Sovětský autokros zpočátku připomínal americkou soutěž Baja1000. Kruh o délce asi 10 kilometrů museli jezdci překonat deset až patnáctkrát. Závodníci se během jízdy museli potýkat s různými terénními nástrahami. Překonávali rokle, brody a všudypřítomné bláto. V prvních letech probíhal start ve stylu Le Mans. Po zahájení závodu řídíči běželi ke svým vozům, nastartovali a až poté se rozjeli po trati.
Mezi nejčastější závodní vozy se řadily GAZ-51, GAZ-52 a GAZ-53. Později přibyl i těžší nákladní automobil Zil-130, pro kterého záhy vznikla vlastní třída. V případě převrácení byl řidič chráněn silným ocelovým rámem namontovaným za kabinou. Na rámu bylo závodní číslo. Ta se nacházela též z boku na dveřích.
Autokros měl mezi diváky velikou oblibu. V dobách největší slávy bylo podél trati rozmístěno až 40 000 příznivců tohoto nevídaného soutěžního klání. V roce 1980 přišlo velké ochlazení. Na víně byl kritický článek v tehdejších novinách Pravda, s názvem "Proč kamióny létají?". Nákladní autokros byl shledán za škodlivý. Počet závodníků i diváků se snižoval, až byly nakonec závody zcela zakázané.
Po rozpadu SSSR byl zákaz zrušen a jezdí se do dnešních dnů. Většina závodníků i nadále používá stařičké náklaďáky GAZ a ZIL, jako v dobách jejich největší slávy.