Osmdesátá leta byla v automobilovém průmyslu stále ve znamení hran a také relativního úspěchu sovětské Lady na německém trhu. Její auta byla dostupná, mechanicky jednoduchá a zároveň robustní a prostorná. Každý chtěl samozřejmě dosáhnout třeba na Opel nebo Volkswagen, ne každý ale mohl. Vedle Nivy VAZ nabídl náročnému západoevropskému trhu také moderní Samaru a naopak už poměrně zastaralý typ Nova. Jednalo se o vůz, v zemích východního bloku známý spíše pod číselným kódem 2105 a 2104, později pak 2107. Ano, velmi zjednodušeně řečeno šlo o značně omlazená provedení legendárního Žigulíku, relativní zastaralost oproti potencionální konkurenci si jistě dovedete představit.
Zejména cena a jednoduchost vozu přitom hrály důležitou roli v transformaci zastaralé a převážně nezábavné Lady na, ze své podstaty, zábavné plážové vozítko. Němec Johann Bohse, zakladatel a majitel již zaniklé automobilky Bohse, začal v roce 1984 taková plážová vozítka montovat. Původním základem se stal Golf první generace, jehož karosérie byla nahrazena specifickým výrobkem z plastu bez střechy i dveří, za to s vnitřním uspořádáním 2+2 a korbou ve stylu pickupu. Výtvor dostal jméno Bohse Sprinter a dnes se řadí k velkým raritám. Vznikl totiž pouze v asi třiceti kusech, jeho výroba (a tím i následný prodej) byla nákladná, protože základ Golfu musel být výrazně posílen, což ale v malém počtu zaměstnanců a snaze vyrobit co nejvíce aut nebylo příliš reálné. Johann Bohse se tak rozhodl přejít na nějaký levnější a strukturálně vhodnější základ. A ten našel v Ladě Nova!
Tak nějak vznikla, v roce 1988, dost možná nejbizarnější Lada vůbec. Ironií je, že jméno vozu ruskou značku neobsahovalo, místo toho dostal kabriolet internacionálně vhodnější označení Bohse Euro-Star. Hranatá tříprostorová karosérie Novy vzala za své, Bohse na její místo použil z plastu vytvarovanou náhradu ve stylu pickupu, jen bez dveří a střechy. Ve své podstatě to byl stejný případ jako u Sprinteru s tím rozdílem, že prvky od Volkswagenu nahradily ty od Lady. Především na světech vpředu i vzadu je dobře poznat původ vozu, prakticky shodný zůstal rovněž interiér se dvěma plnohodnotnými sedadly vpředu a trojmístnou nouzovou lavicí. Co zasluhuje uznání, to je úložný systém v zadní části vozu. Pod klasickou korbou byl totiž ještě ukrytý zavazadelník na drobnosti. Dobová brožura navíc ukazovala, že i na střechu se dají uložit některé věci, například surfařské prkno. Na druhou stranu stejný materiál řadil mezi výhody vozu přípravu pro rádio nebo možnost usměrňovat vzduch z ventilace napravo nebo nalevo.
Kdo měl strach, že za jízdy zmokne, mohl využít provizorních dveří a krytu zadní části kabiny z nepromokavého materiálu. Podle dobových informací ale tyto díly nepasovaly zrovna přesvědčivě a relativně dost přes ně do kabiny zatékalo. Stále to ale byla pravděpodobně nejzábavnější Lada té doby, alespoň to říkal již zmíněný propagační materiál. Pod kapotou byla standardní zážehová dvanáctistovka o výkonu 44 kW (60 k) s točivým momentem 89 Nm, pohánějící přes manuální pětistupňovou převodovku zadní kola. Stovku Euro-Star udělal za 20 sekund, maximální rychlost činila 140 km/h. Za příplatek byla dostupná také jednotka s výkonem 55 kW (75 k). Ani ta ale nezachránila vůz před neúspěchem v podobě pouhých asi dvou stovek vyrobených kusů, z nichž do dnešních dnů údajně vydržely necelé čtyři desítky. Výroba skončila začátkem devadesátých let.
Hlavním důvodem neúspěchu byl zcela určitě vzhled – již základní Nova totiž nebyla nejkrásnějším modelem na trhu, bodykit Bohse s utopenými koly a divně tvarovanou zádí na tom byl ale mnohem mnohem hůř. Kdo si navíc chtěl koupit zábavné plážové vozítko, zašel raději k Citroënu nebo Mini, Lada se totiž pořád kupovala maximálně rozumem. Připočteme-li k tomu nejisté jízdní vlastnosti a mnohem vyšší cenu než v případě výchozího sedanu, koupil si vůz skutečně jenom nadšenec. Na druhou stranu jde dnes o raritu a svým způsobem pořád nejzábavnější Ladu té doby. A navíc dotaženou myšlenku Favoritu Fun, pamatujete na surfařské prkno na střeše žlutého prototypu? Mnohem většího úspěchu než Euro-Star dosáhla o několik let později konverze Lady Samara s označením Safari. Díky spolupráci s německou dealerskou sítí ruské automobilky, kde se vůz prodával jako Samara Fun, se povedlo vyrobit asi 2000 kusů tohoto vozu. Bohse v roce 1992 vyrobil také deset kusů kabrioletu na základě Hyundaie Pony.