Nejčastějším základem pro záchranářské nebo hasičské přestavby vozidel značky Toyota jsou modely Proace a Hilux, nejoblíbenější z pohledu úpravců je ale RAV4. Roční poptávka po přestavbách pro hasiče a záchranáře více než desetinásobně převyšuje kapacity karlovarské firmy Auto Eder, která se těmito specializovanými přestavbami zabývá.
Toyota je podle majitele firmy Jana Edera celkově velmi přívětivé auto, zejména pro běžný servis. Je pamatováno na snadnou údržbu a přístup mechanika. A to samé platí i u přestaveb.
Firma se ročně účastní několika výběrových řízení pro záchranné složky, zdaleka ale ne všech, protože to není v jejích kapacitních možnostech. „Jen například hasičských aut na podvozku modelu Proace je ročně poptáváno zhruba 300 až 600. Naše momentální možnosti jsou zhruba na desetině tohoto čísla, je tedy veliký potenciál pro další rozvoj," říká Jan Eder.
Sloužit musí minimálně 15 let
Jednotlivé složky IZS mají různé požadavky, pravidla, normativy a vyhlášky, kterými se úpravce musí řídit. Vedle toho pak postupuje podle technických podmínek zadavatele, které se upřesňují při samotné výrobě. Vozidla po úpravě musí projít certifikačním a zkušebním procesem. Jejich provozuschopnost musí být minimálně 15 let.
„Celý proces přestavby začíná prostudováním zadávacích podmínek a potřeb zadavatele. Poté se pečlivě naplánuje postup a zvolí vhodné technologie. Musí se objednat potřebné komponenty a také naplánovat kontrolní dny se zadavatelem, během kterých se řeší například umístění výbavy,“ popisuje Eder.
Nejprve se auto úplně odstrojí
Prvním krokem samotné stavby je kompletní odstrojení vozu včetně sedadel, čalounění, nárazníků a podobně, dále výroba kabelových svazků a zámečnická výroba speciálních součástek včetně lakování.
Následuje instalace požadovaného vybavení, kompletace vozu, polepy vozu, vytvoření nových manuálů a legislativní úpravy, které spočívají v umístění druhého výrobního štítku, případné zkušebny, homologace a certifikace.
Celý proces přestavby probíhá v dílně Auto Eder, kterou takto ročně opustí několik desítek vozů pro profesionální záchranáře.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?
Prémiová SUV jsou u nás velice oblíbená a na silnicích jich vídáme opravdu mnoho. Pořizovací ceny ovšem běžně atakují hranici 3 milionů korun, což není úplně málo. Není tak divu, že se lidé rozhlíží i na trhu ojetých automobilů, kde jsou ceny podstatně příznivější. Jak jezdí tento bílý kousek z roku 2020?