Třetí jezdec Volkswagenu, Andreas Mikkelsen, chce letos stanout na podium. Profitovat by při tom mohl ze zkušeností obou týmových kolegů. Především Sébastien Ogiera Nora zaujal.
Andreas Mikkelsen má práci, kterou mu může kdejaký mladý jezdec jenom závidět. Ve 24 letech se stal továrním jezdcem Volkswagenu a letos jej čeká první kompletní sezona v MS. Po jeho boku startují za tovární tým i Sébastien Ogier a Jari-Matti Latvala, od kterých se může učit.
"Je skvělé, když máte za kolegy Jariho-Mattiho a Sébastiena. Sdílíme spolu spoutu informací a oni mi pomáhají porozumět autu, jak s ním jezdit. Když si pomyslím, že mají stejnou techniku jako já, tak je rozdíl při pohledu na data jasně patrný. To mi dost pomáhá a dostávám neustále nové nápady, kde bych se mohl zlepšit," popisuje dvojnásobný mistr IRC.
Mikkelsenovi imponuje především mentální síla Ogiera: "Nechci zacházet moc do detailů, ale Sébastien si především hodně věří. Podle mě je to velká výhoda. Do každé zkoušky vstupje s tím, že může porazit každého. Tato sebedůvěra je momentálně hodně důležitá."
V Norsku po úvodní 'solberg-manii' neustále roste zájem o rallysport i díky mladíkům Ostbergovi a právě Mikkelsenovi. V jejich domovině už má rallysport větší popularitu než fotbal. Podle Andrease bude dále stoupat na oblibě: "Je jasné, že když jsou dva jezdci na čele MS, tak je to pro krajany zajímavé.
Myslím ale, že jsme [v Norsku] stále ještě rozmazleni časy Pettera Solberga, kdy se stal mistrem světa. Myslím, že v Norsku bude rallysport ještě populárnější, až já i Mads začneme bojovat o vítězství. Momentálně jedeme o třetí, čtvrtá místa. Až pojedeme na samotné špici, tak opravdu zaujmeme média."
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?