Říká se, že automobily s hadem ve znaku se nekupují rozumem, ale srdcem a že každý správný petrolhead by někdy v životě měl mít Alfu Romeo. Proto jsem nevybíral žádné tuctové modely, ale dle mého názoru ty nejkrásnější, co u italské značky vyráběli.
Alfa Romeo 33 Stradale
Nádherná "placka" se světu ukázala 31. srpna 1967 a do roku 1969 se vyrobilo pouhých 8 kusů.
Prvnív vyrobený exemplář byl vyveden v rudě červené, doplněn o legendární čtyřlístek (Quadrifoglio verde), který je dodnes znakem pro vrcholné modely. Na trubkovém rámu byla karosérie z hliníku. Vůz dlouhý 397 cm a 171 cm široký byl neuvěřitelně nízký. Na výšku měl pouhých 99 cm. Malé rozměry a karoserie z hliníku se podepsaly na vynikající váze pouhých 700 kg. O pohon se staral uprostřed umístěný vidlicový osmiválec o obsahu pouhých 1995 ccm s mazáním se suchou skříní a olejovým chladičem. Motor dával 170 kw/231 koní při neskutečných 8800 ot./min. a přes šestistupňovou převodovku Colotti přenášel na zadní kola 200 N.m. Díky této pohonné jednotce se stal dokonce nejrychlejším sériovým vozem na světě. Dosahoval maximální rychlosti 260 km/h, stovku pokořil za 5,6 s. Není divu, že nedávno byl na prodej jeden z vyrobených kusů za závratnou částku přesahující 220 milionů korun.
Alfa Romeo Montreal
Studie vozu byla představena na světové výstavě Expo 1967 v kanadském Montrealu. Podle místa konání výstavy přišel ke svému jménu. Do produkce zamířil o tři roky později. Během následujících pěti let spatřilo světlo světa 3925 kusů.
Na délku měla Alfa 422 cm, šířka byla 167 cm a výška 120 cm, pohotovostní váha vozu dosahovala 1330 kg. K pohonu silácky působícího kupé s klasickou koncepcí sloužil motor odvozený od typu 33. Atmosférické V8 mělo obsah 2593 ccm a disponovalo 147 kw/200 k při 6500 ot. min. a 235 N.m. Dynamicky se kupé neztratí ani v dnešním světě. Maximální rychlost činí 229 km/h a zrychlení z nuly na sto proběhne za 7,4 s. Jen spotřeba je na dnešní dobu a "jen" 200 koní poněkud větší. Činí totiž průměrně 14 litrů na každých 100 ujetých kilometrů. Je ale jasné že za požitek jízdy stojí každá spálená kapka. Dnes se dají exempláře ve slušném stavu koupit za částku okolo 2 miliónů korun.
Alfa Romeo SZ
Modely SZ se vyráběly ve spolupráci s firmou Zagato, od toho pojmenování SZ (Sprint Zagato). Auto představené v roce 1989 v Ženevě se vyrábělo do roku 1991 a vzniklo jen 1036 kusů. V následujících třech letech vzniklo ještě 278 z něj odvozených roadsterů s označením RZ.
Alfa SZ je příbuzná s modelem 75. Má koncepci transaxle, tedy motor v přední části vozu a převodovkou umístěnou vzadu. Pohání ji vidlicový šestiválec o obsahu 2959 ccm, který umožňuje díky výkonu 154 kw/210 k a točivému momentu 245 N.m. dosahovat rychlosti 230 km/h a zrychlení 0-100 km/h za 7,5 s. Auto dlouhé 406 cm, široké 173 cm a vysoké 130 cm je obuté do pneumatik 205/55 R16 vpředu a 225/50 R16 vzadu. Pneumatiky společně s nevelkou hmotností 1260 kg umožňuje boční přetížení až 1,4 G. Tento model je pro mě trochu srdcová záležitost. Jako malý kluk sem měl doma její model v červené barvě s šedou střechou. Což bylo oficiálně jediné barevné schéma, jaké výrobce nabízel.
Alfa Romeo 8C
Alfa Romeo s označením 8C bylo nádherné sportovní auto vyráběné v meziválečném období. Dnes si ale připomeneme minulost ne zas tak vzdálenou. Na autosalonu v Paříži byl v roce 2006 představen nový supersport, zcela jednoznačně patřil mezi to nejkrásnější, co bylo na autosalonu vidět. Nové 8C vznikalo mezi lety 2007-2010 a bylo vyrobeno celkem 500 ks s pevnou střechou a 500 ks s odnímatelnou.
O pohon se staral V8 4691 ccm od Ferrari, který poskytoval 330 kw/450 k a 480 N.m. To stačilo na maximální rychlost 292 km/h (někteří motorističtí novináři, kteří měli s tímto skvostem tu čest, hovoří o maximální rychlosti až 306 km/h) a sprint na sto kilometrů v hodině proběhl za 4,2 s. O téměř ideální rozložení hmotnosti se starala koncepce transaxle s motorem vpředu a šestistupňovou automatickou převodovkou u zadní nápravy. Jakou novou jste 8C mohli mít za 5,5 milionu. Jak ale napovídá omezená série 500 ks, ceny se drží nebo spíše už stoupají.Dnes se pohybují mezi 5,5 a 7 miliony korun.
Pro zajímavost, u Alfy se pracuje na nové generaci, kterou má pohánět dvakrát přeplňovaný V6 2,9 l známý z Giulie. Výkon poputuje na zadní kola, přední kola bude pohánět elektromotor o 150 kw. Půjde tedy o hybridní čtyřkolku s celkovým výkonem okolo 700 koní.
Alfa Romeo C4
Model C4 byl představen jako kupé v roce 2013 a o dva roky později přišel na řadu i roadster.
Konstrukce C4 spočívá v centrální vaně z uhlíkových vláken, která je doplněna o dva pomocné hliníkové rámy. Karoserie je také vyrobená z uhlíkových vláken, což se podepsalo pod na dnešní dobu fantastickou, nutno dodat, že suchou, váhou pouhých 895 kg. Nízké váze pomáhá i volba poměrně malého motoru. Za řidičem uložený přeplňovaný řadový šestnáctiventilový čtyřválec o obsahu 1742 ccm známý z většího počtu soudobých sourozenců, je naladěn na 177 kw/240 k a 350 N.m. Motor je spřažen s šestirychlostní automatickou dvouspojkovou převodovkou. Dynamika odpovídá poměru výkon/váha a proto nepřekvapí maximální rychlost 258 km/h a zrychlení z nuly na sto za 4,5 s. Za porci karbonu a dávku výjimečnosti si v showroomech Alfy Romeo řeknou o 1,8 milionu.
Z mého pohledu je škoda, že na podobné platformě nepostaví koncern FCA ještě něco dalšího. O svou dceru v podobě Alfy se stará a každou chvílí přichází s novým modelem, ale úplně zapomíná na legendární Lancii. A to i přesto, že se za minulý rok jen v Itálii prodalo více Lancie Y , než Alf dohromady. Uměl bych si představit takovou novou Lancii Stratos na právě zmiňované platformě A-R C4. Za účelem snížení ceny by inženýři mohli užít měně karbonu a nahradit ho plasty a podvozek naladit na okrskové ježdění .Takto postavené auto by na dnešním trhu nemělo konkurenci. Místo toho se Lancie plácá s jediným modelem na jediném trhu. A to mi vzhledem k její minulosti přijde hodně smutné.