Nejvyšší soud vydal rozhodnutí, přednost je důležitější než rychlost

Nejvyšší soud se zabýval otázkou, kdo může za nehodu, kdy se na hlavní silnici srazil vůz jedoucí vyšší rychlostí s Felicií přijíždějící z vedlejší silnice. Za pravdu dal soud řidiči rychle jedoucího Passatu, za nehodu může řidič Felicie jedoucí z vedlejší. Celý text rozsudku zatím není přístupný na internetu, rozeberme si tedy několik vět ze staršího, ale totožného rozsudku, který je o rok starší.

Soud ve svém usnesení, které je volně přístupné na webu Nejvyššího soudu pod spisovou značkou 7 Tdo 38/2009, rozhodl o zrušení předchozích rozsudků, které vinily řidiče rychle jedoucího vozu. Vše se mělo odehrát na křižovatce, kdy vůz Škoda Superb jel na hlavní silnici, kde byla dovolena maximální rychlost 50 km/h, přinejmenším o 42 km/h rychleji. Z vedlejší silnice vyjížděl Seat Cordoba, který měl dát Superbu přednost.

Z celé kolize byl viněn řidič Škody Superb, který mohl v případě předpisové rychlost střetu zabránit. Rozsudek NS ale zní jinak: "Obecně vzato, je za takový střet zásadně odpovědný řidič, který do křižovatky vjede z vedlejší silnice, neboť jeho povinností je dát přednost v jízdě vozidlům přijíždějícím po hlavní silnici. (..) Přednost řidiče jedoucího po hlavní silnici tedy nezaniká jen v důsledku toho, že tento řidič jede nedovolenou rychlostí. Příčinou střetu pak je skutečnost, že řidič přijíždějící po vedlejší silnici nedal přednost." Dodává, že dání přednosti v jízdě je kvalitativně vyšším stupněm povinnosti, než dodržení povolené rychlosti. Určuje jen výjimku, kdy by takto popsaná situace neplatila. Stalo by se tak, kdyby vůz jedoucí po hlavní silnici jel tak extrémní rychlostí, že by "řidič vozidla přijíždějícího po vedlejší silnici i při snaze dát přednost objektivně nemohl bezpečně provést jízdní manévr spočívající v projetí křižovatky."

Soud mimo tohoto přihlédl v konkrétním případě také k faktu, že řidiči z vedlejší silnice zakrýval část výhledu rozměrný nákladní automobil, díky kterému včas neviděl rychle se blížící auto. Soud konstatoval, že "obecně není akceptovatelné, aby si nejasnou situaci v silničním provozu řidič vykládal ve svůj prospěch, neboť to je v rozporu s jeho povinností chovat se ohleduplně a ukázněně."

Podobný rozsudek Nejvyššího soudu již dříve padl vícekrát. Bylo tomu tak například v roce 2008 a je veden pod značkou 7 Tdo 637/2008.

Z praxe i ze starších výroků soudu plyne, že při významném porušení maximální povolené rychlosti na hlavní, je vůz na hlavní silnici často označen alespoň jako spoluviník. Dokládá to například výrok soudu z roku 2007: "Pokud řidič na hlavní silnici jede rychlostí, která maximální povolenou rychlost výrazně překračuje, a řidič přijíždějící do křižovatky po vedlejší silnici nemá důvod předpokládat takové překročení, za případnou kolizi musí nést odpovědnost řidič jedoucí po hlavní silnici. Výrazné překročení nejvyšší povolené rychlosti jízdy motorového vozidla v obci (např. o více než 70 %) je přitom porušením důležité povinnosti uložené řidiči motorového vozidla právními předpisy."