Budeme příští rok startovní číslo 1 vídat na soutěžích MS jen v případě, že pojede Sébastien Loeb? A nebo ho dostane jeden z jezdců Citroënu?
Dle článku 17.1 sportovních regulí FIA pro mistrovství světa v rally má číslo 1 mít na svém voze jezdec s prioritou číslo 1. V pravidlech stojí: "Mistr světa z předchozí sezony dostane startovní číslo 1. Druhý jezdec v týmu mistra pak číslo 2. Další startovní čísla FIA přidělí dle výsledků mezi konstruktéry. Zbývající jezdci s prioritou 1 nebo 2, kteří nespadají pod článek 13.3 obdrží od jednotlivých pořadatelů po řadě čísla až do 30."
V onom článku 17.3 je napsáno: "Jezdci s prioritou 1 si mohou požádat o určitá čísla, které je odliší za předpokladu, že s touto žádostí bude souhlasit FIA."
Sám Sébatien Loeb, co se tohoto problému týče, nemá jasno. Nicméně pravidla hovoří dost jasně na to, aby bylo jasné, že lednové Rally Monte Carlo pojede na svém Citroënu DS3 WRC s jedničkou. Hirvonen pak dostane číslo 2 a Sordo 3. Nastane tak situace, že startovní číslo 1 příští rok uvidíme jen na pěti až šesti soutěžích, kterých se Francouz zúčastní?
Kdo bude mít jedničku na voze příští rok?
Dle pravidel by to mělo být tak, že druhý jezdec týmu obdrží startovní číslo 2, jenže Hirvonen je jasnou jedničkou týmu, když se zúčastní všech soutěží. Teoreticky by to měl být on, kdo bude mít na autě startovní číslo 1. Tiskový mluvčí Citroënu však německému rallye-magazinu.de řekl, že se Fin tohoto privilegia vzdal. Jak to tedy v roce 2013 bude, zůstává nejasné.
Pravidlo, že úřadující mistr světa vozí na svém voze číslo 1 je praktikováno od roku 1995. Předtím se to lišilo na jednotlivých soutěžích, ale buď to byl loňský vítěz daného podniku nebo jezdec, kterého si pořadatelé vybrali sami. Situace, která nastane příští rok, tedy že úřadující šampion nebude bojovat znovu o titul, nastala v roce 1981 - tehdy se zúčastnil mistr světa z roku 1980, Walter Röhrl, pouze soutěže na San Remu.
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?