Ruské terénní automobily představují naprosto unikátní kategorii plnou šílených kreací. Ty však vzhledem k použití na rozlehlých a nehostinných místech Ruska většinou dávají až překvapivý smysl. Jedním z nejunikátnějších a zároveň také nejméně známých vozů je stroj, který přitom vznikl docela nedávno a navíc dává spojení silniční vlak zcela nový význam.
S rozlohou území přibližně 17 milionů km², jehož větší část (asi 77 %) zabírá nehostinná Sibiř, je logické, že se ruští výrobci museli zaobírat alternativními přístupy k dopravě.
Na velké části území Sibiře navíc nelze postavit běžné silnice či železnici, vzhledem k pohybům půdy při rozmrzání permafrostu v letních měsících. Existující alternativy jsou velmi nákladné, jak ukazuje čínská stavba železnice do Tibetu, kde se však nehledělo na rozpočet také z ideologických důvodů. Už od raných dob automobilového průmyslu v dnešním Rusku tedy vznikaly stroje schopné pohybu v terénu, kam by se nikdo jiný neodvážil.
Jedním z problémů je také zásobování elektrickou energií v odlehlých oblastech Sibiře. Z tohoto důvodu vzniklo na počátku tohoto století ve spolupráci Moskevské státní technologické univerzity a Moskevského 21. výzkumného institutu informatiky a informačních technologií ministerstva obrany neobvyklé monstrum. Na podvozek dvanáctikolového armádního transportéru MAZ 7310 moskevští konstruktéři připevnili horní část lokomotivy DM62.
Takto vzniklý stroj měl pravděpodobně sloužit jako generátor elektrické energie pro vojenské využití na místech, kde nebylo jinak možné natáhnout běžné elektrické vedení. Opravdové určení projektu však mohlo být i jiné, vzhledem k vojenské povaze projektu se na něj vztahuje utajení. Z tohoto důvodu nejsou zcela zřejmé ani některé detaily vzniku stroje.
DM62 je vojenskou verzí lokomotivy M62 s dieselovým motorem a elektrickým přenosem výkonu, určené k převozu těžkých nákladních vlaků. Vyráběla se mezi roky 1964 a 1994 v Luhansku na území dnešní Ukrajiny a vyvážela do spřátelených zemí. V Československu sloužilo přes 600 kusů civilní varianty M62 jako motorová lokomotiva řady 781, poslední kusy byly vyřazeny až v roce 1999.
Pohon zajišťoval dvoudobý dvanáctiválec 14D40, s vidlicově uspořádanými válci. Ten poskytoval výkon 1974 koní, což na železniční trati stačilo lokomotivě k maximální rychlosti 100 km/h. Výkon nebyl přenášen přímo na kola, místo toho měl každý ze dvou podvozků tři elektrické stejnosměrné čtyřpólové tlapové motory, napájené stejnosměrným trakčním generátorem. V provozu se lokomotivy osvědčily pro svoji spolehlivost, a to i přes vysokou hlučnost a spotřebu nafty i oleje. Na území bývalého Sovětského svazu jsou ostatně hojně využívány dodnes.
MAZ 7310 vznikal v Bělorusku v Minském automobilovém závodě od roku 1962 a to v mnoha variantách. Nejčastěji byly obrovské vozy využívány jako podvozky pro mobilní raketové střely, včetně variant s jadernou bojovou hlavicí. Kromě těch však vznikaly i verze pro převoz radarů či hasičské varianty.
Právě podvozek MAZu, konkrétně dvanáctikolové verze MAZ 547A, určené pro převoz balistické rakety RSD-10 Pioněr s jadernou hlavicí, byl po rozsáhlých úpravách spojen s horní částí lokomotivy DM62. Zachován zůstal dvoudobý dvanáctiválec, který tentokrát dodával energii dvanácti asynchronním elektrickým motorům, umístěným v náboji každého kola. Přenos pohybu na samotné kolo pak obstarávaly planetové převodovky. Zatáčení měly na starosti přední tři páry kol plus ten poslední a to pomocí hydraulického systému. Právě ve výrazných bednách na bocích vozidla se nachází baterie a olej hydraulické soustavy.
Pro případnou sériovou výrobu však podle některých zdrojů mělo jít o svébytný model s nově vytvořenou karosérií i motorem a neobvyklé monstrum bylo vytvořeno spíše kvůli nedostatečnému rozpočtu a vybavení institutu. Proto byla institutu přidělena jedna nebo více lokomotiv vlastněných armádou. To by ostatně dávalo smysl i proto, že tou dobou byla již lokomotiva M62 osm let po ukončení výroby.
První prototyp byl po dokončení testován na ploše institutu a předveden armádním důstojníkům. Pohled na lokomotivu prohánějící se vedle dálnice údajně zmátl mnoho kolemjedoucích řidičů, kteří netušili že se na místě někdy nacházely koleje a nepředpokládali samozřejmě, že by známá lokomotiva M62 dostala sadu kol.
Prototyp měl být po dokončení po vlastní ose přepraven do armádního testovacího areálu poblíž města Bronnicy a dokonce pro tento účel dostal standardní ruskou SPZ pro automobily, avšak selhání hydrauliky a zřejmě i samotného systému pohonu převozu zabránilo. Prototyp se však na veřejné silnice přece jen dostal, na nové stanoviště byl přesunut zapřáhnutý mezi dvěma menšími vojenskými transportéry. Další práce na projektu už nepokračovaly a není známo kolik kusů vzniklo, dle různých zdrojů jde buď o jediný kus, nebo o dva. Dostupné fotky na internetu ukazují dva odlišně vypadající kusy, může však jít o stejný renovovaný kus. Dnes jeden dochovaný kus stojí na ploše výzkumného institutu.
Sháníte-li ojeté SUV se silným motorem, tak máte v nabídce sekundárního trhu s auty rozhodně z čeho vybírat. Mnoho lidí má rozpočet na rodinné SUV přibližně milion korun, což na nového Kodiaqa nestačí, na prémiové značky už vůbec ne. Dnešní recenze se podívá na zoubek 6 let staré Audi Q7, kterou za milion pořídíte. To je mimochodem podobná částka, za jakou koupíte modernizovaný Kodiaq RS první generace – co je lepší volba?
Čtyřková Octavia se po pěti letech dočkala faceliftu v rámci kterého přišlo několik inovací. Důležité ovšem je, že byl zachován charakter vozu, který si stále drží velice dobrou kombinaci praktičnosti a zábavy za volantem. Jedná se o nejsilnější Octavii, která kdy vznikla. Měli byste si ji koupit nebo se vyplatí porozhlédnout u sourozenecké Cupry, která nabízí ještě podstatně silnější exempláře?
Když jsem před pár měsíci vybíral auto, které vezmu na dovolenou do italských Alp, tak jsem zvažoval více kandidátů, ale nakonec padla volba na tento Superb. Po cca 1500 km v jednom týdnu se ukázalo, že šlo o vynikající volbu. Proč zrovna jsem si vybral tento model a kolik zvládne tento úsporný fešák ujet kilometrů na jedno natankování?
Cestování vlastním autem po Evropě má své kouzlo, ať už je to svoboda, flexibilita nebo možnost vzít s sebou bez obav i větší zavazadla. Ale co když se za hranicemi něco pokazí? Správné pojištění vám zajistí klidnou dovolenou i v nečekaných situacích. Pojďme si projít, na co byste se měli připravit, než se vydáte na silnici za hranice.
Mercedes-Benz oznámil prudký propad zisku za druhé čtvrtletí letošního roku. Automobilka přiznává, že hlavními důvody jsou dodatečná cla v USA a oslabující prodej v Číně. Kvůli tomu německý výrobce luxusních aut přehodnocuje svůj výhled tržeb na celý rok a očekává jejich výrazný pokles. Informují o tom agentury AFP a Reuters.
S bezpečností dětí na cestách není radno experimentovat. Autosedačka je jedním z nejdůležitějších vybavení pro rodiče a výběr té pravé ovlivní ochranu vašich nejmenších během jízdy. Mezi mnoha značkami, které jsou na trhu autosedaček k mání, vynikají tři z nich – RÖMER, CYBEX a RECARO. Proč jsou mezi rodiči i odborníky v oblasti bezpečnosti tak oblíbené? Čtěte dál!
Elektrifikace postupuje a do měst se kromě velkých SUV začínají tlačit i elektromobily výrazně kompaktnějších rozměrů. Hyundai Inster je jedním z nich – čistě elektrický prcek, který vsází na originální design, užitečnou výbavu a kompaktní rozměry usnadňující městské jízdy. Dokáže však obstát i mimo městské prostředí? A jaká je jeho reálná konkurenceschopnost při ceně, která v našem případě přesáhla hranici 800 tisíc korun?
Tento týden se podíváme na zoubek zánovní Toyotě ProAce. Jedná se o 7 místnou dodávku v nejvyšší výbavě, která je levnější alternativou k Multivanu či Mercedesu třídy V. Mimo bohatou výbavu nabízí také solidní dynamiku i spotřebu a pořádnou porci praktičnosti. Má smysl sáhnout po starší verzi s nízkým nájezdem nebo se vyplatí připlatit si za zcela nové auto?
Společnost Tesla je podle nově podaných regulačních dokumentů v Číně připravena uvést na trh novou verzi svého Modelu 3. Neoficiálně označovaný jako Model 3+ má elektromobil nabídnout rekordní dojezd až 800 kilometrů podle čínského cyklu CLTC, což by z něj učinilo nejdéle jedoucí vůz značky Tesla. Tento údaj výrazně překonává dosavadní verzi Modelu 3 Long Range AWD, která v Číně dosahuje maximálního dojezdu 713 km.