějších evropských státech jsme již informovali, občas se zapomíná na fakt, že někde je nutné mít reflexní vestu pro všechny cestující ve voze, nikoliv jen pro řidiče.
Od technického stavu vozu se můžeme přesunout k řidiči, jehož pozice za volantem patří také do základů bezpečné jízdy. Sedadlo by mělo být v takové poloze, aby řidič i při plně prošlápnutém pedálu spojky mohl ještě lehce pokrčit koleno. Správná výška sedáku je taková, kdy mezi stropem a temenem hlavy zbývá zhruba místo na pěst. Pro kontrolu správné pozice za volantem pak poslouží další jednoduché pravidlo – v uvolněné poloze a s rameny u opěradla musí být řidič schopen položit zápěstí na horní část věnce volantu. Opěrka hlavy by měla být co možná nejblíže za hlavou a její horní hrana potom ve výši temene hlavy nebo lehce nad ním. K sedadlu patří i bezpečnostní pás, jehož výška horního uchycení by měla být spíše níže než výše tak, aby pás šel přes rameno, nikoliv kolem krku.
Zásady bezpečného usazení by měli dodržovat i další členové posádky. Například dítě do 150 centimetrů a 36 kilogramů musí být umístěno v sedačce. Pokud je autosedačka vpředu proti směru jízdy, znamená to nutnost vypnutí airbagu a přizpůsobení výšky pásu. Existují i posměrné sedačky, v jejich případě je doporučeno airbag aktivovat. Další rizikovou skupinou jsou těhotné ženy, mezi nimiž převládá mýtus, že bezpečností pás může ublížit nenarozenému dítěti. Samozřejmě tomu tak není, pás v případě nehody ochrání matku i dítě. Doporučuje se však, aby spodní popruh bezpečnostního pásu vedl co nejhlouběji pod břichem, popruh vedoucí šikmo vzhůru pak musí směřovat vedle břicha a procházet středem hrudníku. Pás však nesmí sklouznout z ramene. Sedí-li těhotná žena na sedadle spolujezdce vpředu, může být posunuté dále dozadu, což umožní optimální funkci airbagu. Pokud těhotná žena sama řídí, mezi břichem a volantem musí zůstat více prostoru.
Vedle cestujících je třeba věnovat se také uložení nákladu. Nejtěžší předměty, kufry nebo velké tašky patří co nejblíže zadním opěradlům, protože tím pádem nejméně ovlivní celkové vyvážení auta. Až na těžší předměty je vhodné pokládat deky a veškerá lehčí zavazadla. Pro maximální bezpečnost je doporučeno náklad ještě zajistit, například síťovým programem, který některé značky nabízejí v rámci originálního příslušenství. Na plato zavazadelníku patří pouze lehké předměty jako polštář nebo časopis, nikdy ale ne voda či fotoaparát. Stejně jako v případě kufru je třeba dbát o uchycení předmětů také v interiéru. Při nehodě totiž často způsobí těžká zranění právě neuchycený náklad. A pokud už třeba tašku nemůžete dát do kufru, je lepší ji uložit do prostoru pro nohy, nikdy ne přímo na sedadlo. Stejně jako pro náklad a pasažéry už dnes existují zádržné systémy především pro větší psy. Menší mazlíčky lze převážet v boxech, ty je ale dobré umístit na podlahu.
Důležité je také dodržovat rychlostní limity, pitný režim a mít u sebe sluneční brýle. Na některých dálničních úsecích je pak také třeba obrnit se trpělivostí. Možná si říkáte, že tyto rady jsou naprosto zřejmé a vlastně každý se učí už v autoškole. Jenomže právě tyto základní úkony jsou často těmi, na než v praxi nejvíce zapomínáme. Přitom většina z nich může na dlouhých cestách po Evropě zabránit nehodě. I proto je tyto, jinak zřejmé úkony, čas od času připomenout.