Píše se rok 2002. Rok, v němž Škoda představila úchvatné kupé Tudor a velice zajímavé kombi Fabia Paris. A také rok, kdy se představil první pokus o městskou Škodovku. Řeč je o konceptu Ahoj!, na nějž se ale skrze Tudory a Fabie tak trochu zapomnělo. Poprvé se vůz prezentoval v únoru roku 2002 na stránkách německého magazínu AutoForum jako vize auta pro mladší populaci, případně pro převoz drobného nákladu. Autorem vnějšího designu je dnes již bývalý šéfdesignér Škody Thomas Ingenlath, který výše nastíněné využití spojil do jednoho auta. Levý bok má zadní boční okno zakryté jako dodávka, pravý bok má naopak klasické zadní boční okno jako kterýkoliv jiný osobní vůz. Mimochodem původně byl vůz prezentován ve žluté barvě, tyrkysový koncept přišel na řadu až po něm.
Zpátky ale k vnějšímu designu, který sází na jednoduché a jasné linie, respektive krabicovitý tvar vysoké karosérie (webové stránky Škody tehdy hlásaly, že vůz nebyl stvořen k reprezentování pomíjivých módních trendů nebo společenského postaveního svého majitele). Ten odpovídá například Opelu Agila, Hyundai Atos nebo Suzuki Wagon R+, dnes již možná částečně pozapomenutým zástupcům segmentu „miniMPV.“ Přední části dominují hranatá světla a na tehdejší dobu atypická maska chladiče. Logo umístěné vizuálně mimo ni totiž začala automobilka používat až o mnoho let později. Robustnost vozu dodávají nelakované spodní části obou nárazníků. Ty odkazují na to, že dobové materiály o modelu Ahoj! hovoří dokonce jako o malém terénním automobilu. Zadní části dominují vertikálně orientovaná světla, která jsou z hlediska městského provozu asi nejrozumnějším řešením. Jsou dostatečně vysoko, při drobných nárazech na parkovištích supermarketů tak nehrozí jejich poničení.
Vzpomínáte na MPV Roomster? Jistě ano, takže asi také víte leccos o kontroverzi ohledně nestejné linie bočních oken. A nyní se podívejte na profil modelu Ahoj!, vzniknuvší o rok dříve než původní koncept. Ano, tvarování není tak dramatické, protože tento model měl sloužit primárně jako vstupní brána do světa automobilů, přesto jde o minimálně zajímavou „náhodu.“ A s odkazy na dnešní modely pokračujeme. Nejrůznější praktická řešení (škrabka na led ve víčku nádrže, deštníky ve dveřích atd.) označuje Škoda spojením Simply clever – jednoduše geniální. A přesně takové jsou i ližiny modelu Ahoj!, které jde několika tahy změny z podélných na příčné. Základem vozu je platforma z Fabie, kabina tak poskytuje dostatek místa čtyřem cestujícím. Tento fakt je jistě také zásluhou až do rohů posunutých litých kol a co nejvíce dopředu umístěné přední nápravy. Snadné je rovněž nastupování do vozu prostřednictvím velkých dveří a zvýšené polohy sedadel. Možnost nahlédnout na podobu interiéru nám Škoda bohužel nedala.
Existuje však několik skic, ukazujících nejen možné podobny vozu, ale také již zmiňovaný interiér. Podobně jako v případě karosérie se počítalo s jednoduchým a účelným tvarováním, opět lze hovořit o Simply clever detailech. Odkládací polička před řidičem byla dostatečně hluboká na to, aby se do ní vešel batoh, před spolujezdcem byl pro změnu držák na obligátní prvek současných Škodovek – deštník. Vedle interiéru se na kresbách objevují i nejrůznější modifikace modelu Ahoj! počínaje tou klasickou do města a přes jakési pseudoSUV konče u klasické dodávky. Ta mohla nabídnou nahoru výklopné zadní boční panely, střešní nosič nebo podobně jako u dnes již zapomenutého Renaultu Kangoo Be Bop stahovací zadní část střechy pro převoz vyšších nebo delších předmětů. Variabilita by byla v tomto případě téměř nekonečná. To si uvědomovali také ve Škodovce, především někdejší člen představenstva Wilfried Bockelmann spolu s Thomasem Ingenlathem minivůz hodně prosazovali. Konec konců právě oni jej prezentovali v již zmiňovaném německém magazínu AutoForum. Naopak tehdejší šéf značky Vratislav Kulhánek bral Ahoj! jen jako designové cvičení bez naděje na sériovou výrobu, což se mu také vyplnilo. Koncept skončil neznámo kde a vizí městského modelu nebo auta pro mladé se Škoda začala zabývat až o mnoho let později. Výsledkem toho byla Škoda Citigo, respektive koncept Joyster z Paříže 2006. O nich už ale zase někdy příště.