Testovací provoz automobilů mluví z velké části v jejich prospěch. Nemají problém s překonáním delších vzdáleností, pohybují se s rychlostí 90 až 139 km/hod. Tato omezená rychlost by tak mohla řešit dopravní nehody, které se často stávají v důsledku nepřiměřené rychlosti.
Nevýhodou solárních aut, je ale jejich tvar. Musí být zkonstruovány tak, aby na co největší plochu mohlo dopadnout co nejvíce světelných paprsků, a to na úkor prostoru uvnitř. Další nevýhodu je neustálá obrovská potřeba sluneční energie, takže v České republice by nám toto auto asi většinu roku parkovalo v garáži.
Přesto se to zdá být skvělý vynález. O to zarážejícím je fakt, že i když objev automobilu poháněného slunečního energií je znám od roku 1987, vědci v jeho vývoji neurazili velký kus cesty.
V červenci letošního roku se vydal na zajímavou výpravu novinář Louis Palmer, který se rozhodl tímto typem automobilu urazit padesát tisíc kilometrů za 15 měsíců. Se svým solárním vozem navštívil také Českou republiku, Jihlavu a Brno. Auto je nabíjeno fotovoltaickými panely, které jsou umístěny na lehkém zadním přívěsu, lze jej naklánět, tak aby se přizpůsobilo sklonu slunce. Automobil čerpá energii z poloviny ze solárních článků a z druhé poloviny z fotovoltaických článků, které jsou přístupné prostřednictvím zásuvek. Jedno nabití vydrží 350 km.
Jestli se cesta Palmerovi vydaří podle plánů zatím nevíme, ale určitě už nyní můžeme říct, že je tato výprava pro solární automobil dobrou výzvou a zkouškou.
