Stříbrná sezóna Michala Horáka v rallysprintech

V sezóně 2017 jsi obsadil 4. místo absolutně v Rallysprint sérii a stříbro v šestkách. Jak moc jsi byl s tímto výsledkem spokojený?

„V loňském roce jsem se vrátil po roční pauze a upřímně jsem už ani nedoufal, že se někdy vrátím do plnohodnotné sezóny. Nejvíc jsem se soustředil na třídu 6, takže spokojený jsem byl. Matěj Kamenec jel moc pěkně. Já neměl testy a neznal jsem auto, takže to bylo moje maximum. Třída byla kvalitně obsazená a prosadit se tady, to je opravdu něco velkého. I proto jsem rád, že se mi to podařilo.“

Jsi soutěživý typ člověka, předpokládám, že plány do roku 2018 byly vyšší…

„Soutěživý jsem, ale už to není jako dřív, kdy jsem do závodů šel bezhlavě. Hodně se na mě podepsaly havárie a s nimi úrazy páteře, takže teď raději uberu a nejdu do toho, jak bych měl. Můj plán do jednotlivých závodů je jednoduchý – chci dokončit rally a dojet až na cílovou rampu ve zdraví.“

Odstoupení na Kopné ale asi v plánu nebylo…

„Když se vrátím na začátek letošního roku, tak v podstatě celá sezóna byla pro mne hodně nejistá. Od listopadu 2017 jsem marodil s bolavými zády a neschopenku jsem ukončil těsně před závodem ve Slušovicích. Přes zákaz doktorů jsem do auta znovu sedl. Tady trefně platí, že kdo jednou přičichne k automobilovým závodům, tak je má jako drogu. Celý závod jsem protrpěl, o to víc mne pak mrzelo odstoupení. Obzvláště, když se zhruba dva kilometry před cílem poslední rychlostní zkoušky ohnula těhlice a vypadla poloosa. Dodnes nevím, proč se tak stalo…“

Z Vyškova sis domů přivezl bramboru. Po dvou startech jsi byl patrně zklamaný…

„Na Vyškově jsem první erzetu jel bez interkomu a na druhé rychlostní zkoušce nás poškodilo přiřazení náhradního času, a tím bylo po závodech. Pak už jsem časovou ztrátu nestáhl. Přidělení času od stolu s odůvodněním, že jsme zajeli první zkoušku špatně, mě hodně štvalo. Jiné posádky, co jely za mnou, dostaly lepší čas. Ale bohužel závodíme v ČR…Chtěl jsem ten čas řešit, ale z určitých důvodů jsem to vzdal…“

Následoval Pačejov a s ním první bedna…

„Paradoxem je, že v Pačejově, jsem udělal chybu já, když jsem zvolil na závěrečnou rundu špatné pneumatiky. Na poslední erzetě se mi auto spakovalo na mokru a málem jsem trefil mostek. Po této krizovce jsem boj o umístění ve třídě vzdal a smířil se s třetím místem. Věděl jsem, že Honza Kornhefr bude tlačit a půjde přede mě. Ostatně, byla to jeho domácí soutěž a doma se chce každý blýsknout co možná nejlépe. Znalost tratí domácím posádkám vždy nahrává.“

Tabulku jsi hodně zamotal vítězstvím na skoro domácí Rally Jeseníky?

„Na Rally Jeseníky jsem se těšil, neboť beru tuto soutěž za svůj domácí podnik. Před startem sprintu jsem věděl, že to je poslední šance vrátit se zpět do boje o celkové hodnocení jak Rallysprint série, tak i třídy. Všechno ten den klaplo, jak mělo, chodil jsem správně do brzd, cítil jsem se konečně dobře a neměl jsem bolesti. A pak přebírat na cílové rampě poháry pro nejrychlejší posádku v RSS, to je hodně krásný pocit. Pro tyto chvíle vám stojí za to makat na autech, na sobě a podřizovat spoustu věcí soutěžím. To je ta správná motivace.“

Před sprintem ve Vsetíně jsi byl jedním ze čtyř, kdo mohl urvat konečné stříbro v RSS. Jak jsi prožíval samotnou přípravu a závod?

„Neměl jsem žádné extra velké přípravy. Tak je to v podstatě před každým závodem, letošní Vsetín nevyjímaje. Pokud nejsem v práci, řeším svoje aktivity a domů každý den chodím pozdě. Jak mi vyšly Jeseníky, tak na Vsetíně mi nešlo nic. Nevím proč to tak je, ale poslední dobou se mi ve Vsetíně nedaří. Byl jsem ze sebe hodně zklamaný. Na poslední dvě rychlostní zkoušky ale zapršelo a mně déšť nějak probral. Ještě před poslední erzetou jsem Karlovi říkal, že takhle jsem si závěr sezóny rozhodně nepředstavoval a raději bych si poslední zkoušku v sezóně užil bez nervů. Ve stopce jsme ovšem zjistili, že jsme poskočili na druhé místo, v což jsme vůbec nedoufali. Byl to boj do posledních metrů…“

Kdy jsi uvěřil v konečné stříbro?

„Cestou z poslední rychlostní zkoušky na cílovou rampu jsme oba počítali. Naše mozkové šrouby se doslova vařily a jistě byl vidět kouř nad naším autem. Při čekání na dojezd na cílovou rampu jsem měl jasno a jen čekal, kdy se vše oficiálně stvrdí. A pak přišla rampa a s ní předávání pohárů a tady propukly emoce. Nádherný pocit… Rád si jej zopakuji znovu a častěji.“

Se sezónou jsi tedy spokojený…

„Když se ohlédnu zpět, tak první polovina sezóny nebyla zcela podle mých představ. Sprint v Pačejově přehoupl misky vah na tu stranu, která se mi mnohem víc líbila. Kdyby nám vyšly lépe sprinty na Kopné a ve Vyškově, mohli bychom bojovat o absolutní vítězství v rallysprintech. Na kdyby se ovšem nehraje a neplatí ani v rally. Proto jsem s ohledem na vývoj sezóny s konečným výsledkem spokojený.  Titul získal Petr Semerád, což je bezesporu velký talent českých soutěží a já mu k tomuto vítězství upřímně gratuluji.“

Co sezóna 2019? Bude útok na celkové vítězství v RSS?

„Zatím mám od svých sponzorů budget na rallysprintovou sérii, ale probíhají jednání s novými sponzory na rozšíření programu o velký mistrák, tak uvidíme. Vítězství v RSS by bylo super, ale konkurence bude určitě opět velká a za každou cenu do rizika nepůjdu. Závody si užívám a to je pro mne prvořadé.“

„Chtěl bych poděkovat firmě Autoperfekta a majiteli panu Harazinovi a ostatním partnerům za umožnění letošních startů, Karlovi za super diktát, přítelkyni za toleranci a podporu, za bezchybnou přípravu MV Cars a Kimi racing za umožnění startů.“