Sportovní BMW řady 8 (E31) není asi nutné příliš představovat. Tato luxusní GT s klínovým tvarem karoserie a "mrkačkami" je široké motorické veřejnosti dobře známa. Jen připomeňme, že toto coupé s mechanickými díly z luxusní řady 7 bylo na podzim roku 1989 představeno jako nástupce řady 6 (E24). BMW řady 8 využívalo motory V8 a V12. Svým zaměřením se řadilo někam mezi Mercedesem CL (140) a Ferrari 456 GT.
Dnes si povíme o "eMkovém" modelu. Divize M si řadu 8 vzala do parády a pro modelový rok 1990 vznikl modle M8. Pod upravenou kapotu byl umístěn motor S70/1. Ten měl svůj základ v motoru S70 známého z modelu 850Csi. Jeho původní V12 o objemu 5576 cm3 vzrostl objem l na 6064 cm3. Kromě zvětšení objemu byl motor dále upravován a díky tomu jeho výkon vzrostl z 280 kW na těžko uvěřitelných 404 kW a točivý moment dosahoval hodnoty 650 N.m. Ano, v roce 1990 měl tento vůz výkon 550 koní. Jen pro srovnání, Ferrari 456 GT z roku 1992 mělo pod kapotou motor V12 o výkonu "pouhých" 442 koní.
Díky velkému výkonu a aerodynamicky tvarované karosérii dokázalo BMW M8 zrychlit z 0 na 100 km/h za méně než 4 sekundy a pokračovalo v rozletu až za bájnou metu 200 MPH (přes 322 km/h). Opět pro srovnání uvedeme, že Ferrari 456 GT umělo z 0 na 100 km/h za 5,2 s a maximální rychlost mělo 307 km/h.
Vývoj byl ukončen, testování proběhlo zdárně a teď už jen chybělo, aby vůz dostal od vedení automobilky zelenou. To bohužel i přes naléhání lidí z divize M řeklo ne. Vedení se nechalo slyšet, že nechce dávat logo M na auta, jako je toto. Odkazovali přitom na primárně luxusní charakter velkého GT. Při pohledu na obtloustlá SUV s logem M to zní nepatřičně, ale na začátku 90. let byla jiná doba.
Práce inženýrů z divize M ale nakonec nebyla úplně marná. Jimi vyvinutý motor S70/1 prošel dalším vývojem, až se dostal na výkonu 461 kW (627 koní) a našel své místo v jednom nejúžasnějších super sportů všech dob a to konkrétně ve voze McLarenu F1.