Už dávno neplatí, že je naftový motor ta nezničitelná věc, která bude jezdit i na fritovací olej. To možná byla pravda v době litinových atmosférických komůrkových dieselů od Mercedesu, které byly konstrukčně velmi jednoduché a především těžké a bytelné.
Jenže tlak na snižování spotřeby a emisí, ale zároveň na rostoucí kultivovanost, výkon a dynamiku, nutí automobilky stavět stále složitější motory. A diesely jsou dnes snad nejkomplikovanější a tím pádem i nejrizikovější.
Překračují servisní intervaly
Plno lidí prostě lidově řečeno kašle na včasné výměny oleje, který je pro správné fungování moderního složitého vznětového motoru životně důležitý. Zaprvé se nechají nachytat automobilkou na prodloužený servisní interval výměny po dvou letech nebo 30 000 km. A za druhé překračují i tento interval. Přitom právě přeplňovaný motor ničí olej velmi rychle a často je výměna vhodná už po nějakých 10 až 15 000 km, aby měl motor zajištěné správné mazání hlavně při studených startech.
Nenechají motor ohřát ani vychladit
"Turbodiesel je velmi citlivý na provozní teplotu a potřebuje velmi pozvolné ohřívání," upozorňuje automechanik. Spousta lidí dělá prostě to, že si sednou do auta se studeným motorem a hned po rozjezdu začnou po motoru vyžadovat plný výkon. Ale pár metrů nestačí na důkladné prohřátí motoru.
Zatímco voda se ohřeje poměrně rychle, olej se ohřívá mnohem déle. Hlavně v zimě se diesel dostane na provozní teplotu až po nějakých patnácti dvaceti minutách opatrné jízdy. Kdo začne šlapat studenému motoru na krk, tomu v motoru pravděpodobně velmi brzy praskne vlivem teplotního namáhání hlava válců.
Motor si ale také potřebuje lidově řečeno sednout po delší jízdě vyšší rychlostí, třeba na dálnici. Důležité je totiž nechat teplotu různých částí motoru vyrovnat, takže po jízdě nechte motor chvíli běžet na volnoběh. Tím se dochladí zejména turbodmychadlo, ve kterém může během maximálního namáhání vzrůst teplota na více než 800°C.
Podtáčejí motor
Diesel také trpé na podtáčení, tedy jízdu v nesmyslně nízkých otáčkách. To silně namáhá nejen vnitřnosti motoru vlivem nadměrných vibrací, ale hlavně převodovku a dvouhmotový setrvačník. "Dvouhmoťák je na podtáčení velice choulostivý a pomalu se začíná považovat za velmi drahý spotřební materiál," doplňuje servisman.
Jezdí jenom po městě
Naftový motor se nehodí do města. Jeho konstrukce je vhodná především na ustrálenou jízdu pod částečným zatížením, nejlépe na dálnici. Svým založením je to spíše pracovní motor a neustálé rozjezdy a změny zatížení a provozních otáček mu nedělají dobře.
Nechají motor načipovat
Hodně majitelů dieselů se také nechalo zlákat vidinou relativně levného zvýšení výkonu pomocí chiptuningu. Neodborné úpravy motor prostě zničily, protože původní jednotka není na tak velkou změnu stavěna. I citlivé zásahy mohou motor a hlavně jeho periferie nevratně poškodit. "Většinou to odnese spojka a dvouhmotový setrvačník, majitelé načipovaných čtyřkolek si i koledují o poruchu rozvodovky. Na vyšší výkon také nejsou dimenzované brzdy a chlazení auta," upozorňuje.
Tankují nekvalitní palivo
Pár ušetřených korun na litru paliva se opravdu nemusí vyplatit, pokud tankujete naftu pochybné kvality z neprověřeného zdroje. Dnes už sice člověk nemůže věřit ani zavedeným čerpacím stanicím, ale ty musí splňovat aspoň nějakou normu, takže je u nich riziko natankování nekvalitního paliva mnohem menší.
Moderní turbodiesely si také moc nerozumí s vysokým podílem biosložky v palivu, takže není od věci, zejména do výkonnějších motorů, doplňovat aditivum, které chrání hlavně palivový systém se vstřikovači. Výměna vadných vstřikovačů totiž může stát desítky tisíc korun.
