Ať už se jedná o to mobilní za sklem neoznačených aut, nebo ty napevno umístěné na podstavcích, radary jsou zkrátka noční můrou téměř všech řidičů. Skupinka řidičů, kteří dostali pokutu v americké vesničce New Miami, však nad radary vyhrála a město jim teď musí vrátit těžko uvěřitelných 61.8 milionu korun.
Navzdory svému jménu, které v lidech evokuje perlu jihovýchodního pobřeží USA, je "New Miami" malou vesničkou ve státě Ohio, ve které bydlí cca 2500 lidí. Už při pohledu do map nebo na fotky se zde nedá očekávat příliš velký provoz, přesto se tahle vesnička (nepříliš pozitivně) proslavila díky obrovským příjmům z dopravních kamer a stacionárních radarů.
Během pouhých patnácti měsíců se totiž ve městě podařilo nafotit 45000 hříšníků, od kterých nakonec město na pokutách vybralo zhruba 3 miliony dolarů, což odpovídá zhruba částce 61.8 milionu korun. Řada lidí se však s touto pokutou odmítla smířit a tak se již pár let táhne soudní spor mezi městem a řidiči, který se zatím odehrává překvapivě ku prospěchu řidičů.
Podle názoru už několika soudců totiž město nainstalovalo kamery s jasným cílem vydělat na řidičích, takže podle práva se jedná o neoprávněné obohacení. Řidiči navíc údajně neměli možnost se pokutám adekvátně bránit.
Soud tak radnici města nařídil, aby pokutovaným řidičům vrátila všechny peníze, které na pokutách vybrala. Tady ale nastává problém, neboť radnice už podstatnou část těchto peněz nemá. 40 % financí získaných z pokut totiž putovalo společnosti Optotraffic, která radary nainstalovala.
Z původního plánu přivést do obecní pokladny nějaké ty dolary navíc, což je bohužel jeden z nejčastějších důvodů instalace podobných radarů, se tak pro město stává pořádný finanční problém. Pokud by totiž bylo schopné najít v rozpočtu oněch 60 % z vybraných pokut, stále bude muset ze svého doplatit ještě 40 %, které putovaly do soukromé společnosti Optotraffic.
Jak se bude případ vyvíjet dál je těžké předjímat, ovšem obhájci pokutovaných řidičů už město vyzvali, aby přestalo plýtvat daňových poplatníků a uznalo chybu. Jsou si dokonce vědomi i toho, že radnice si nemůže dovolit vypsat šek na 3 miliony, stále však stojí alespoň o nějakou formu kompenzace.
V pokračování našeho dlouhodobého testu se vrhneme na to, jak „čtyřka“ po faceliftu jezdí a zda-li je motor důstojnou volbou do takto charismatického vozu s krásným interiérem. Nechybí ani nějaké ty vady na kráse a finální hodnocení.
Praha zpřísnila pravidla parkování pro elektromobily a plug‑in hybridy. Zvýhodnění zůstává pouze rezidentům s čistě elektrickým nebo vodíkovým pohonem, zatímco ostatní – včetně firem a živnostníků bez pražského sídla – platí plnou cenu i za svá elektrická vozidla. Parkování i dobíjení však mohou firmy vyřídit jedinou Energokartou v aplikaci, která zároveň umožňuje plug‑in hybridům pohodlně zaplatit i tankování.
DS Automobiles patří mezi značky, které se nebojí jít vlastní cestou. Místo honby za objemy sází na emoce, design a francouzskou eleganci. Model DS 4 byl toho dobrým důkazem – stylový hatchback s prémiovými ambicemi, který se snažil nabídnout alternativu k německé konkurenci. Nyní přichází jeho modernizovaná verze, nově pojmenovaná DS N°4, a spolu s ní i zajímavý paradox - auto je v zásadě stejné, ale levnější než kdy dřív.
Na lyžování do Alp jezdí kde kdo. My jsme si pro zimní dovolenou vybrali český rodinný ideál v podobě nové Škody Kodiaq. Jeli jsme ve 4 lidech do přibližně 400 km vzdáleného Rakouska. Bohužel sněhu příliš nebylo, takže jsme neměli prostor otestovat pohon všech kol. S jakou spotřebou to plně naložený Kodiaq zvládl?