Provozovatelem serveru autoroad.cz je
INCORP MEDIA GROUP s.r.o., IČ: 118 23 054
Když se řekne rotační Wankelův motor, většina čtenářů si jistě představí legendární stroje automobilky Mazda. Skutečností ale je, že výrobou vozů poháněných motorem bez pístů se zabývala ještě jedna automobilka, která se svým modelem odstartovala doslova technickou revoluci. Osud jí ale nepřál a tak NSU Ro 80 skončilo v zapomnění.
Automobil NSU Ro 80 zažil svou premiéru 16. září 1967 na autosalonu ve Frankfurtu, kde se tento elegantní sedan stal doslova hvězdnou senzací. Pokud odhlédneme od skutečnosti, že pod jeho kapotou byl umístěn litrový rotační motor, pak mohlo NSU stále nabídnout kotoučové brzdy na obou nápravách, plně nezávislé odpružení nebo elegantní karoserii designovanou s ohledem na aerodynamickou stabilitu i maximální úsporu paliva.
Mezi další pozoruhodné maličkosti pak patří například ovládání spojky pomocí ovladače na vrchu řadící páky, nebo přední brzdy umístěné dál od kol, čímž došlo k úspoře neodpružené hmotnosti. Díky tomu všemu se ani nelze divit, že Ro 80 bylo nakonec vyhlášeno Evropským autem roku 1968.
Vzhledem ke všem výše zmíněným okolnostem se nyní asi divíte, proč se NSU Ro 80 stalo jedním z nejopomíjenějších aut historie? Nebudeme vás dlouho napínat, navzdory bohatým zkušenostem NSU s rotačními motory to byla právě pohonná jednotka, která vozu podryla základy k úspěchu.
Hrany pístu Wankelova motoru se poměrně rychle opotřebovávaly, což mu na spolehlivosti příliš nepřidalo, a jeho žíznivost předbíhala i zprávy o jeho revoluční technice. Výroba probíhala do roku 1977 a za tu dobu se vyrobilo cca 37,398 kusů tohoto technicky zajímavého, avšak nepříliš vyhledávaného automobilu.
Je skutečnou tragédií motoristického světa, že NSU nikdy nedokázalo plně překonat zvěsti o své spolehlivosti. Mnoho kusů bylo za uplynulých 50 let ohlodáno zubem času na kousky rzi, ovšem skupinka hrdých majitelů a sběratelů si své NSU Ro 80 stále hýčká a my se jim ani nedivíme - v době kdy přišel byl totiž skutečnou revolucí na kolech.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?
Prémiová SUV jsou u nás velice oblíbená a na silnicích jich vídáme opravdu mnoho. Pořizovací ceny ovšem běžně atakují hranici 3 milionů korun, což není úplně málo. Není tak divu, že se lidé rozhlíží i na trhu ojetých automobilů, kde jsou ceny podstatně příznivější. Jak jezdí tento bílý kousek z roku 2020?
