Ať už se jedná o to mobilní za sklem neoznačených aut, nebo ty napevno umístěné na podstavcích, radary jsou zkrátka noční můrou téměř všech řidičů. Skupinka řidičů, kteří dostali pokutu v americké vesničce New Miami, však nad radary vyhrála a město jim teď musí vrátit těžko uvěřitelných 61.8 milionu korun.
Navzdory svému jménu, které v lidech evokuje perlu jihovýchodního pobřeží USA, je "New Miami" malou vesničkou ve státě Ohio, ve které bydlí cca 2500 lidí. Už při pohledu do map nebo na fotky se zde nedá očekávat příliš velký provoz, přesto se tahle vesnička (nepříliš pozitivně) proslavila díky obrovským příjmům z dopravních kamer a stacionárních radarů.
Během pouhých patnácti měsíců se totiž ve městě podařilo nafotit 45000 hříšníků, od kterých nakonec město na pokutách vybralo zhruba 3 miliony dolarů, což odpovídá zhruba částce 61.8 milionu korun. Řada lidí se však s touto pokutou odmítla smířit a tak se již pár let táhne soudní spor mezi městem a řidiči, který se zatím odehrává překvapivě ku prospěchu řidičů.
Podle názoru už několika soudců totiž město nainstalovalo kamery s jasným cílem vydělat na řidičích, takže podle práva se jedná o neoprávněné obohacení. Řidiči navíc údajně neměli možnost se pokutám adekvátně bránit.
Soud tak radnici města nařídil, aby pokutovaným řidičům vrátila všechny peníze, které na pokutách vybrala. Tady ale nastává problém, neboť radnice už podstatnou část těchto peněz nemá. 40 % financí získaných z pokut totiž putovalo společnosti Optotraffic, která radary nainstalovala.
Z původního plánu přivést do obecní pokladny nějaké ty dolary navíc, což je bohužel jeden z nejčastějších důvodů instalace podobných radarů, se tak pro město stává pořádný finanční problém. Pokud by totiž bylo schopné najít v rozpočtu oněch 60 % z vybraných pokut, stále bude muset ze svého doplatit ještě 40 %, které putovaly do soukromé společnosti Optotraffic.
Jak se bude případ vyvíjet dál je těžké předjímat, ovšem obhájci pokutovaných řidičů už město vyzvali, aby přestalo plýtvat daňových poplatníků a uznalo chybu. Jsou si dokonce vědomi i toho, že radnice si nemůže dovolit vypsat šek na 3 miliony, stále však stojí alespoň o nějakou formu kompenzace.
Na lyžování do Alp jezdí kde kdo. My jsme si pro zimní dovolenou vybrali český rodinný ideál v podobě nové Škody Kodiaq. Jeli jsme ve 4 lidech do přibližně 400 km vzdáleného Rakouska. Bohužel sněhu příliš nebylo, takže jsme neměli prostor otestovat pohon všech kol. S jakou spotřebou to plně naložený Kodiaq zvládl?
Na začátku roku 2024 dorazila na trh zcela nová, v pořadí už druhá generace tohoto modelu. Proměnou neprošel jen vzhled karoserie, ale také interiér, přičemž úpravy se dotkly i techniky – konkrétně podvozku a nabídky motorizací. V této recenzi se podíváme na to, zda nová generace skutečně představuje posun oproti svému předchůdci, který už má něco za sebou. Zároveň se zaměříme i na otázku, jak si v přímém srovnání stojí Kodiaq vůči Superbu.
Věděli jste, že čtyřkovou Octavii můžete mít s dvoulitrovým benzínovým motorem o výkonu 150 kW a pohonem 4x4? Že ne? Buďte v klidu, v nabídce je tato motorizace poměrně čerstvě, ale dnes ji pořádně proklepneme. Pokud chcete do Octavie kultivovaný benzínový motor a zároveň příjemnou dynamiku, měli byste tento agregát zvážit. Dvoulitr 2,0 TDI o výkonu 110 kW je „traktoroidní“ motor s tupou reakcí na plyn a vedle patnáctistovky 1,5 TSI o stejném výkonu příliš nedává smysl – rozdíl cca jednoho litru ve spotřebě je zanedbatelný. Dnes testovaný benzínový dvoulitr povznesl Octavii na zcela novou úroveň, co ale spotřeba a cena?
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.