Provozovatelem serveru autoroad.cz je
INCORP MEDIA GROUP s.r.o., IČ: 118 23 054
Pokud po 40 letech najdete ve své kůlně raritní Ferrari, jediné svého druhu, je úplně jedno v jakém bude stavu - jeho cena bude zkrátka astronomická. Přesně jako v případě tohoto Ferrari 365 GTB/4 Daytona Berlinetta z roku 1969, za jehož hliníkovou karoserií stojí Scaglietti.
Mezi lety 1969 až 1963 bylo vyrobeno více než 1,200 verzí výkonného Ferrari 365 GTB/4 ‘Daytona’, pouze pět z nich neslo lehkou hliníkovou karoserii a byly určeny čistě pro závodní účely a jen jedna jediná Daytona se dočkala hliníkové karoserie a zároveň prošla schválením pro provoz na silnicích. A právě tento vůz se nyní našel po dlouhých letech, kdy o něm nikdo nevěděl.
Unikátní vůz byl vyroben v červnu roku 1969 a dostal ručně vyráběnou hliníkovou karoserii Scaglietti číslo 32, kryty světel z plexiskla, elektricky ovládaná okna a také nádhernou rudou barvu Rosso Chiaro a černý kožený interiér.
Vůz byl poté dopraven do dealerství Ferrari v Bologně, kde si ho ještě ten samý měsíc pořídil Luciano Conti, blízký přítel Enza Ferrari a zakladatel / vydavatel motoristického magazínu "Autosprint". Ten však svůj vůz po roce prodal a v roce 1971 odcestovala Daytona do Japonska.
Zde vůz několikrát změnil majitele a objevil se i v několika motoristických časopisech, než ho v roce 1980 koupil jistý Mako Takai, který automobil ukryl na následujících takřka 40 let do stodoly. S postupem času se tak na vůz takřka zapomnělo a v jeho existenci věřilo jen pár skalních fanoušků automobilky, přičemž několik z nich se ho i pokoušelo koupit - ovšem neúspěšně. Nyní je tak vůz na prodej poprvé po takřka 40 letech.
Vůz je sice v opravdu "nálezovém" stavu, ovšem jeho autentičnost již potvrdil Marcel Massini, který je odborníkem na vozy Ferrari. Zkontroloval čísla motoru, šasi karoserie i převodovky a vše odpovídá záznamům, které má Ferrari k dispozici. Dokonce sedí i čísla na jednotlivých částech karoserie.
Japonští majitelé vozu na něm sice provedli pár modifikací, ovšem podle Massiniho je například interiér až v překvapivě dobrém stavu, což se týká například palubní desky, dveřních panelů, stropnice, koberců nebo koženého čalounění sedadel. Obnova původního stavu těchto dílů tak bude poměrně snadná.
Horší už to ale bude s exteriérem a mechanickými částmi. Vůz by sice stále měl být pojízdný, ovšem při pohledu na fotografie je snad každému jasné, že bude potřebovat důkladné restaurátorské a renovační práce, jejichž cena se možná vyšplhá na šesticifernou sumu.
Pro potencionální zájemce však může být motivací to, že žádný jiný takový vůz už na světě neexistuje. Navíc byl prvním majitelem člověk, který byl osobním přítelem Enza Ferrari. Zkrátka pod nánosem špíny a povrchové koroze se jedná o skutečný skvost.
A toho si je aukční síň RM Sothebys, která má prodej na starosti, dobře vědoma. Na aukci, která se bude konat v sobotu 9. září, se očekává, že vůz bude vydražen za částku v rozmezí 1.4 až 1.7 milionu euro, tedy cca 36,5 až 44,3 milionu korun.
Věděli jste, že čtyřkovou Octavii můžete mít s dvoulitrovým benzínovým motorem o výkonu 150 kW a pohonem 4x4? Že ne? Buďte v klidu, v nabídce je tato motorizace poměrně čerstvě, ale dnes ji pořádně proklepneme. Pokud chcete do Octavie kultivovaný benzínový motor a zároveň příjemnou dynamiku, měli byste tento agregát zvážit. Dvoulitr 2,0 TDI o výkonu 110 kW je „traktoroidní“ motor s tupou reakcí na plyn a vedle patnáctistovky 1,5 TSI o stejném výkonu příliš nedává smysl – rozdíl cca jednoho litru ve spotřebě je zanedbatelný. Dnes testovaný benzínový dvoulitr povznesl Octavii na zcela novou úroveň, co ale spotřeba a cena?
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.
